ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.5424.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 5424/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně B. I., s.r.o. zastoupené advokátkou, proti žalované N. L., o zaplacení částky 7.260,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2.798,- Kč, vedené u Okresního soudu v P. pod sp. zn. 11 C 159/2002, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v O. - pobočky v O. ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 12 Co 1040/2006-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v O. - pobočka v O. usnesením ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 12 Co 1040/2006-74, odmítl odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v P. ze dne 23. října 2002, č. j. 11 C 159/2002-22, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 7.260,- Kč s 8 % úrokem z prodlení ročně od 10. 7. 2001 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2.798,- Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok, jímž byla žaloba o zaplacení dalšího úroku z prodlení zamítnuta, zůstal odvoláním nedotčen). Odvolací soud zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že žalovaná přes výzvu soudu neodstranila vady odvolání, které brání jeho projednání (§43 odst. 2 a §211 o. s. ř.).
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, v němž především nesouhlasila s odmítnutím odvolání pro jeho vady.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jelikož v uvedeném případě je dovoláním napadáno usnesení ve výroku, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř.
Podle §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž dána není, neboť posuzovanou věc nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Zbývá proto přípustnost podle §239 odst. 3 o. s. ř.
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a a §75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§78d).
Jelikož napadené rozhodnutí není usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), není dovolání žalované přípustné ani podle §239 odst. 3 o. s. ř. Obdobně Nejvyšší soud České republiky rozhodl již v usnesení ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 72/2005.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003).
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; proto je dovolací soud odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalované právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. ledna 2008
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu