ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.398.2008.1
sp. zn. 4 Nd 398/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobců: a) Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, b) Kolegiátní kapitula Všech svatých na Hradě pražském, zastoupených JUDr. P. Z., advokátem, za účasti Kardinála M. V., arcibiskupa pražského, jako vedlejšího účastníka na straně žalobců, proti žalované: Česká republika, Kancelář prezidenta republiky, když jménem státu výlučně jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, k doručení na adresu ČR, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Praha 2, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 30/2007, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. František Ištvánek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 30/2007.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci byl rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 13 Co 47/2008, potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 13 C 30/2007. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 13 Co 47/2008, podali žalobci podáním ze dne 26. 8. 2008 (soudu doručeno dne 27. 8. 2008) dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Obsahem uvedeného dovolání žalobců je mj. i námitka podjatosti předsedy senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Františka Ištvánka, a to z důvodu jeho členství v KSČ před listopadem 1989 a s ním spojenými funkcemi, tj. z důvodu uvedeného v §1 odst. 2 zák. č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (dále jen zák. č. 198/1993 Sb.).
Předmětná věc byla přidělena dle rozvrhu práce předsedovi senátu JUDr. Františku Ištvánkovi, který v souladu s ustanovením §16 odst. 1, věta druhá, o. s. ř. předložil věc jinému senátu Nejvyššího soudu České republiky k rozhodnutí o námitce jeho podjatosti. JUDr. František Ištvánek současně připojil vyjádření, že mu nejsou známy důvody, pro které by mohl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, že se nepodílel na jakémkoli způsobu utlačování některých politických, sociálních a náboženských skupin občanů a ani jinou v zákoně uvedenou formou zločiny spáchané v letech 1948-1989 neprosazoval jako funkcionář, organizátor či podněcovatel v politické i ideologické oblasti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Důvodem žalobci uplatněné námitky podjatosti je členství JUDr. Františka Ištvánka v KSČ před listopadem 1989. Žalobci namítají, že by jmenovaný soudce měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci z důvodu uvedeného v §1 odst. 2 zák. č. 198/1993 Sb.
Podle ustanovení §1 odst. 2 zák. č. 198/1993 Sb. jsou za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.
Jak vyplývá z vyjádření JUDr. Františka Ištvánka, nejsou mu známy žádné důvody, pro které by mohl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, že se nepodílel na jakémkoli způsobu utlačování některých politických, sociálních a náboženských skupin občanů a ani jinou v zákoně uvedenou formou zločiny spáchané v letech 1948-1989 neprosazoval jako funkcionář, organizátor či podněcovatel v politické i ideologické oblasti.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že žalobci neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaného soudce. Není tedy důvod nevěřit jeho tvrzení, že nikdy neprosazoval komunistický režim jako funkcionář, organizátor či podněcovatel v politické i ideologické oblasti.
Nejvyšší soud České republiky navíc k věci poznamenává, že z hlediska rozhodování Nejvyššího soud České republiky o námitce podjatosti je politická angažovanost soudců před rokem 1989 sama o sobě právně irelevantní. I z dnes účinného ustanovení §60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, nevyplývá žádné omezení pro členy politické strany či hnutí. Členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. František Ištvánek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal