ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.1.2008.1
sp. zn. 4 Nd 1/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: U. a.s., zastoupena JUDr. R. M., proti žalovanému: T., s.r.o., zastoupena Mgr. E. Z., o určení vlastnického práva k movitým věcem a o vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 127/2004, u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cmo 22/2007, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Lyana Rozlivková a JUDr. Gabriela Barančíková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cmo 22/2007.
Odůvodnění:
K Vrchnímu soudu v Praze podal žalobce odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 42 Cm 127/2004 (č. l. 217), jímž bylo rozhodnuto o žalobě o určení vlastnického práva k movitým věcem.
Dne 18. 12. 2007 učinil žalobce návrh na vyloučení členů senátu č. 8 Vrchního soudu v Praze a to JUDr. Vlasty Wohlmuthové (předsedkyně senátu), JUDr. Lyany Rozlivkové a JUDr. Gabriely Barančíkové z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 Cmo 22/2007 (č. l. 276). Předmětný návrh žalobce odůvodnil tím, že prostřednictvím svého právního zástupce dovozuje poměr k účastníkům nebo k jejím zástupcům z toho, že práva žalobce jsou omezována tím, že v předvolání na odročené jednání na den 20. 12. 2007 je žalobce upozorněn, že nebude toto jednání odročováno ani za situace, kdy si žalobce zvolí nového právního zástupce. Tento postup nelze považovat za přiměřený s ohledem na skutečnost, že žalobce dbal pokynu soudu a vyměnil svého právního zástupce, který dlouhodobě nebyl schopen jej zastupovat, přičemž soud neposkytl tomuto novému právnímu zástupci žádnou přiměřenou lhůtu k nastudování věci, která není jednoduchá a přípravě na ni a absolutně vyloučil možnost tomuto novému právnímu zástupci požádat o změnu termínu jednání, když termín mezi odročením jednání a nařízením nového jednání je nepřiměřeně krátký na to, aby si byl schopen upravit pracovní čas. O důvodech pochybovat o nepodjatosti předsedkyně senátu z důvodu vztahu k účastníkům nebo jejich zástupcům svědčí i skutečnost, že termíny ústního jednání ve věci jsou za sebou nařizovány ve velmi krátké době, kterou nelze považovat za obvyklou a přiměřenou pro lhůty obvyklé v řízeních probíhajících před Vrchním soudem v Praze. Dále poukazuje na to, že žalovaného zastupuje advokátní kancelář JUDr. M. Č., což je velmi významná kancelář nejen na území P., a že lze předpokládat, že žalovaný využívá této kanceláře a osobních vztahů JUDr. M. Č. či JUDr. M. B. k tomu, aby jednání byla nařizována v neobvyklých termínech. Odročená jednání vykazují neobvyklý postup, když ústní jednání nařízené na den 7. 9. 2007 bylo odročeno na 24. 9. 2007, jednání na 24. 9. 2007 bylo odročeno na 1. 10. 2007, jednání z 1. 10. 2007 bylo odročeno na 1. 11.2007 a jednání ze dne 1. 11. 2007 bylo odročeno na 30. 11. 2007 a jednání ze dne 30. 11. 2007 bylo odročeno na 20. 12. 2007.
Žalobce dále navrhuje, aby nadřízený soud prověřil obvyklý postup senátu pod předsednictvím JUDr. Vlasty Wohlmuthové při odročování jednání. Současně nechť prověří, zda se v případě předsedkyně JUDr. Vlasty Wohlmuthové nejedná o poměr k zástupcům žalovaného - vztah spolužáků, konkrétně JUDr. Č. či JUDr. B., případně jiných advokátů této kanceláře, popř. o vztah uvedených advokátů k ostatním členům senátu předsedkyně JUDr. Vlasty Wohlmuthové, kteří připadají v úvahu, že by mohli zasedat u projednávané věci a rozhodovat v této věci. Vůči těmto členům daného senátu vznáší žalobce námitku podjatosti ze stejných důvodů.
Z písemného vyjádření předsedkyně senátu JUDr. Vlasty Wohlmuthové se podává, že k projednávané věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům, nemá žádný poměr. Osobně nikoho z účastníků nezná, nezná současného ani předchozího právního zástupce žalobce, právní zástupkyni žalovaného viděla pouze při odročování jednání. Předmětná věc je nejstarší nevyřízenou věcí a proto je zřejmé, proč je jednání opakovaně obesíláno se snahou vyřízení věci neoddalovat. Jednání bylo odročeno před vznesením námitky podjatosti již pětkrát a to z nejrůznějších důvodů na straně právního zástupce žalobce. Jelikož v odvolacím řízení je třeba přezkoumat pouze správnost právního závěru soudu prvního stupně, tak jak je obsažen v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, nejedná se o věc složitou, která by vyžadovala složitou přípravu. Doba ode dne, kdy byl den konání odročeného jednání oznámen žalobci a původnímu právnímu zástupci žalobce a poté novému právnímu zástupci žalobce, do dne, v němž se mělo uskutečnit nařízené jednání, byla pro přípravu nového právního zástupce dostačující.
Z písemného vyjádření členů senátu č. 8 JUDr. Lyany Rozlivkové a JUDr. Gabriely Barančíkové plyne, že k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům nemají žádný poměr.
Podle §14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o.s.ř. nadřízený soud v senátě.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o.s.ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzovaném případě nevyplývají z předmětného spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci o jejichž vyloučení jde, měli jakýkoliv poměr k projednávané věci. Pokud žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dovozuje poměr k věci z termínů nařízených soudních jednání, poukazuje zde na okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Tyto však nejsou podle §14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce.
Nad rámec toho lze uvést, že jak z vyjádření předsedkyně senátu, tak ze soudního spisu je naprosto zřejmé, že k právním zástupcem žalobce napadanému postupu docházelo právě kvůli opakovaným omluvám z jednání a žádostem o odročení jednání předchozího právního zástupce žalobce, čímž takto zároveň docházelo právě ze strany žalobce k oddalování rozhodnutí ve věci. Právě v důsledku uvedeného, po pěti předchozích bezvýsledných nařízení jednání předvolal odvolací soud žalobce k šestému nařízenému jednání s poučením o možnosti zvolení nového obhájce a o tom, že jednání (tedy již pošesté) nebude odročováno. Předvolání na šesté jednání zaslal za dodržení zákonem stanovených procesních lhůt jak žalobci tak oběma jeho právním zástupcům, předchozímu i současnému. Současný právní zástupce převzal právní zastoupení žalobce dne 30. 11. 2007. Oznámení o převzetí právního zastoupení z jeho strany bylo soudu zasláno (faxem) dne 3. 12. 2007 v 16.57 hod. Předvolání na jednání dne 20. 12. 2007 mu bylo doručeno dne 7. 12. 2007. Na předvolání právní zástupce zareagoval po uplynutí téměř celé dané doby, tj. večer 18. 12. 2007 v 18.56 hod. a to tak, že soudu zaslal faxem žádost o odročení soudního jednání, kde uvedl pouze, že má již dlouhodobě naplánovánu schůzku v tento den se zahraničním klientem, aniž by uvedl, v kolik hodin se měla daná schůzka konat a kdy měla nastat tvrzená kolize s nařízeným soudním jednáním. Nejvyšší soud si v dané souvislosti dovoluje připomenout čl. 8 odst. 2 Usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, v platném znění, podle kterého advokát odmítne právní službu i v případě, kdy by jejím poskytnutím byly ohroženy zájmy osoby, které právní služby již poskytuje, a to například i v důsledku pracovního přetížení advokáta. V 18.57 hod. téhož dne zaslal právní zástupce žalobce stejným způsobem námitku podjatosti soudu.
Žalobce dále tvrdí, že žalovaného zastupuje advokátní kancelář JUDr. M. Č. a že žalovaný využívá kanceláře a osobních vztahů JUDr. Č. či JUDr. B. k tomu, aby jednání byla nařizována v neobvyklých termínech. Dále vyzývá soud, nechť prověří, zda se v posuzované věci nejedná o poměr, tj. vztah spolužáků předsedkyně senátu popř. ostatních členů senátu k JUDr. Č. či JUDr. B. nebo jiným advokátům této kanceláře. Dané tvrzení žalobce o zastoupení advokátní kanceláří JUDr. M. Č. a JUDr. M. B. neodpovídá obsahu spisu, kdy ze zmocnění uděleného žalovaným vyplývá, že žalovaného zastupuje Mgr. E. Z. (před změnou příjmení na základě sňatku T.), která má na stejné domovní adrese jako advokátní kancelář, jejímž společníkem je JUDr. M. Č., své sídlo a zřejmě s danou kanceláří spolupracuje, ale je samostatnou advokátkou ve smyslu §11 odst. 1 písm a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění.
Konečně k žalobcem nastíněné možnosti existence vztahů mezi kanceláří JUDr. M. Č. a JUDr. M. B., je tuto námitku nutno hodnotit jako zjevně neopodstatněnou. I kdyby byla žalovaná zastoupena touto advokátní kanceláří, a nikoli Mgr. Z., tak z podání ani z předloženého podání nevyplývají jakékoli skutečnosti, že by dotčené soudkyně, o jejichž vyloučení jde, měly jakýkoli poměr k účastníkům řízení či jejich zástupcům. Podání žalobce je v tomto směru značně vágní, když nesděluje žádné konkrétní argumenty a tudíž ani důkazy, jimiž by mohla být existence vztahu k účastníkům řízení prokázána. Vzhledem k žalobcem zvolené formulaci : „… nechť soud prověří, zda se nejedná o poměr k zástupcům žalovaného - vztahu spolužáků…“, nelze uvedené brát jako řádné uplatnění konkrétní námitky. Žalobce nikde ve svém podání neuvádí, že namítá podjatost na základě poměru spolužáků, přičemž nesděluje žádnou konkrétní informaci a tím tak nesplňuje povinnost tvrzení podle §101 odst. 1 písm a) o.s.ř.
S ohledem na obsah předložené námitky se Nejvyššímu soudu jeví nezbytným přičinit poznámku, že daný úkon zástupce žalobce vyvolává nutně dojem, že jeho jediným cílem bylo oddálit jednání ve věci samé.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cmo 22/2007, byly vyloučeny soudkyně tohoto soudu JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Lyana Rozlivková a JUDr. Gabriela Barančíková. Za tohoto stavu proto senát Nevyššího soudu rozhodl podle §16 odst. 1 o.s.ř., tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec