ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.5333.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 5333/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně B. V.,zastoupené advokátem, proti žalované B. V., pošta P., zastoupené J. D., advokátem se sídlem v P., vedené u Okresního soudu v P. pod sp. zn. 8 C 1133/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Č. B. ze dne 13. září 2006, č. j. 6 Co 2677/2005-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v P. (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. července 2005, č. j. 8 C 1133/2003-71, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované „vrátit žalobkyni dar spočívající v ideální polovině domu v P., na stavební parcele č. 4591 a ideální polovině parcely č. 1612/14 – zahrady, vše zapsáno u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 2267“; zároveň rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Č. B. v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat takové jednání žalované, kterým by hrubě porušila dobré mravy, a které zakládá nárok na vrácení daru podle §630 občanského zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně, aniž byla právně zastoupena ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., včasné dovolání. V něm namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, vychází-li odvolací soud ze závěru, že není hrubým porušením dobrých mravů, jestliže jí žalovaná znemožnila užívání rodinného domu soudním vyklizením do náhradního bytu v panelovém domě.
Okresní soud v P. usnesením ze dne 11. května 2007, č.j. 8 C 1133/2003-129, jež nabylo právní moci dne 8. června 2007, ustanovil žalobkyni zástupcem pro dovolací řízení Mgr. J. Š.
Dne 25. 9. 2007 doplnil ustanovený právní zástupce žalobkyně dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že soudy obou stupňů chybně hodnotily projev vůle žalobkyně provázející uzavření darovací smlouvy ze dne 3. 11. 1993. Součástí jejího projevu vůle byla i pohnutka, které bylo třeba přiznat právní relevanci a k prokázání její existence provést navržené důkazy. Žalovaná se ústně zavázala, že po darování umožní žalobkyni v domě bydlet a užívat sporné nemovitosti. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Podle §242 odst. 4 o. s. ř. účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají. Ke změně dovolacího důvodu není třeba souhlasu soudu.
Vzhledem k tomu, že doplnění dovolání sepsané právním zástupcem žalobkyně bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty (podle §241b odst. 3 o. s. ř. tato lhůta začala znovu běžet dne 8. 6. 2007 a skončila 8. 8. 2007), nebylo možno přihlížet k nové námitce uplatněné až v tomto doplnění dovolání, že součástí jejího darovacího projevu vůle byla i pohnutka (podmínky darování), které bylo třeba přiznat právní relevanci. Tato výhrada představuje navíc uplatnění nepřípustného dovolacího důvodu, neboť jím dovolatelka namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.].
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobkyně založena, jelikož v pořadí druhým rozsudkem soud prvního stupně nerozhodl jinak, než v předchozím rozsudku ze dne 23. června 2004, č. j. 8 C 1133/2003-31, který byl usnesením Krajského soudu v Č. B. ze dne 24. listopadu 2004, č. j. 6 Co 2126/2004-43, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Jedinou včas uplatněnou otázkou, od jejíhož řešení by se mohl za podmínek uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. odvíjet zásadní právní význam napadeného rozsudku, je tedy otázka, zda zjištěné chování žalované vůči žalobkyni lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu §630 obč. zák.
Už v usnesení ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), svazku 1, pod č. C 23, vyslovil dovolací soud názor, že o rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, nýbrž rozhodnutí musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec. Obdobný závěr pak přijal i v usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněném v Souboru, svazku 1, pod č. C 71.
Aplikace §630 obč. zák. na zjištěný skutkový stav měla samozřejmě pro rozhodnutí v této věci zásadní význam, ale vzhledem k tomu, že výklad hrubého porušení dobrých mravů je v každé posuzované věci zcela jedinečný a závislý na konkrétních okolnostech daného případu, nelze závěr o hrubém porušení dobrých mravů v určité věci zobecnit. Řešení uvedené právní otázky tak postrádá potřebný judikatorní přesah (má význam právě a jen pro projednávanou věc).
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsaného advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), §15, §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., částkou 5.000,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v citovaném znění ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 31. ledna 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu