ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.217.2008.1
sp. zn. 4 Nd 217/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. června 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce R. E. L., zast. JUDr. P. T., advokátem, proti žalovaným 1) Povodí Odry, státní podnik, 2) Česká republika – Ministerstvo životního prostředí, 3) Česká republika – Drážní úřad, 4) Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, 5) DIAMO, státní podnik, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 Cm 29/2000, o návrhu žalovaného č. 1 na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 Cm 29/2000 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 6. 9. 2006 (soudu doručeno dne 7. 9. 2006) podal žalovaný č. 1 u Okresního soudu v Ostravě návrh na přikázání věci některému z pražských obvodních soudů z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnosti, že každý žalovaný má sídlo v obvodu jiného soudu, uplatní se §11 odst. 2 o. s. ř., podle kterého je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich. Navíc žalovaný č. 1 ve svém návrhu uvedl, že tři žalovaní mají sídlo v P., 5. žalovaný (DIAMO, státní podnik) má sídlo v Čechách, odkud je do P. blíže než do O. a právní zástupce žalobce má rovněž sídlo v P., proto by dle názoru žalovaného č. 1 bylo z důvodu hospodárnosti řízení vhodnější, aby se řízení konalo u některého ze soudů téhož stupně v P. Na základě výzvy příslušného soudu žalovaný č. 1 později svůj návrh na delegaci věci doplnil tak, že navrhl přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Žalovaný č. 2 a 3 se k návrhu žalobce na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 připojili, žalovaní č. 4 a 5 se k návrhu nepřipojili, ale nevznesli vůči němu žádné námitky.
Žalobce s návrhem na přikázání věci nesouhlasil s odůvodněním, že z ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že místní a věcná příslušnost se posuzuje podle okolností, které jsou dány v době zahájení řízení, tj. v den podání žalobního návrhu. Jelikož žaloba ze dne 21. 1. 2000 (soudu doručeno 24. 1. 2000) byla podána pouze proti žalovanému č. 1, jehož obecným soudem je Okresní soud v Ostravě, nepřichází v úvahu postup podle §11 odst. 2 o. s. ř. Skutečnosti uváděné žalovaným č. 1, že většina účastníků řízení má sídlo v P., považuje žalobce za zcela nepodstatné, jenž v žádném případě neodůvodňují postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. s tím, že podle Listiny základních práv a svobod má každý právo na svého zákonného soudce a zásahy do této zásady by měly být pouze výjimečné a jen ze závažných důvodů. Žalobce naopak zdůraznil, že řízení je v pokročilém stádiu, proto by bylo z důvodu hospodárnosti naprosto nevhodné delegovat věc jinému soudu, neboť soud, jemuž by byla věc případně přikázána, by se musel nejprve s předmětnou věcí seznámit, což by s ohledem na množství a rozsah jednotlivých důkazů a vůbec s ohledem na složitost
a komplikovanost celé věci znamenalo značné průtahy v řízení. Žalobce považuje návrh žalovaného č. 1 za účelový, kterým se snaží pouze řízení v dané věci protahovat.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Ostravě) a Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného č. 1 na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Případné změny skutečností, podle nichž se posuzuje místní a věcná příslušnost, které nastanou až v průběhu řízení, jsou nerozhodné.
V případě posuzované věci bylo řízení zahájeno u příslušného Okresního soudu v Ostravě dne 24. 1. 2000 vůči žalovanému č. 1, později byl žalobní návrh rozšířen vůči dalším žalovaným. Vzhledem ke skutečnosti, že v době zahájení řízení byla dána příslušnost výlučně Okresního soudu v Ostravě, není možno aplikovat ustanovení §11 odst. 2 o. s. ř., podle kterého je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný č. 1 svůj návrh na delegaci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 odůvodňuje výhradně tím, že někteří z účastníků řízení či právních zástupců mají sídlo v P., proto by bylo z důvodu hospodárnosti řízení vhodnější, aby se řízení konalo u Obvodního soudu pro Prahu 2.
Žalobce však návrh žalovaných považuje za zcela účelový a naopak zdůraznil, že by bylo z důvodu hospodárnosti naprosto nevhodné delegovat věc jinému soudu, neboť věc je již v pokročilém stadiu a soud, jemuž by byla věc případně přikázána, by se musel nejprve s předmětnou věcí seznámit, což by s ohledem na množství a rozsah jednotlivých důkazů a složitost a komplikovanost celé věci znamenalo značné průtahy v řízení.
K výše uvedenému Nejvyšší soud České republiky poznamenává, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Navíc delegací věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 by došlo k nastolení stavu, který by byl pro žalobce značně nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal