ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1431.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1431/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce F. K., , zastoupeného Mgr. M. H., advokátem, proti žalovanému V. T., , zastoupenému JUDr. A. D., advokátem, o zaplacení částky 69.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 10 C 185/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 2006, č. j. 13 Co 223/2006-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 69.000,- Kč s příslušenstvím, které představují nedoplatek půjčky, kterou poskytl ve výši 150.179,- Kč žalovanému a jeho manželce dne 6.8.1996. Ačkoli splatnost půjčky byla sjednána do června 2001, závazek splněn nebyl.
Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 18. ledna 2006, č. j. 10 C 185/2004-72, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 69.000,- Kč s úrokem z prodlení 8 % od 1.6.2004 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení úroku z prodlení 8 % od 1.6.2001 do 31.5.2004 zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. května 2006,č. j. 13 Co 223/2006-85, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I. a III., potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce a žalovaný s jeho tehdejší manželkou A. T. uzavřeli v červenci 1996 ústní smlouvu o půjčce, podle níž žalobce poukázal bezhotovostním převodem na účet manželů vedený na jméno žalovaného 5.850,- USD (jejíž ekvivalent představoval 150.749,- Kč), které došly dne 6. 8. 1996. Smluvní strany sjednaly splatnost půjčky do června 2001. Tvrzení žalovaného, že se jednalo o dar, nebylo prokázáno. V řízení o rozvod manželství předložili žalovaný a A. T. dohodu o vypořádání jejich společného jmění, podle níž se žalovaný stal výlučným vlastníkem automobilu, který byl z půjčky pořízen, a zavázal se doplatit žalobci nesplacenou část půjčky. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce se žalovaným a jeho manželkou uzavřeli smlouvu o půjčce (§657 obč. zák.), z níž jim vznikl (společný a nerozdílný) závazek poskytnutou částku žalobci do června 2001 vrátit. Oba soudy shodně posoudily žalovaným vznesenou námitku promlčení žalovaného nároku jako neúspěšnou. Jestliže splatnost půjčky byla vyjádřena slovy „do června 2001“, pak splatnost dluhu nastala 31. 5. 2001, promlčecí doba podle §101 obč. zák. počala běžet 1. 6. 2001 a její konec připadl na 1. 6. 2004. Jelikož žaloba byla podána u soudu 31. 5. 2004, stalo se tak před marným uplynutím promlčecí doby. Odvolací soud se neztotožnil pouze s názorem soudu prvního stupně, že závazek žalovaného v dohodě o vypořádání společného jmění, že doplatí zbytek půjčky, je převzetím závazku podle §531 odst. 1 obč. zák. Konstatoval, že dohoda působí pouze mezi manžely a je bez právních účinků ve vztahu k jejich věřitelům, kteří mohou uplatňovat svůj nárok vůči oběma či jen vůči jednomu z nich.
Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Prostřednictvím označených dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. (poté, co podrobně zrekapituloval průběh řízení) namítl, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) učinil nesprávná skutková zjištění, že žalobce jim předmětnou částku půjčil a nikoli daroval, že byl účastníkem smlouvy na straně dlužníků a že byla dojednána splatnost půjčky do června 2001. Rozsáhle se vypořádává s jednotlivými provedenými důkazy a podává jejich vlastní hodnocení. Je přesvědčen, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, takže právní závěr o opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku a posouzení otázky promlčení jsou v rozporu s hmotným právem. Z uvedených důvodů navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Protože dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), zabýval se dovolací soud dále otázkou jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán, je upravena v §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. zejména tehdy, je-li v rozhodnutí řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., které míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno (srovnej výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) proto musí dovolací soud převzít skutkový stav, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolací soud je ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. (až na výjimky v něm uvedené) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Pro jeho úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil.
Žalovaný sice označil použití dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř., avšak v dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - uplatnil ve skutečnosti pouze dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Žalovaný (při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaných logických rozporů v hodnocení provedených důkazů, a to zejména svědeckých výpovědí A. T. a L. R., a dohody o vypořádání společného jmění žalovaného a jeho manželky) vytkl odvolacímu soudu pouze nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že spolu s manželkou uzavřeli smlouvu o půjčce se žalobcem, který jim poskytl částku 150.749,- Kč, již se zavázali mu vrátit do června 2001. Namítá-li nesprávné právní posouzení, pak pouze tvrzením, že pravdivá je jeho verze skutku, které soudy neuvěřily. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalovaný usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž v dané věci odvolací soud dospěl; dovozuje, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které tvrdil on, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy že mu vůči žalobci závazek na zaplacení částky 69.000,- Kč (s příslušenstvím) ze smlouvy o půjčce nevznikl, případně že takový závazek je promlčen.
Lze uzavřít, že správnost právních závěrů odvolacího soudu, které mají svůj základ ve skutkovém zjištění, jež je v dovolacím řízení nezpochybnitelné, se žalovanému zpochybnit nepodařilo. Dovolací soud proto jeho dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy žalobci v tomto řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu