ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.63.2008.1
sp. zn. 4 Nd 63/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: Fakultní nemocnice v Olomouci, zastoupena Mgr. Ing. P. K., proti žalovanému: B. M., o zaplacení 413.848,- Kč s přísl., vedeno u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 8 C 330/2004, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Určuje se, že věc p r o j e d n á a r o z h o d n e Okresní soud v Olomouci.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně předložil Nejvyššímu soudu shora označenou věc k rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit.
V dané věci byla žaloba podána 14. 4. 1998, tj. před účinností zákona č. 30/2000 Sb. novelizujícího o. s. ř. Podle části dvanácté hlavy I. bodu 2 daného zákona se pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí dosavadní právní předpisy.
Podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. ve znění před účinností zák. č. 30/2000 Sb. je obecným soudem občana soud, v jehož obvodu má občan bydliště, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Bydlištěm fyzické osoby se rozumí obec resp. městský obvod, v němž tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Bydlištěm je zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí. Bureš, Drápal, Mazanec, Občanský soudní řád komentář 4. vydání, C. H. Beck v Praze r. 2000, str. 206).
Podle §86 odst. 1 o. s. ř. ve znění před účinností zák. č. 30/2000 Sb., jestliže odpůrce, který je občanem České republiky, nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu měl zde poslední bydliště.
Z předloženého spisu vyplývá, že návrh na zahájení řízení byl podán u Okresního soudu ve Zlíně s tím, že jako bydliště žalovaného bylo v návrhu uvedeno město Z. Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 8 C 225/98
(č. l. 72) vyslovil podle §105 odst. 2 o. s. ř. svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Jeseníku, který dne 29. 3. 2004 vyslovil nesouhlas s postoupením věci (č. l. 87, 89). Krajský soud v Ostravě jako soud nadřízený podle §105 odst. 3 o. s. ř. rozhodl usnesením ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 9 Nc 58/2004 (č. l. 91), že nesouhlas s postoupením je důvodný. V návaznosti na uvedené předložil Okresní soud ve Zlíně věc Nejvyššímu soudu.
Z listin obsažených ve spise a databází vedených orgány státní správy České republiky plynou následující skutečnosti.
Žalobce v žalobě uvedl jako bydliště žalovaného adresu Z. Podle sdělení spoluvlastníka daného domu a dalších osob, které se zde zdržují nebo zdržovaly (č. l. 70, 114 a násl.), však žalovaný B. M. se na dané adrese nikdy nezdržoval, pouze mu na tuto adresu někdy došla pošta a byla mu předána.
V centrální evidenci obyvatel (č. l. 69) měl žalovaný evidován trvalý pobyt v ČR od 3. 2. 1992 do 6. 9. 2000 na adrese J., (v tomto období měl rovněž přechodný pobyt od 8. 3. 2000 do 30. 6. 2000 na adrese O.), poté do 1. 4. 2004 na adrese O., kdy byl z trvalého pobytu v ČR odevidován (č. l. 95). Na této adrese je k trvalému pobytu v současnosti hlášena manželka žalovaného V. M. Je státním občanem ČR.
Ve sdělení Okresního úřadu v Jeseníku, referátu vnitřních věcí je uvedeno, že žalovaný B. M. se z okresu J. odstěhoval dne 7. 1. 1998 (č. l. 60). Jak plyne z výpisu z živnostenského rejstříku vedeného Magistrátem města Olomouc, žalovaný je od data 18. 7. 1996 až dosud zapsán v tomto rejstříku, s místem podnikání od 18. 7. 1996 do 26. 9. 2002 J. a od data 26. 9. 2002 O.
Žalovaný ve věci podal soudu písemná vyjádření dne 23. 4. 2007 (č. l. 99)
a 19. 12. 2007 (č. l. 106). Uvedl, že v ČR se zdržoval v době od 1. 3. 1996 do 4. 12. 1997. Z jakého důvodu Okresní úřad v Jeseníku provedl odhlášení z trvalého pobytu v ČR až k datu 7. 1. 1998 není žalovanému známo. V příloze předložil kopii Potvrzení Úřadu evidence obyvatel města C. o odhlášení trvalého pobytu ve Švýcarsku ke dni 1. 3. 1996 a Potvrzení Úřadu evidence obyvatel města C. o opětném přihlášení se k trvalému pobytu ve Švýcarsku ke dni 4. 12. 1997. Na adrese Z. v době jeho uvedeného tehdejšího pobytu v ČR nebyl nikdy nahlášen ani tam nebydlel ani nepodnikal. K datu zahájení řízení byl hlášen k pobytu už jen na jeho dnešní adrese Z., Švýcarsko. Je švýcarský občan s pobytem jen na uvedené adrese, z přechodného pobytu v ČR je odhlášen, zároveň jeho české (dříve československé) občanství nebylo nikdy zrušeno.
Z výše uváděného vyplývá, že žalovaný vícekrát měnil místo svého pobytu, přičemž adresa uvedená žalobcem v návrhu na zahájení řízení označuje místo, na kterém žalovaný nebydlel, trvale se nezdržoval, pouze mu sem byla doručena pošta
a obyvateli tohoto domu předána. Není prokázáno, že by se na dané adrese zdržoval v době zahájení řízení.
Naopak ze všech výše uvedených skutečností lze dovodit, že v předmětné době se žalovaný fakticky zdržoval nikoli v České republice, nýbrž ve Švýcarsku, kde byl k pobytu i úředně registrován. Lze tak konstatovat, že v České republice neměl bydliště ani se nezdržoval v obvodu některého soudu a nelze tak dovodit obecný soud žalovaného.
Podle §86 odst. 1 o. s. ř. ve znění před účinností z. č. 30/2000 Sb., jestliže odpůrce, který je občanem České republiky, nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu měl zde poslední bydliště.
Z výše uvedeného je patrno, že poslední trvalý pobyt v České republice má žalovaný evidován na adrese O., když není prokázáno, zda pobýval s úmyslem zdržovat se na dané adrese trvale, tj. že zde měl bydliště ve smyslu daného ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Pravomoc soudů ČR k rozhodnutí v uvedené věci vyplývá z ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Podle §7 odst. 1 o. s. ř. ve znění platném před účinností zákona č. 30/2000 Sb. v občanském soudním řízení projednávají
a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských
a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle §31 odst. 3 občanského zákoníku lze plnou moc udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně.
Dne 16. 7. 1993 udělil žalobce – zmocnitel ve věci, jež je předmětem sporu, žalovanému plnou moc v českém jazyce (č. l. 33). Následně dne 3. 9. 1993 v dané věci žalobce udělil plnou moc v jazyce německém, v níž byla sjednána příslušnost soudů podle obchodního sídla zmocněnce a švýcarské právo jako rozhodné právo (č. l. 29).
Tato plná moc byla udělena zmocnitelem zmocněnci společnosti M. A. (A. se sídlem H., nyní v likvidaci, zapsána v obchodním registru kantonu N., Švýcarsko,). Viz H. kantonu N. na www.hranw.ch. Zároveň však nebyla zrušena předcházející plná moc v českém jazyce udělená osobě žalovaného B. M. Aniž by tak byla vyloučena pravomoc švýcarského soudu tj. soudu podle obchodního sídla M. A. ve vztahu k zmocněnci M. A., je pravomoc českých soudů k rozhodnutí podané žaloby vůči žalovanému B. M. v souladu s citovaným §31 odst. 3 občanského zákoníku dána na základě předcházející plné moci ze dne 16. 7. 1993, v níž bylo v dané věci zmocnění uděleno zároveň žalovanému – zmocněnci B. M. podle českého práva.
Podle §10 odst. 6 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, v platném znění, je občan povinen při ohlášení změny místa trvalého pobytu orgánu příslušnému k provedení změny v evidenci doložit vlastnictví bytu nebo domu, nebo doložit oprávněnost užívání bytu, anebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu.
Vzhledem k tomu, že žalovanému byl zaevidován trvalý pobyt na výše uvedené adrese ve městě O., muselo se tak stát na základě v předchozím odstavci zmíněných dokladů s danou adresou předložených žalovaným příslušnému evidujícímu orgánu. V opačném případě by žalovaný coby ohlašovatel změny trvalého pobytu nesplnil zákonné požadavky pro tento správní úkon. Na základě těchto skutečností lze dovodit vztah osoby žalovaného k městu O. Se zřetelem k tomu, že poslední známý pobyt měl žalovaný na dané adrese v O., že na této adrese má dosud trvalý pobyt jeho manželka, tj. má zde rodinu, podpůrně dále, že v živnostenském rejstříku má uvedeno místo podnikání O., rovněž, že žalobce má zde sídlo, tak i původní pohledávka, k jejímuž vymožení bylo uděleno žalobcem zmocnění, vznikla ve městě O., lze dovodit vztah žalovaného i věci samé k obvodu Okresního soudu v Olomouci.
Oproti tomu jediným údajem vedoucím k obvodu Okresního soudu ve Zlíně je výše citovaná adresa ve městě Z., na níž však byla toliko doručena žalovanému pošta. Údaje vedoucí k obvodu Okresního soudu v Jeseníku jsou již neaktuální zápisy
v centrální evidenci obyvatel a živnostenském rejstříku, a navíc ačkoli byl žalovaný hlášen v době zahájení řízení k trvalému pobytu v J., zdržoval se zřejmě v této době ve Švýcarsku.
Při určení místně příslušného soudu vycházel Nejvyšší soud především z výše uvedených hledisek. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je Nejvyšší soud toho názoru, že se zřetelem na rozumné uspořádání vztahu je nejvhodnější, aby předmětná věc byla projednána a rozhodnuta Okresním soudem v Olomouci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c