ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.4435.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4435/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. A., s. r. o., , zastoupené JUDr. Z. J., advokátem, proti žalovanému J. S., , o 92.802,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 57/90, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2007, č. j. 53 Co 233/2007-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne ze dne 23. dubna 1990, č. j. 7 C 57/90-4, uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci P. P., s. p., do tří dnů od právní moci rozsudku částku 92.802,24 Kč a poplatek z prodlení „0,05 % z fakturované částky za každý den prodlení“ a rozhodl o nákladech řízení.
Žalobkyně (právní nástupkyně původního žalobce) podáním ze dne 24. 1. 2007 navrhla opravit výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 v části týkající se příslušenství tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni „0,05 % denně z částky 30.523,76 Kč, od 5. 10. 1989 do zaplacení, z částky 31.259,76 Kč od 20. 10. 1989 do zaplacení a z částky 31.018,72 Kč od 9. 11. 1989 do zaplacení“. Návrh odůvodnila tím, že rozsudek je v této výrokové části nevykonatelný.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 8. února 2007, č. j. 7 C 57/90-10, zamítl návrh žalobkyně na provedení opravy rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. dubna 1990, č. j. 7 C 57/90-4, neboť neshledal podmínky pro postup podle §164 o. s. ř.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. května 2007, č. j. 53 Co 233/2007-26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyslovil názor, že §164 o. s. ř. dopadá na případy evidentních chyb povahy mechanického selhání. Za jeho použití lze odstranit chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti rozsudku. Cestou aplikace uvedeného ustanovení je však vyloučeno odstranit nedostatek materiální vykonatelnosti soudního rozhodnutí, jak se domáhá žalobkyně. Konstatoval tudíž, že nejsou splněny předpoklady pro opravu písemného vyhotovení rozsudku ve smyslu §164 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 3 o. s. ř. Polemizuje v něm se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro opravu výroku rozsudku soudu prvního stupně za použití §164 o. s. ř. Navrhla usnesení odvolacího soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v §239 o. s. ř. Žalobkyně se mýlí, jestliže dovozuje přípustnost dovolání z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadené usnesení není usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
JUDr. Blanka Moudrá
V Brně dne 4. září 2008