ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1003.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1003/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. D. V., , zastoupeného Mgr. B. R., advokátem, proti žalovanému J. P, , , zastoupenému JUDr. D. C., advokátkou, o nahrazení prohlášení vůle a zaplacení smluvní pokuty 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 1026/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. března 2006, č. j. 10 Co 910/2005-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. B. R., advokáta
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. července 2005, č. j. 12 C 1026/2004-39, nahradil souhlas žalovaného s uzavřením kupní smlouvy, jejíž text uvedl ve výroku svého rozhodnutí, uložil mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že dne 7. 2. 2001 byla mezi žalobcem (na straně jedné) a žalovaným a jeho manželkou M. P. (na straně druhé) uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl závazek budoucích prodávajících (manželů P.), že koupí a bez zbytečného odkladu (tj. do jednoho měsíce od okamžiku nabytí vlastnictví) prodají budoucímu kupujícímu (žalobci) předmětný byt včetně spoluvlastnického podílu „na ostatních nemovitostech“, za podmínky, že se město Ž. rozhodne tento byt prodat. Cena byla sjednána částkou, za kterou budoucí prodávající byt od města koupí navýšenou o 60.000,- Kč; záloha na kupní cenu ve stejné výši byla budoucímu kupujícímu zaplacena při podpisu smlouvy. Pro případ, že budoucí prodávající byt od města nekoupí, přesto, že jim bude ke koupi nabídnut nebo byt koupí, ale odmítnou s budoucím kupujícím kupní smlouvu uzavřít, zavázali se budoucí prodávající budoucímu kupujícímu zaplatit smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč. Smlouva o smlouvě budoucí byla podepsána osobně žalovaným a to i v místě, kde měl být podpis jeho manželky M. P., s dovětkem, že tak činí jako její manžel. Podáním ze dne 19. 5. 2004 nabídl žalovaný - poté, co se dne 2. 2. 2004 stal vlastníkem sporné bytové jednotky - žalobci ke koupi bytovou jednotku umístěnou v 1. nadzemním podlaží domu v Ž. včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu za částku 340.000,- Kč, ačkoliv kupní cena měla podle smlouvy ze dne 7. 2. 2001 činit jen 127.484,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaného dosud tíží jak povinnost nabídnout žalobci ke koupi spornou bytovou jednotku za sjednaných podmínek, tak povinnost zaplatit dohodnutou smluvní pokutu. Výhradu, že předmět smlouvy o smlouvě budoucí je neurčitý, neshledal důvodnou, neboť má za nepochybné, že předmětem budoucí kupní smlouvy měl být byt č. 1 v 1. nadzemním podlaží o velikosti 4+1 v domě v P. ulici v Ž.. Za účelovou považoval argumentaci žalovaného, že v době uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí nebylo známo, zda město Ž. bude prodávat spoluvlastnické podíly na domě nebo jednotlivé bytové jednotky; v obou případech bylo zřejmé, co bude předmětem budoucí realizační smlouvy. Smlouvu o smlouvě budoucí nepovažoval za neplatnou jen proto, že ji podepsal za manželku i žalovaný; jeho oprávnění za ni jednat vyplývalo z notářského zápisu ze dne 23. 6. 2000. Navíc žalovaný je v současné době výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky a jen on je oprávněn kupní smlouvu s žalobcem uzavřít. Jelikož žalovaný nesplnil závazek bez zbytečného odkladu uzavřít (realizační) kupní smlouvu, je povinen zaplatit žalobci i dohodnutou smluvní pokutu.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. března 2006, č. j. 10 Co 910/2005-65, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně jen dodal, že smlouva o smlouvě budoucí měla zaniknout - mimo případu, kdy dojde k uzavření kupní smlouvy – i uplynutím času, tj. dnem 1. 6. 2005, a že žalovaný nabyl vlastnictví ke sporné bytové jednotce a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu kupní smlouvou ze dne 2. 2. 2004. Na základě dosavadních skutkových zjištění a po doplnění dokazování dědickým spisem Okresního soudu v Lounech sp. zn. D 612/2004 a spisem města Ž. se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o smlouvě budoucí netrpí neurčitostí, je platná a byla uzavřena jen mezi žalobcem a žalovaným. Skutečnost, že v době jejího uzavírání nebylo jisté, zda město Ž. bude byt prodávat, nepovažoval za podstatnou, neboť práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí byly vázány na podmínku, že se město rozhodne byt prodat. Pro případ, že by město o prodeji nerozhodlo, měla smlouva zaniknout uplynutím času. Jelikož město sporný byt nabídlo k prodeji jen žalovanému a nikoliv i jeho manželce, povinnost nabídnout byt ke koupi má jen žalovaný, který ovšem závazek ze smlouvy nesplnil, protože byt nabídl žalobci ke koupi za jiných než původně dohodnutých podmínek. Odvolací soud dodal, že žalovaný nebyl zmocněn k uzavření předmětné smlouvy za manželku a ani ji v jejím zastoupení neuzavřel; smlouva je podepsána pouze jeho jménem a v místě, kde měl být její podpis není uvedeno, že tak žalovaný činí jako její zástupce. Smlouva tak byla uzavřena jen mezi žalobcem a žalovaným. Protože se nezměnily okolnosti, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, závazek žalovaného nezanikl a je důvod nahradit prohlášení vůle žalovaného s uzavřením kupní smlouvy; pro porušení smluvní povinnosti žalovaným je důvodný i nárok na zaplacení smluvní pokuty.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaný (dále jen „dovolatel“) namítá nesprávné právní posouzení věci. Nadále je přesvědčen, že smlouva o smlouvě budoucí nebyla uzavřena. Účastníky této smlouvy byli žalobce jako budoucí kupující a žalovaný a jeho manželka jako budoucí prodávající. Za budoucí prodávající návrh smlouvy podepsal jen jeden z nich. Ačkoli nedisponoval speciálním zmocněním, podepsal smlouvu i za manželku; smlouva o smlouvě budoucí proto nevznikla. Nemůže se rovněž ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že i když byl návrh smlouvy určen oběma bývalým manželům a podepsal jej pouze žalovaný, pak smlouva byla uzavřena jen mezi žalobcem a ním. S tímto odůvodněním navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, při splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1 a 4 a v §241a odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení není způsobilá založit výhrada žalovaného vůči závěru odvolacího soudu o vzniku smlouvy o smlouvě budoucí a o tom, mezi kým byla uzavřena. Podle §43a odst. 1 obč. zák. projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Návrh na uzavření smlouvy je přitom jednostranným projevem vůle, kterým navrhovatel (oferent) navrhuje druhé straně (oblátovi) uzavření smlouvy. Z obsahu spisu vyplývá, že návrh na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí předkládal žalobce jen žalovanému a žádal jej, aby smlouvu uzavřel bez ohledu na to, že za dalšího účastníka smlouvy byla označena manželka M. P.. Předložil-li žalobce jako oferent návrh smlouvy (kde na straně oblátů byla uvedena rovněž v tu dobu nepřítomná manželka žalovaného) jen přítomnému žalovanému (oblátovi) a v důsledku jeho akceptace již neměl v úmyslu návrh předkládat jeho manželce, došlo přijetím návrhu žalovaným mezi přítomnými k uzavření smlouvy, ze které jsou oprávněni a povinni jen oni dva (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2007, sp. zn. 33 Odo 533/2005). Rozhodnutí odvolacího soudu tak neodporuje dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu ani hmotnému právu. Navíc vzhledem k tomu, že v této věci odvolací soud zvažoval zcela konkrétní a nezaměnitelným způsobem formulovaný právní úkon, nemůže mít posouzení této právní otázky obecný přesah do rozhodovací činnosti soudů a nemůže proto založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve shora uvedeném smyslu. Přezkum výše uvedeného závěru tedy postrádá potřebný judikatorní přesah, když jde o výklad konkrétního právního úkonu mající význam právě a jen pro projednávanou věc
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud jeho dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které představuje odměna advokáta za jím sepsané vyjádření k dovolání [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006], stanovená podle §3 odst. 1 bodu 5., §7 písm. e), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006 (viz čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.), částkou 6.425,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v citovaném znění ve výši 75,- Kč (čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu