ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.261.2008.1
sp. zn. 4 Nd 261/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně: J. K., zastoupena Mgr. I. N., proti žalovanému: F. K., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 12 C 467/94, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 12 C 467/94 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno – venkov předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc – řízení o náhradu škody, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 12 C 467/94, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že byly pomíjeny ve věci objektivně existující nezákonnosti, došlo k porušení zákonů v trvalý neprospěch žalobkyně, jehož se dopouštějí stejní zainteresovaní soudci. Došlo k ignorování poznatků a důkazů
o trestných činech, úpravám spisů, předkládání falzifikátů listin. Ani ze strany soudce Mgr. H. (který věc rozhoduje) nelze očekávat jiný postup. Návrh žalobkyně doplnil její právní zástupce, který uvedl, že důvodem navrhované delegace je to, že Obvodní soud pro Prahu 4 není podřízen Vrchnímu soudu v Olomouci, v nějž žalobkyně nemá důvěru a je snadno a hospodárně dostupný autobusovou linkou B. – P. – R.
Žalovaný se k podání žalobkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky na přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně věc přikázána z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Skutečnosti uváděné žalobkyní nelze považovat za právně relevantní důvod k delegaci věci jinému soudu. Jak plyne z jejího návrhu a rovněž z dalšího obsahu spisu a jak je patrné i z doplnění učiněného jejím právním zástupcem, příslušný Okresní soud Brno – venkov nepožívá ze strany žalobkyně důvěry, podle jejího přesvědčení není jmenovaný soud (resp. jeho soudci) soudem nestranným, kdy opakovaně ve věci vznáší návrhy na vyloučení soudců z projednávání věci. O žalobkyní namítané podjatosti již bylo nadřízenými soudy několikrát rozhodováno, naposledy usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 44 Nc 188/2007 (č. l. 289) a to s negativním výsledkem.
V jejím stávajícím návrhu se pak nepodávají skutečnosti, z nichž by plynulo, že věc bude u Obvodního soudu pro Prahu 4 rozhodnuta rychleji a hospodárněji. Naopak by došlo zejména k těmto nepříznivým změnám. Případ by musel od počátku nově nastudovat delegovaný soud, který samozřejmě není na rozdíl od soudu příslušného s věcí obeznámen. Je na místě připomenout, že žaloba byla žalobkyní podána již dne 26. 4. 1993 a spisový materiál je nikoli zanedbatelného rozsahu, kdy ve věci bylo již např. opakovaně rozhodováno o návrzích na vyloučení soudce vznášených žalobkyní (viz č. l. 38, 79, 158). Ztížil by se přístup k soudu vzhledem ke vzdálenosti soudu od bydliště jak žalobkyni tak žalovanému. Nároky uplatňované žalobkyní vůči žalovanému mají vztah k nemovitostem nacházejícím se v k. ú. P. Pokud by v řízení vyvstala potřeba místního šetření, ztížil by se přístup soudu k dotčeným nemovitostem. V neposlední řadě nutno též zmínit, že v případě delegování věci nikterak není vyloučena možnost, že žalobkyně či žalovaný podá námitku podjatosti vůči soudci či soudcům Obvodního soudu pro Prahu 4.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c