ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.198.2008.1
sp. zn. 4 Nd 198/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 11. června 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce I. K. , zast. JUDr. K. H., advokátem, proti žalovaným 1) J. H. , zast. JUDr. Z. M., advokátem, 2) J. H. , o náhradu škody ve výši 22.575,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 170/2003, o návrhu žalovaného 1) na přikázání věci Okresnímu soudu v Kutné Hoře z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 170/2003 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kutné Hoře.
Odůvodnění:
Výše uvedená věc byla podáním Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 5. 2008 (doručeno dne 15. 5. 2008) předložena Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem žalovaného č. 1 na delegaci Okresnímu soudu v Kutné Hoře z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný svůj návrh odůvodňuje tím, že ze zdravotních důvodů změnil bydliště, neboť již 4 rokem trpí vážnou nemocí, která mu takřka znemožňuje pohybovat se na veřejnosti a při pohybu je zcela závislý na pomoci jiné osoby. Žalovaný se proto dne 1. 11. 2007 přestěhoval ke svému synovi T. H. do K. H., který o něj pečuje. Dojíždění k soudnímu jednání u Okresního soudu v Třebíči by žalovanému činilo značné problémy, přesto by se však rád osobně účastnil soudních jednání ve věci.
Žalobce s návrhem žalovaného č. 1 na přikázání věci Okresnímu soudu v Kutné Hoře nesouhlasil s tím, že příslušný v předmětné věci je Okresní soud v Třebíči a že žalovaný č. 1 má svého advokáta za tím účelem, aby náležitě hájil jeho zájmy.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Třebíči) a Okresnímu soudu v Kutné Hoře, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného č. 1 na přikázání věci Okresnímu soudu v Kutné Hoře z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný č. 1 návrh na delegaci Okresnímu soudu v Kutné Hoře odůvodňuje svým nepříznivým zdravotním stavem a s ním spojeným problematickým dojížděním k soudním jednáním u Okresního soudu v Třebíči. Žalobce na druhé straně poukazuje na zákonnou příslušnost Okresního soudu v Třebíči k projednání a rozhodnutí předmětné věci s tím, že žalovaný má svého právního zástupce, proto se nemusí osobně účastnit soudních jednání u Okresního soudu v Třebíči.
Nejvyšší soud České republiky k věci poznamenává, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v daném případě bylo rozhodnuto o přikázání věci Okresnímu soudu v Kutné Hoře dle návrhu žalovaného č. 1, došlo by ke stavu, který by byl pro žalobce nepříznivý.
Navíc příslušný soud (tj. Okresní soud v Třebíči) provedl již podstatnou část dokazování v předmětné věci, proto by nebylo ani z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení na místě delegovat v této fázi řízení věc jinému soudu.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Kutné Hoře z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Kutné Hoře nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal v. r.