ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.218.2008.1
sp. zn. 4 Nd 218/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: A. E. S. E. L., zastoupen JUDr. O. Š., advokátem, proti žalovanému: B. S., t. č. neznámého pobytu, o zaplacení 67 047,16 Kč s příslušenstvím, vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 166/2007, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Určuje se, že věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně předložil Nejvyššímu soudu shora označenou věc k rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit.
Podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Bydlištěm se rozumí místo pobytu fyzické osoby, ve kterém se zdržuje s úmyslem se tam zdržovat trvale. Jestliže bydliště nelze tímto způsobem určit, je jejím obecným soudem okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje v době zahájení řízení (Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský soudní řád, komentář 1. díl, 7. vyd. C. H. Beck 2006, str. 378).
Jak Česká republika tak i Slovensko jsou členy Evropské unie, tudíž se na ně vztahuje Nařízení rady (ES) č. 44/2001, ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
Podle čl. 2 odst. 1 a 2 daného nařízení rady, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.
Z předloženého spisu vyplývá, že návrh na zahájení řízení byl podán u Městského soudu v Brně, přičemž příslušnost soudu žalobce dovodil podle čl. 15 Všeobecných smluvních podmínek žalobce, písemně akceptovaných žalovaným, kde je smluvně stanovena příslušnost českých soudů a provedena volba českého práva. Městský soud v Brně usnesením ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 41 C 166/2007 (č. l. 46) předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř.
Z listin obsažených ve spise plynou následující skutečnosti.
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, soudu sdělila, že žalovaný nemá v současné době na území ČR povolen žádný druh pobytu podle zákona o pobytu cizinců na území ČR a neeviduje k němu žádné poznatky. Žalovaný byl soudem obeslán na adresu trvalého pobytu ve S. r. i na adresu udanou v žádosti o vydání firemní karty podané společně se zaměstnavatelem společností M., spol. s r. o. V prvém případě nebylo doručeno s odůvodněním, že žalovaný zásilku v úložní době nepřevzal, v druhém případě s odůvodněním, že je na dané adrese neznámý. Žalobce učinil vůči žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu předžalobní výzvu. Výzvu převzal otec žalovaného, který v odpovědi na ni sdělil, že jeho syn – žalovaný se v místě trvalého pobytu nezdržuje a pracuje někde v P., kde i bydlí.
Z listin předložených žalobcem vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u obchodní společnosti M. spol. s r. o. Tato společnost sídlí v P. a má pobočky mimo jiné ve městě B. Jako adresu pro zasílání výpisů firemní karty žalovaný uvedl adresu B. Jeho zaměstnavatel měl uzavřenu se žalobcem A. E. S. E. L. smlouvu o firemním karetním účtu. Na základě tohoto pracovněprávního vztahu a uvedené smlouvy podal žalovaný společně se zaměstnavatelem žádost o vydání firemní karty A. E. od žalobce, jež mu byla následně vystavena. Ve všeobecných smluvních podmínkách žalobce v čl. 15 bylo dohodnuto, že daná smlouva (držitele firemní karty) a všechny právní vztahy vyplývající z vydání nebo používání karty se řídí zákony České republiky a že byla dohodnuta příslušnost českých soudů. Z jednotlivých výpisů účtu se podává, že žalovaný předmětnou platební kartu používal k platbám v období měsíce února až dubna 2006 (cca 50 platebních transakcí), přičemž výběry hotovosti a téměř všechny platby
(u prodejců zboží a poskytovatelů služeb) uskutečnil na území města B.
Z výše uváděného vyplývá, že žalovaný se nezdržuje v místě svého trvalého pobytu na S. Zdržoval se na území Č. r. Na žádnou ze známých adres se mu nepodařilo doručit. Není prokázáno, kde měl bydliště v době zahájení řízení a není zjištěno kde bydlí nyní.
Podle čl. 3 Nařízení rady (ES) 44/2001, ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti
a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 kapitoly II daného nařízení.
V posuzovaném případě, pokud žalovaný nemá bydliště na území ČR, lze v dané věci aplikovat čl. 3 ve spojení s oddílem 2, čl. 5, odst. 1 nařízení rady (ES) 44/2001, podle nějž osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státu žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno a v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány. V dané věci bylo plněno (až na několik málo výjimek) ve městě B. tj. v ČR.
V případě, že žalovaný má bydliště na území ČR, lze v dané věci aplikovat ustanovení čl. 23 odst. 1 daného nařízení, podle nějž, dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedná má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. V dané věci byla uzavřena dohoda o příslušnosti soudů ČR (čl. 15 všeobecných smluvních podmínek).
Podle §37 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním je pravomoc československých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle československých předpisů jejich příslušnost.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Pravomoc soudů ČR k rozhodnutí ve věci vyplývá z výše uvedeného a dále z §7 odst. 1 o. s. ř.
V posuzované věci je předmětem sporu plnění ze smlouvy, uzavřené zaměstnancem společnosti s pobočkami ve městě B., který uvedl v osobních údajích mimo trvalého bydliště v SR adresu v ČR B. Jak plyne z výpisů účtu dané firemní karty, až na výjimku 1 platby v B. a 2 plateb označených jako restaurace – jídelní a lůžkové vozy, prováděl předmětnou kartou platby a výběry hotovosti ve městě B. (místo poskytnutí služeb, dodání zboží). Uskutečnil cca 50 platebních transakcí.
Se zřetelem na výše uváděné lze dovodit vztah žalovaného k městu B. a tím k obvodu Městského soudu v Brně. Za stavu, kdy nejsou známy rozhodné okolnosti umožňující postupovat při vymezení místní příslušnosti soudu podle jiných zákonných ustanovení, odpovídá rozumnému upořádání vztahu, aby věc projednal a rozhodl Městský soud v Brně.
S ohledem na tyto skutečnosti proto Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je jmenovaný soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c