ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.238.2008.1
sp. zn. 4 Nd 238/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: Město Příbor, zastoupen JUDr. O. M., advokátem, proti žalovaným: 1) F. N., 2) E. H., 3) A. M., 4) D. T., 5) P. O., s r. o., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedeno u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 242/2005, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 242/2005 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Odůvodnění:
Žalobce podal v uvedené věci dne 10. 8. 2005 u Okresního soudu v Novém Jičíně žalobu proti uvedeným žalovaným.
Dne 3. 10. 2007 Okresní soud v Novém Jičíně vyslovil svým usnesením sp. zn. 24 C 242/2005 (č. l. 118), že námitky týkající se místní nepříslušnosti jmenovaného soudu učiněné žalovanými č. 3 – 5 se zamítají.
V rámci odvolání proti uvedenému usnesení navrhli žalovaní (žalovaný č. 1 na č. l. 132, žalovaná č. 2 na č. l. 134, žalovaná č. 3 na č. l. 121, žalovaná č. 4 na č. l. 141 a žalovaná č. 5 na č. l. 144) delegaci věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Žalované č. 3, 4 a 5 delegaci věci některému místně příslušnému soudu v P. navrhli již ve vyjádřeních k žalobě (č. l. 38, 57 a 87). Nejvyššímu soudu byla věc předložena na základě návrhů žalovaných 2, 3 a 4, které byly usnesením jmenovaného soudu ze dne 9. 5. 2008, sp. zn. 24 C 242/2005 (č. l. 165 – 7) v plné výši osvobozeny od soudního poplatku.
Navrhovatelky – žalované č. 2, 3 a 4 návrh na delegaci odůvodňují tím, že vážný zdravotní stav žalovaných 1, 2, 3 a 4, neumožňuje jejich účast před soudem v N. J. Žalovaní č. 2, 4 a 5 mají bydliště či sídlo v P. Dále navrhují výslech pracovníků Ministerstva zemědělství ČR v P. Z důvodu rychlosti a ekonomického projednání věci navrhují Obvodní soud pro Prahu 4.
Okresní soud v Novém Jičíně zaslal podání všech žalovaných obsahující návrh na delegaci věci právnímu zástupci žalobce, který je převzal dne 15. 5. 2008 (č. l. 163). Žalobce se k návrhům na delegaci vhodnou nevyjádřil.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně věc přikázána z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen soudu příslušnému a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky na přikázání věci.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
V případě projednávané věci navrhovatelky – žalované důvody pro delegaci věci spatřují ve špatném zdravotním stavu, a v tom, že tři z pěti žalovaných mají bydliště či sídlo v P. Dále pak tím, že je navrhován svědecký výslech pracovníků Ministerstva zemědělství ČR.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisu dospěl k závěru, že vzhledem k okolnostem věci nelze u delegovaného soudu důvodně očekávat rychlejší a hospodárnější řízení. Co se týče důvodu spočívajícího v bydlišti resp. sídle tří žalovaných, Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci jinému soudu. Nutno připomenout, že je k dispozici procesní institut dožádání (§39 o. s. ř.) a účastníku nic nebrání se nechat zastoupit (§24 odst. 1 o. s. ř.), případně mu může být ustanoven opatrovník (§29 odst. 3 o. s. ř.). Nadto je patrno, že ačkoli tři žalované mají bydliště či sídlo v P., žalovaný č. 1 má naopak bydliště ve F.-M., žalovaná č. 3 v P. a konečně žalobce sídlí v Příboru. Delegací věci by sice došlo k přiblížení soudu prvým třem účastníků řízení, avšak zároveň by došlo ke vzdálení soudu dalším třem účastníkům řízení. Jestliže z lékařských zpráv založených ve spise se podává, že žalovaný č. 1 není ze zdravotních důvodů schopen cestovat, žalované 2 a 3 nejsou schopny se zúčastnit ze zdravotních důvodů soudního jednání, pak je zjevné, že ani delegace věci jinému než procesnímu soudu by jim účast u soudu neumožnila. Pokud by se ani v budoucnu nebyli daní účastníci schopni zúčastnit jednání soudu, lze výkon jejich práv zabezpečit zejm. prostřednictvím institutu plné moci. Konečně, pokud by se některý z navrhovaných svědků nemohl dostavit k procesnímu soudu, je možné jeho výslech provést za pomoci soudu dožádaného.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Na základě uvedeného ustanovení se Nejvyšší soud zabýval stanoviskem žalobce. Vzhledem k tomu, že procesní soud nepřipojoval ve vztahu k daným návrhům na delegaci vůči žalobci doložku podle §101 odst. 4 o. s. ř., že pokud se žalobce nevyjádří, bude se předpokládat, že s návrhem souhlasí, platí, že žalobce s návrhem na delegaci souhlas (a to ani konkludentně) nevyslovil.
Se zřetelem k výše uváděnému a dále k tomu, že žaloba byla podána již v roce 2005 a v řízení je předložena řada listinných důkazů (viz přílohovou část spisu), s nimiž by se musel delegovaný soud nově seznámit, zatímco procesní soud je již s věcí obeznámen, nelze přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c