ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1186.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1186/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyň a) B. H., a b) E. Z., obou zastoupených JUDr. E. R., advokátkou, proti žalovaným 1) K., spol. s r.o., 2) R. S., , oběma zastoupeným JUDr. J. B., advokátem, o zaplacení částky 150.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 10 C 64/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2005, č. j. 39 Co 244/2005-63, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyním na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.350,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. E. R., advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. března 2005, č. j. 10 C 64/2004-45, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly, aby jim žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 150.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 3. 2001 uzavřeli účastníci řízení dohodu, podle níž se žalovaní zavázali žalobkyním po dokončení výstavby podzemních garáží v P. , , poskytnout v tomto domě tři parkovací místa po dobu pěti let s tím, že na jednotlivá garážová stání budou uzavřeny nájemní smlouvy s pevným nájemným 500,- Kč měsíčně po celou dobu nájmu (viz čl. II bod 1.). Pro případ porušení tohoto závazku byla sjednána ve prospěch žalobkyň smluvní pokuta ve výši 150.000,- Kč (viz čl. III. bod 4.). Soud prvního stupně dohodu ze dne 26. 3. 2001 posoudil jako neplatnou v článku II. bodech 1) a 2), neboť účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o budoucích nájemních smlouvách, avšak schází dohoda o jejích podstatných náležitostech (§50a odst. 1 obč. zák.) tj. o předmětu nájmu, který je vymezen neurčitě, a lhůta, ve které by k uzavření nájemních smluv mělo dojít. Z těchto důvodů nemůže být nárok na zaplacení smluvní pokuty, zajišťující neplatný závazek, oprávněný.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2005, č. j. 39 Co 244/2005-63, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyním částku 150.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že dohoda ze dne 26. 3. 2001 je platná. Za nesprávný považuje závěr, že ujednání v čl. II. bodu 1. dohody nevyhovuje požadavkům §50a odst. 1 obč. zák. Má zato, že smluvní ujednání, jehož obsahem je právo pronajmout garážová stání, je platné a že lze rovněž platně sjednat, že nevyužijí-li pronájmu žalobkyně, mohou žalovaní tato stání pronajmout třetí osobě s tím, že žalobkyním v takovém případě vyplatí rozdíl mezi nájemným, které má platit tato třetí osoba, a nájemným jež si účastníci sjednali v dohodě částkou 500,- Kč měsíčně. Jelikož je dohoda platná a platné je rovněž ujednání o smluvní pokutě, mají žalobkyně podle §544 obč. zák. nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči žalovaným.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaní dovozují z §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolacímu soudu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vytýkají, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť se nezabýval oprávněním žalobkyně a) zastupovat žalobkyni b), přičemž procesní postup, jaký byl v řízení zvolen, podle nich odporuje §27 odst. 1 a 2 o. s. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, spatřují v pochybení odvolacího soudu, který se nezabýval subjektivitou účastníků při podpisu dohody ze dne 26. 3. 2001. Odvolací soud neřešil rovněž otázku neplatnosti citované dohody z pohledu tísně a nápadně nevýhodných podmínek, přičemž na podporu tohoto tvrzení žalovaní podrobně rozvádějí skutkové okolnosti, z nichž tyto skutečnosti vyplývají. Soudy obou stupňů nepřihlédly k tomu, že podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. května 2004 potvrzeného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2005, sp. zn. 39 Co 2/2005, uhradila prvá žalovaná žalobkyním částku 37.600,- Kč s příslušenstvím za nájem k předmětným pozemkům. Odvolacímu soudu dále vytýkají, že neprovedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí ani kolaudačním rozhodnutím ke stavbě garáží. Žalobkyněmi požadovaná smluvní pokuta svou výší odporuje dobrým mravům, a proto je ujednání o ní neplatné. S tímto odůvodněním žalovaní navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Žalobkyně navrhly dovolání zamítnout. Žalovaní totiž až v dovolání uplatňují nová tvrzení o „nedostatku subjektivity účastníků“ (pravděpodobně žalovaných) a existenci tísně a nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání dohody ze dne 26. 3. 2001.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen.
Podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Vadu řízení spatřují žalovaní v postupu odvolacího soudu, který akceptoval skutečnost, že žalobkyně a) jako stálá opatrovnice podle §192 o. s. ř. zastupuje v řízení žalobkyni b) namísto toho, aby žalobkyni b) byl ustanoven zvláštní opatrovník soudem. Uvedenou výhradou tedy namítají, že žalobkyně b) nebyla v řízení řádně zastoupena. Touto vadou řízení netrpí. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1190/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2001, pod číslem 68, uzavřel, že k vadě podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [nyní §242 odst. 3 a §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] přihlíží dovolací soud, jen týká-li se dovolatele. Námitky jež v této souvislosti dovolatelé snášejí ohledně žalobkyně b), jsou proto bezpředmětné.
Lze tedy uzavřít, že zmatečností ve smyslu §242 odst. 3 a §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. řízení netrpí a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dán není.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišli dovolatelé s (novými) tvrzeními o okolnostech, ze kterých dovozují, že dohoda ze dne 26. 3. 2001 byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, že účastníci této dohody neměli právní subjektivitu, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. května 2004 potvrzeném rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2005, sp. zn. 39 Co 2/2005, zaplatila žalovaná žalobkyním částku 37.600,- Kč s příslušenstvím z titulu nájmu pozemků, že tentýž soud neprovedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí ani kolaudačním rozhodnutím stavby garáží a že smluvní pokuta svou výší odporuje dobrým mravům. K těmto tvrzením a důkazům dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť, jak již bylo výše řečeno, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohli žalovaní uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinili.
Žalovaným se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahovaného vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a dovolací soud proto jejich dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. jsou neúspěšní žalovaní povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyním náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006], stanovená podle §3 odst. 1, bodu 5., §10 odst. 3, §16 odst. 2, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 16.200,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, 2 x 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu