ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.102.2007.1
sp. zn. 4 Tz 102/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. F. P. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 9 To 450/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 9 To 450/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. S.
Napadené usnesení se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Praze se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 11. 2006, sp. zn. 3 T 110/2006, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil podle skutkové věty uvedeného rozsudku tím, že minimálně od března 2006 do 27. 5. 2006 ve svém trvalém bydlišti ve V., v bytě v ulici P., opakovaně, vždy po požití alkoholických nápojů, hrubě - slovně i fyzicky (údery do obličeje), napadal svou bývalou manželku J. S., přičemž toto jeho konání vyvrcholilo fyzickým napadením dne 27. 5. 2006 kolem 15.30 hodin, kdy jmenovanou nejprve slovně urážel a poté i fyzicky napadl v koupelně a později na chodbě bytu tak, že ji opakovaně bil rukama do obličeje, přičemž ji udeřil i pěstí do levého oka, současně napadl i svoji dceru M. S., která své matce přispěchala na pomoc, jíž opakovaně udeřil otevřenou dlaní do obličeje a při potyčce s ní ji odhodil na skříň v chodbě bytu, v důsledku čehož jmenovaná utrpěla drobné povrchové zranění na zádech a J. S. byla v důsledku jednání obžalovaného ošetřena na chirurgické ambulanci Nemocnice R. a S. v B. a byla v pracovní neschopnosti od 28. 5. 2006 do 26. 6. 2006. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle §215a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 7. 2006, sp. zn. 2 T 9/2006, jakož i všechny další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 11. 2006, sp. zn. 3 T 110/2006, podal obviněný J. S. odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 9 To 450/2006, podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal ministr spravedlnosti České republiky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 9 To 450/2006, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že napadené usnesení je výsledkem řízení, v němž Krajský soud v Praze postupoval v rozporu s ustanovením §30 odst. 2 tr. ř., neboť v posuzované věci byl obviněný J. S. vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 2 Nt 171/2006, přičemž o stížnosti obviněného proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 14 To 303/2006, když stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Podstatné přitom je, že členem senátu Krajského soudu v Praze, který rozhodoval o stížnosti obviněného J. S. proti usnesení o vazbě v přípravném řízení, byl předseda senátu Mgr. A. K., který byl však zároveň i členem senátu téhož soudu, který rozhodoval o odvolání obviněného J. S. v téže trestní věci, ačkoli podle zákona v odvolacím řízení nemohl rozhodovat. Krajský soud v Praze tak napadeným usnesením porušil zákon v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. S.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 9 To 450/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Z obsahu předmětného trestního spisu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný J. S. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 2 Nt 171/2006. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, kterou Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 14 To 303/2006, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Předsedou senátu Krajského soudu v Praze, který rozhodoval o uvedené stížnosti obviněného proti rozhodnutí o vazbě, byl Mgr. A. K.
Následně Okresní soud v Benešově rozhodl v předmětné věci rozsudkem ze dne 6. 11. 2006, sp. zn. 3 T 110/2006, proti kterému podal obviněný J. S. odvolání. Odvolání obviněného poté Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 9 To 450/2006, podle §256 tr. ř. zamítl. Členem senátu, který rozhodoval o odvolání obviněného, byl opět Mgr. A. K.
Podle ustanovení §30 odst. 2, věty druhé, tr. ř. po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
Z výše uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že Mgr. A. K. byl jak členem senátu Krajského soudu v Praze, který rozhodoval o stížnosti obviněného J. S. proti usnesení o vazbě v přípravném řízení, tak členem senátu téhož soudu, který rozhodoval o odvolání obviněného v téže trestní věci. Krajský soud v Praze tak svým stížností pro porušení zákona napadeným rozhodnutím porušil zákon v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. S.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 9 To 450/2006, byl porušen zákon v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. S. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadené usnesení zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. S., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.). Podle §270 odst. 4 tr. ř. je Krajský soud v Praze vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. J. P.