ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.442.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 442/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. S., zastoupeného advokátem, proti žalované M. B., o zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v K. V. pod sp. zn. 9 C 111/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v P. ze dne 29. října 2007, č. j. 13 Co 523/2007-39, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o nedoplatek kupní ceny.
Okresní soud v K. V. rozsudkem pro uznání ze dne 23. dubna 2007, č. j. 9 C 111/2007-17, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 70.000,- Kč se zde specifikovaným příslušenstvím a náklady řízení, to vše v měsíčních splátkách po 10.000,- Kč splatných do 15tého dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.
K odvolání, jímž žalovaná brojila výlučně proti výši splátek, Krajský soud v P. usnesením ze dne 29. října 2007, č. j. 13 Co 523/2007-39, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výši splátek přisouzené pohledávky ve výši 70.000,- Kč s příslušenstvím stanovil částkou 5.000,- Kč měsíčně a výši splátek přisouzených nákladů řízení před soudem prvního stupně stanovil částkou 1.000,- Kč měsíčně. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (nesprávně označené jako odvolání), v němž nesouhlasí se stanovenou výší splátek s odůvodněním, že je na mateřské dovolené.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovanou), není však v dané věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují §237 až 239 o. s. ř. Podle §237 odst. 1 o. s. ř. není v této věci dovolání přípustné, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, týkající se splatnosti přisouzené částky, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci nezakládají proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu (jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně splatnosti přisouzené částky) v jejich taxativních výčtech není uveden.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu