ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.50.2008.1
sp. zn. 4 Nd 50/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. února 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobkyně Základní organizace, Odborového svazu státních orgánů a organizací, proti žalovanému Národnímu památkovému ústavu, zastoupenému JUDr. M. N., advokátem, o ochranu dobré pověsti právnické osoby a o zaplacení náhrady škody ve výši 100.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 124/2007, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 124/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala ve výše uvedené věci podáním ze dne 3. 3. 2007 (soudu doručeno dne 7. 3. 2007) u Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh na zahájení řízení. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. Ncp 2172/2007, byla následně předmětná věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze z důvodu, že se jedná o nárok na nemajetkovou újmu za poškození dobré pověsti, kde je dána věcná příslušnost krajských soudů podle ustanovení §9 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Podáním ze dne 10. 10. 2007 (sodu doručeno dne 12. 10. 2007) žalobkyně navrhla přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. z důvodu „sociálního statutu účastníka“, neboť má za to, že její majetkové poměry ve srovnání s majetkovými poměry žalovaného výrazně omezují možnost přístupu žalobkyně k soudu značně vzdálenému od jejího sídla a znesnadňují tím uplatňování jejích procesních práv. Současně poukazuje na skutečnost, že je již čtvrtým rokem zaměstnavatelem, u něhož působí, znevýhodňována, neboť jí není poskytováno stejné hmotné zajištění jako dalším odborovým organizacím a žalobkyně je nucena se svých práv domáhat soudně.
Žalovaný s návrhem na přikázání věci nesouhlasil s odůvodněním, že žalobkyně zcela pomíjí skutečnost, že její členská základna (cca 7 členů) se skládá z 5 členů, kteří nejsou zaměstnanci žalovaného a 2 členů (včetně předsedkyně a místopředsedy), jímž byla dána výpověď pro soustavné porušování pracovní kázně. Dle sdělení žalovaného žalobkyně podala na žalovaného již mnoho žalob (ke dne 29. 1. 2008 celkem 180 žalob) jednak jako fyzická osoba a jednak jménem 2 odborových organizací, kde působí. Žalovaný je zastoupen advokátem a v případě delegace věci Krajskému soudu v Brně by mu tak vznikaly navíc náklady na cestovné a za ztrátu času advokáta. Dle názoru žalovaného žalobkyně ve skutečnosti nehájí zájmy zaměstnanců a nesplňuje tak základní požadavky dané zákoníkem práce.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městský soud v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, když důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje výhradně tím, že její majetkové poměry ve srovnání s majetkovými poměry žalovaného výrazně omezují možnost přístupu žalobkyně k soudu značně vzdálenému od jejího sídla a znesnadňují tím uplatňování jejích procesních práv. Současně poukazuje na skutečnost, že je již čtvrtým rokem zaměstnavatelem, u něhož působí, znevýhodňována, neboť jí není poskytováno stejné hmotné zajištění jako dalším odborovým organizacím. Otázku toho, zda někdo má lepší majetkové poměry a někdo horší majetkové poměry, však nelze považovat za právně relevantní důvod k delegaci věci jinému soudu.
Navíc je nutno předeslat, že žalobkyně svou sociální situaci nikterak nedoložila. I kdyby však její poměry byly doloženy, k vyhovění návrhu by to nepostačovalo, neboť sociální situace účastníka je pouze jedním z hledisek, jež mají pro rozhodnutí o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti význam. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal