ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.38.2008.1
sp. zn. 4 Tz 38/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. května 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. 4 To 249/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. 4 To 249/2007, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. řádu, §49 odst. 1 a §36 tr. zákona v neprospěch obviněného L. B.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. 3 T 164/2006, byl obviněný L. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona, spočívajícím v tom, že dne 30. 11. 2006 okolo 09.55 hod. v T., v ulici M., okres T., řídil osobní motorové vozidlo zn. Fiat Uno, modré barvy, přičemž byl kontrolován hlídkou PČR, a uvedené vozidlo řídil, ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 2. 2006, který nabyl právní moci dnem 17. 2. 2006, vedeným pod sp. zn. 1 T 174/2005, vysloven mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, a kdy uvedené vozidlo řídil, ačkoliv není držitelem žádné skupiny řidičských oprávnění podle §81 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v platném znění.
Za to byl obviněný odsouzen podle §180d tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.
Obviněný L. B. podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. 4 To 249/2007, podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. B. Podle jeho názoru byl tímto usnesením porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. řádu a v řízení předcházejícím v ustanoveních §49 odst. 1 a §36 tr. zákona v neprospěch obviněného.
Podle názoru ministra spravedlnosti odvolací soud sice zjistil nezákonnost rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o trestu, a to nezákonnou výměru trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, který v souhrnu s dříve uloženými a dosud nevykonanými tresty tohoto druhu překročil nejvyšší přípustnou dovolenou trestní sazbu, avšak na toto porušení zákona adekvátně a zákonně nereagoval. Odvolací soud pochybil pokud zjištěné porušení zákona pouze v odůvodnění svého usnesení konstatoval a učinil neadekvátní závěr, že vzhledem k rozsahu odvolání obviněného, jež bylo zaměřeno pouze do výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, jež jsou ve smyslu §254 odst. 1 tr. řádu oddělitelnými výroky, nemůže toto „fatální“ pochybení soudu prvního stupně napravit. Stěžovatel tvrdí, že s tímto postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem se nelze ztotožnit, neboť považuje za podstatné, že odvolání obviněného směřovalo do výroku o trestu, který tvoří jeden celek, jednotlivé dílčí výroky uložení různých druhů trestu nelze přezkoumávat izolovaně, aniž by byl přezkoumán výrok o trestu jako celek.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu a v řízení předcházejícím v ustanoveních §49 odst. 1 a §36 tr. zákona, dále aby toto usnesení zrušil a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §254 odst. 1 tr. řádu, nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. řádu přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §256 tr. řádu odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle §49 odst. 1 tr. zákona soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.
Podle §36 tr. zákona, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Již Okresní soud v Teplicích zjevně pochybil, když při úvaze o výši trestu zřejmě vycházel z chybného opisu rejstříku trestů obviněného, pořízeného ke dni 30. 11. 2006, kde nebyl vyznačen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků, uložený rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 2. 2006 sp. zn. 1 T 174/2005, ačkoli kopie předmětného rozsudku je ve spisu založena. V důsledku toho pak došlo při uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel rozsudkem ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. 3 T 164/2006, na dobu dvou roků s ohledem na zbytek dosud nevykonaných trestů téhož druhu z předchozích odsouzení L. B. k překročení zákonné maximální hranice deseti roků.
V opisu rejstříku trestů pořízeného ke dni 18. 5. 2007 je již pravomocné uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 174/2005, správně uvedeno. Z opisu rejstříku trestů je dále patrno, že v relevantním období byl obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel poprvé uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 5. 1998 sp. zn. 3 T 192/1997, ve výměře tří roků. Tento výrok o trestu byl posléze zrušen rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 7. 1999 sp. zn. 2 T 249/1998, jímž byl odviněnému uložen tento trest jako souhrnný ve výměře čtyř roků. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 2. 2001 sp. zn. 3 T 297/2000 byl obviněnému L. B. opět uložen trest zákazu činnosti ve výměře čtyř roků, rozsudkem téhož soudu ze dne 26. 5. 2004 sp. zn. 1 T 65/2004 trest zákazu téže činnosti ve výměře tří roků, rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 2. 2006 sp. zn. 1 T 174/2005 opět stejně vymezený trest zákazu činnosti ve výměře dvou roků. Ve stejné výměře pak byl uložen obviněnému stejný trest již výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. 3 T 164/2006.
V mezidobí těchto rozsudků byl obviněný L. B. opakovaně ve výkonu trestu odnětí svobody, jehož doba se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává.
Krajský soud v Ústí nad Labem dospěl ke správnému závěru, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. 3 T 164/2006 byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti v rozporu se zákonem, sám však porušil zákon tím, že shora uvedené pochybení soudu prvního stupně nenapravil, ač tak učinit měl a mohl.
Nejvyšší soud se neztotožňuje s právním názorem soudu druhého stupně, že výrok o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu na jedné straně a výrok trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na straně druhé nutno považovat za oddělitelné výroky. Výrok o trestu je podle §122 odst. 1 tr. řádu obligatorní součástí rozsudku, a skládá se ze zákonného pojmenování ukládaného či ukládaných druhů trestů. I v případě, že je vedle sebe ukládáno několik druhů trestů témuž obviněnému za touž trestnou činnost, musí být aplikována ustanovení §23 odst. 1 tr. zákona, v němž jsou upraveny principy sledující dosažení účelu trestu a §31 tr. zákona, v němž jsou upraveny obecné zásady pro stanovení výměry trestu. Obě zákonná ustanovení a v nich obsažené základní principy je nutno důsledně respektovat a promítnout do volby adekvátních druhů trestů a stanovení jejich výměry tak, aby v konečném efektu trest plnil svou zákonnou roli. Není pochyb o tom, že byť je uložen strukturovaný trest sestávající se z různých druhů trestů uvedených v §27 odst. 1 tr. zákona, v konečném závěru je nutno pojímat celistvě uloženou sankci z pohledu trestního práva hmotného; z pohledu procesního práva také s tím závěrem, že nejde o dva nebo více oddělitelných výroků, ale o dva nebo více doplňujících se trestů uložených jediným výrokem o trestu.
V konstantní judikatuře není pochyb o tom, že oddělitelným výrokem v rámci výroku o trestu nebude z hlediska možností rozhodování odvolacího soudu a účinku pravomocně skončeného trestního stíhání ve výroku o trestu, výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody nebo jen výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu či výrok o uložení jednoho druhu trestu, jestliže výrok o trestu obsahuje i další druh trestu (srov. R 10/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Závěrem Nejvyšší soud konstatuje, že podstatné bylo zaměření podaného odvolání obviněného L. B. do výroku o trestu, který tvoří jeden celek, přičemž jednotlivé dílčí výroky uložených různých druhů trestů nelze přezkoumávat izolovaně, aniž by byl přezkoumán výrok o trestu jako celek.
Zatímco Krajský soud v Ústí nad Labem nepochybil z hlediska své přezkumné povinnosti ve vztahu k části výroku o trestu ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, ve vztahu k přezkumu trestu zákazu činnosti tuto povinnost splnil nedostatečně, kdy sice konstatoval pochybení soudu prvního stupně při stanovení jeho výměry, avšak toto pochybení jako odvolací soud sám nenapravil a nezákonnou výměru trestu zákazu činnosti v rozsudku soudu prvního stupně ponechal bez zákonné korekce.
Nejvyšší soud s ohledem na argumentaci uvedenou výše podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. 4 To 249/2007, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. řádu, jakož i ustanovení §36 a §49 odst. 1 tr. zákona v neprospěch obviněného L. B.
Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodne znovu o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. 3 T 164/2006, přičemž při svém rozhodování bude podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á