ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.908.2006.1
sp. zn. 33 Odo 908/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce A. B., zastoupeného JUDr. V. S., advokátkou proti žalovanému R. M., zastoupenému JUDr. P. G., advokátem o zaplacení 117.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 116/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2006, č. j. 17 Co 25/2004-81, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2006, č. j. 17 Co 25/2004-81, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. září 2003, č. j. 7 C 116/2002-57, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. září 2003, č. j. 7 C 116/2002-57, zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 117.000,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 4. 4. 2001 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 19. 8. 1995 byl v autocampingu T. odcizen motocykl YAMAHA, původního čísla motoru, modrobílé barvy, majitele O. H. R. Při silniční kontrole dne 7. 6. 2001 zjistila hlídka Policie České republiky u motocyklu, který řídil žalobce, nesoulad mezi číslem jeho motoru a barvou s údaji v předložených dokladech. Odbornou expertízou bylo zjištěno, že označení motocyklu bylo změněno s cílem skrýt skutečnost, že jde o kradenou věc. Účastníci řízení uzavřeli dne 4. 4. 2001 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva předmětnému motocyklu ze žalovaného na žalobce; předchozími majiteli byli J. L., L. Z., J. K., R. V., V. P. a P. V. – H. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem ke všem okolnostem případu byl v dobré víře nejméně J. L. a že žalovaný nabyl vlastnictví k motocyklu dne 23. 9. 2000 vydržením v souladu s §134 odst. 1 a 3 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) uplynutím tříleté lhůty. Motocykl proto mohl prodat a tvrzení žalobce, že kupní smlouva ze dne 4. 4. 2001 je absolutně neplatná - stejně jako požadavek na vrácení kupní ceny s poukazem na §451 a násl. obč. zák. - neobstojí.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházeje ze stejných skutkových zjištění dospěl k závěru, že žalovaný byl oprávněným držitelem předmětného motocyklu a v době uzavření kupní smlouvy se žalobcem byl vlastníkem věci, neboť ji měl nepřetržitě v držbě po dobu tří let, do které se započítává i doba oprávněné držby jeho právních předchůdců. Na existenci jejich dobré víry odvolací soud usuzoval s přihlédnutím k záznamům v evidenci vozidel a k osvědčení o technickém průkazu, jakož i ze skutečnosti, že nebyla prokázána vědomost žalovaného nebo některého z jeho právních předchůdců o původu motocyklu. V důsledku naplnění obou podmínek vydržení (oprávněné držby a nepřetržité doby tří let) je kupní smlouva ze dne 4. 4. 2001 platná a žalobce se nemůže domáhat vrácení kupní ceny z titulu bezdůvodného obohacení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má zato, že v něm řešenou otázku vydržení posoudil soud v rozporu s hmotným právem. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud se nezabýval jeho argumentací, že vedle sebe k téže věci existují dva vlastnické vztahy (původního vlastníka a žalovaného). Není srozuměn se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný nabyl vlastnické právo k motocyklu vydržením, a že kupní smlouva ze dne 4. 4. 2001 byla uzavřena platně. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení [§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.], se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Rozhodnutí odvolacího soudu, který na věc aplikoval ustanovení §130 odst. 1 a §134 odst. 1 a 4 obč. zák., je založeno na závěru, že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětnému motocyklu vydržením, neboť jej měl nepřetržitě v držbě po dobu tří let a byl v dobré víře (stejně jako předchozí držitelé) vzhledem k obsahu záznamu v evidenci vozidel a osvědčení o technickém průkazu.
Protože posouzení shora vymezené právní otázky vydržení bylo pro rozhodnutí věci významné (určující) a odvolací soud vyřešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; dovolání proti tomuto rozhodnutí je tak podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolání je i důvodné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje dovolatel v chybné aplikaci §130 odst. 1 a §134 odst. 1 a 4 obč. zák. na učiněná skutková zjištění.
Podle §130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.
Podle §134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.
Podle §134 odst. 3 obč. zák. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.
Jak již Nejvyšší soud konstatoval např. ve svém rozhodnutí ze dne 9. listopadu 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99 (publikováném v Soudních rozhledech / C.H.BECK/, číslo 5/2001, pod č. SR 5/2001), „posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Správně se též uvádí, že dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří.“
Odvolací soud založil závěr o vydržení na dobré víře žalovaného vycházející z údajů v evidenci vozidel. Přehlíží přitom, že podmínkou oprávněné držby (§130 odst.1 obč. zák.) je, aby nabyvatel byl v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, tj. se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. Tak je tomu proto, že dobrou víru jako psychický stav nelze přímo prokazovat; lze na ni usuzovat jen z okolností, v nichž se tento stav projevuje. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný při uzavírání kupní smlouvy s žalobcem disponoval osvědčením o technickém průkazu a technickým průkazem, podle nichž bylo výrobní číslo motoru, ačkoliv fakticky na motoru bylo vyraženo číslo a oproti záznamu v citovaných listinách se neshodovalo ani barevné provedení motorky (faktická černo-modro-stříbrná barva místo evidované bílé event. bílo-modré barvy). Údaje odporující záznamu v technickém průkazu proto musely u žalovaného vzbudit v okamžiku, kdy motocykl kupoval od J. L., vážné pochybnosti, že této osobě motocykl patří. Nelze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný a jeho právní předchůdci byli oprávněnými držiteli, jelikož vycházeli ze správnosti údajů v evidenci motorových vozidel a z osvědčení o technickém průkazu; k oprávněné držbě a vydržení nestačí jen dobrá víra (přesvědčení, že nabyvatel nabyl věc od vlastníka a proto mu patří), ale okolnosti, za kterých se tak stalo, nesmí u něj vzbuzovat pochybnosti o vlastnickém právu převádějícího. Žalovaný ze shora uvedených důvodů nemohl nabýt vlastnického práva k motocyklu vydržením. Přestože skutečnosti zpochybňující dobrou víru žalovaného byly v řízení spolehlivě zjištěny, odvolací soud se jimi nezabýval. Jeho právní posouzení je neúplné a tudíž nesprávné. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl proto uplatněn opodstatněně.
S přihlédnutím k závěru o důvodnosti dovolání pro naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. se dovolací soud dalšími výhradami žalobce již nezabýval a napadený rozsudek a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a podle odst. 3 věty prvé téhož ustanovení věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta prvá a druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu