ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.3008.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3008/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. t. , proti žalovanému Z. V., zastoupenému advokátem o zaplacení částky 10.075,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 17/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. ledna 2008, č. j. 29 Co 403/2006-144, ve znění opravného usnesení ze dne 18. dubna 2008, č. j. 29 Co 403/2006-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.046,40,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta .
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 25. května 2006, č. j. 14 C 17/2003-118, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 10.075,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1999 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 20.375,- Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně od 28. 6. 1999 do zaplacení a o zaplacení 12 % úroku z prodlení z částky 30.450,- Kč od 28. 6. 1999 do 15. 7. 1999 zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud prvního stupně na základě skutkového zjištění, že žalovaný byl v červnu a v červenci 1999 držitelem jednoho televizního přijímače a že neoznámil místně příslušné provozovně pošty den, kdy se jeho držitelem stal, dovodil, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající z §6 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v tehdy platném znění (dále jen „zákon č. 252/1994 Sb.“); je proto povinen podle §8 odst. 2 písm. a/ zákona č. 252/1994 Sb. zaplatit žalobkyni nejen dlužný poplatek ve výši 75,- Kč (za červen 1999), ale i přirážku k dlužnému poplatku ve výši 10.000,- Kč za nepřihlášený televizní přijímač. Protože nebylo prokázáno, že žalovaný byl držitelem dalších dvou televizních přijímačů, byla žaloba ve zbytku zamítnuta.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 24. ledna 2008, č. j. 29 Co 403/2006-144, ve znění opravného usnesení ze dne 18. dubna 2008, č. j. 29 Co 403/2006-155, rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném výroku I. tak, že žalobu o zaplacení částky 10.075,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1999 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl oproti soudu prvního stupně k závěru, že žalobkyně spolehlivě neprokázala své tvrzení, že žalovaný byl ve sledovaném období držitelem televizního přijímače, který by nebyl přihlášen k evidenci podle zákona č. 252/1994 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytkla, že při právním posouzení věci vyšel ze skutkového stavu, který nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolacímu soudu navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl dovolání žalobkyně s poukazem na §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. odmítnout, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl o peněžitém plnění ve výši 10.075,- Kč s příslušenstvím.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní), shledal, že není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože žalobkyně napadla dovoláním výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, je přípustnost takového dovolání vyloučena ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Jelikož přípustnost dovolání nepřipadá v úvahu ani proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.560,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1, bod 4., §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 486,40 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 25. srpna 2008
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu