ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.5023.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 5023/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) R. M. a b) B. M., zastoupených advokátkou, proti žalovanému V. M., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 169/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. května 2007, č. j. 35 Co 56/2007-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. května 2007, č. j. 35 Co 56/2007-46, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 10. října 2006, č. j. 15 C 169/2003-29 v části, jíž byla zamítnuta žaloba požadující, aby „žalovaný vyklidil pozemky č. parc. 495/1 - trvalý travnatý porost, 495/2 - trvalý travnatý porost a 459/3 - zastavěná plocha v katastrálním území H. H., obec L., tedy nemovitosti zapsané na LV č. 197 katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v L.“, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Odvolací soud založil své rozhodnutí především na závěru, že právo doživotního bezplatného užívání nemovitostí založené nepojmenovanou smlouvou ve smyslu §51 obč. zák. nemůže být zrušeno na základě posouzení nepoměru mezi výhodou žalovaného a zátěží žalobců, nýbrž může zaniknout pouze na základě obecných ustanovení o zániku závazku (§559 až 587 obč. zák.). Dále pak dovodil, že žalobě o vyklizení pozemku č. parc. 495/2 nemůže být vyhověno rovněž proto, že „žalobci nemají ve vztahu k této pozemkové parcele aktivní legitimaci (nejsou vlastníky zmíněné nemovitosti)“. Oba tyto právní závěry dovolatelé zpochybnili s tím, že odporují hmotnému právu a činí rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2402/2003, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy/C. H. Beck, sešit 8/2004, vyslovil závěr, že smlouva o doživotním užívání nemovitosti je nepojmenovanou smlouvou, která nemá věcně právní účinky; proto nelze ani analogicky posuzovat zánik práva vzniklého z takovéto smlouvy podle ustanovení o zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni. Odvolací soud v dané věci rozhodl v intencích tohoto závěru, takže jeho rozhodnutí nemůže být zásadně právně významné z hlediska dovolateli nastolené otázky, „zda právní vztah vyplývající z práva doživotního užívání sjednaného formou osobního závazku se svým obsahem a účelem blíží vztahu vyplývajícímu ze zřízeného věcného břemene“ a lze ho tudíž poměřovat ustanoveními o věcném břemeni.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Cdo 663/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2006, nebo rozhodnutí ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002 pod číslem 54). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci obstál - jak je shora rozvedeno - jeden z dovoláním zpochybněných právních závěrů, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, k druhému již není třeba se vyjadřovat, neboť sama okolnost, že by obstát nemusel, nemůže mít na správnost rozhodnutí vliv.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§7 písm. d/, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. června 2008
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu