ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.44.2008.1
sp. zn. 4 Tz 44/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25. června 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. K., proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2006 sp. zn. 8 T 127/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2006 sp. zn. 8 T 127/2005, a v řízení předcházejícím, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného V. K.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2006 sp. zn. 8 T 127/2005 byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo omezení, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla stanovena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti G. M. M., a.s., V., P., částku ve výši 340 000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost G. M. M., a.s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v úmyslu opatřit si nedovoleným způsobem majetkový prospěch dne 15. 6. 2004 v O., L., v autobazaru R. F., uzavřel smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla s obchodní společností G. C. M., a.s., se sídlem V., P., na základě této smlouvy mu byl poskytnut účelově vázaný úvěr ve výši 340.000,- Kč k zakoupení osobního motorového vozidla zn.Volkswagen Bora Diesel 1.9 Tdi 4 Motion, v prodejní ceně 400 000,- Kč, kdy část kupní ceny vozidla ve výši 60 000,- Kč zaplatil při převzetí vozidla, ve smlouvě o úvěru se zavázal, že po dobu 48 měsíců bude pravidelně měsíčně splácet splátky úvěru ve výši 11 316,85 Kč, avšak žádnou splátku věřiteli nezaplatil a předmětné vozidlo předal nezjištěné osobě, přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl, že jako podnikatel v oboru ostatní velkoobchod má vlastní jmění ve výši 442 tis. Kč, celkové příjmy ve výši 2 961 tis. Kč a rozdíl příjmů a výdajů má ve výši 1 810 tis. Kč, což také doložil kopií přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2003, která byla opatřena podacím razítkem a ověřovací doložkou Finančního úřadu v O., avšak ve skutečnosti finanční úřad uvedenou kopii daňového přiznání nevydal a neověřoval, obviněný v době uzavření smlouvy o úvěru nepodnikal, neměl z podnikatelské činnosti žádný příjem, nebyl ani nikde zaměstnán, nebyl na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, nepobíral žádné dávky sociální péče a státní sociální podpory a jeho příjem z příležitostných brigád byl na hranici životního minima, čímž poškozené obchodní společnosti G. C. M., a.s., způsobil škodu ve výši 340 000,- Kč.
Rozsudek nabyl téhož dne právní moci, neboť obviněný i státní zástupce se po vyhlášení rozsudku vzdali práva odvolání.
Obviněný posléze podal proti rozsudku odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 1. 2007 sp. zn. 2 To 37/2007, podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto jako odvolání podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona, ve které uvedl, že tímto rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákona v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení §250b odst. 1, 3 tr. zákona.
Svůj mimořádný opravný prostředek odůvodnil stěžovatel tím, že Okresní soud v Olomouci při svém rozhodování neměl dostatek objektivních podkladů pro rozhodnutí o vině, neboť neprovedl důkazní řízení v potřebném rozsahu a navíc postupoval při hodnocení těch důkazů, které měl k dispozici, v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu.
V řízení před soudem nebyly v zákonem stanoveném rozsahu zjištěny a objasněny okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán, a to ve vztahu k předmětnému vozidlu, které měl obviněný v autobazaru získat, v míře potřebné pro posouzení subjektivní stránky nebyla prověřena obhajoba obviněného o jeho poctivých záměrech s vozidlem v rámci uvažovaného podnikání, jakož i okolnosti týkající se jeho osoby samotné, včetně případného rozboru osobnosti, zjištění úrovně intelektu a znaleckého objektivizování motivu jeho jednání.
Ministr spravedlnosti z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení §250b odst. 1 tr. zákona, dále aby tento rozsudek zrušil jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení mj. postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Na základě přezkumu předmětné trestní věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Okresní soud v Olomouci nepostupoval důsledně v intencích výše uvedených zákonných ustanovení, a že dokazování a hodnocení důkazů nebylo provedeno v souladu s požadavky, které na řízení kladou tato zákonná ustanovení.
Pro úplnost nutno konstatovat, že okresní soud po nápadu obžaloby dne 22. 7. 2005 rozhodl ve věci trestní příkazem ze dne 26. 7. 2005 sp. zn. 8 T 127/2005, jímž obviněného uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona při znění skutkové věty totožné s obžalobou a obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků s omezením, že ve zkušební době musí nahradit škodu způsobenou trestným činem, přičemž adhezní výrok učiněn nebyl. Protože obviněný podal v zákonné lhůtě proti tomuto trestnímu příkazu odpor, bylo rozhodnutí zrušeno a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Dne 12. 4. 2006 okresní soud ve věci vynesl rozsudek poté, co konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného. K důkazu byla přečtena jeho výpověď z přípravného řízení. Nutno podotknout, že čtení této výpovědi nepřineslo z hlediska dokazování do věci žádný poznatek, protože obviněný v přípravném řízení odmítl ve věci vypovídat. Okresní soud po výslechu jediného svědka M. B. a přečtení selektivně provedených listinných důkazů ve věci opět rozhodl o vině obviněného ve stejném rozsahu, jako v předchozím trestním příkazu při uložení stejného druhu a výše trestu. Nově byl vysloven výrok o náhradě škody podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu.
Obviněný V. K. podal proti rozsudku odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci v neveřejném zasedání dne 20. 7. 2006, a usnesením sp. zn. 2 To 407/2006, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil a věc podle §259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvního stupně, neboť je nutno učinit ve věci rozhodnutí nové.
V tomto rozhodnutí se odvolací soud zabýval procesními závadami, které vyvstaly v řízení před soudem prvního stupně, a které spatřoval především v tom, že hlavní líčení bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, ač pro takovýto postup nebyly dány zákonné předpoklady stanovené §202 odst. 2 tr. řádu. Ve vztahu k hmotně právním výhradám obviněného, které uplatnil v řádném opravném prostředku, odvolací soud nezaujal stanovisko, avšak přikázal okresnímu soudu, aby podstatně doplnil dokazování především výslechem obviněného, opakovaným výslechem svědka B., jež měl být dotázán na to, kdo mu předal daňové přiznání obviněného, na stejnou okolnost měl být dotázán i svědek T., jehož výslech odvolací soud nařídil.
V nově konaném hlavním líčení dne 20. 12. 2006 okresní soud provedl výslech obviněného i výše uvedených svědků, je však patrno, že problém předání daňového přiznání obviněného nebyl se svědky probrán v intencích rozhodnutí krajského soudu a obhajoba obviněného v tomto ohledu nebyla prověřována ani jinak. Zcela nepovšimnuty zůstaly informace uvedené ve spise na čl. 142, za jakých okolností a kým mělo být „vyrobeno“ ono daňové přiznání, když nadto ze sdělení příslušného finančního úřadu je patrno, že ono daňové přiznání, které figuruje v trestním spise, je skutečně falsum. Okresní soud se sice pokusil určité informace v tomto směru prověřit, když (čl. 286) učinil dotaz na Finančním úřadu v O., zda obviněný podal v roce 2003 přiznání k dani z příjmu fyzických osob či nikoli, a v kladném případě požadoval zaslání opisu tohoto přiznání. Na vyjádření tohoto úřadu, jež je založeno na čl. 289, však již nereagoval, nepostupoval v intencích ustanovení §24 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, a na další zjišťování těchto skutečnosti zcela rezignoval. Je zřejmé, že okresní soud v tomto ohledu nedostál své povinnosti postupovat po zrušení věci v intencích pokynů a příkazů nadřízeného soudu, a v tomto směru dokazování nedoplnil.
Obviněný V. K. v hlavním líčení uvedl, že v A. v O., L. ul. podepsal leasingovou smlouvu, avšak od ní při přebírání auta ustoupil, protože auto nebylo v pojízdném stavu. Transakci vyřizoval prostřednictvím L. K., přičemž on sám ji posléze v Autobazaru jen podepsal. Jeho úmyslem bylo podnikat společně s panem B. ve společnosti B. E. s.r.o., a k této činnosti nutně potřeboval vozidlo. Matriční list vypisovali pracovníci autobazaru, s nimiž on sám nikdy nejednal. Dne 15. 6. 2004 sice smlouvu podepsal, avšak auto mu nebylo předáno. Později mu bylo nachystáno vozidlo nefunkční, nepojízdné, což bylo důvodem k tomu, že chtěl od smlouvy odstoupit. Pracovníci autobazaru B. a F. mu však sdělili, že takovýto postup není možný, a že vše musí vyřizovat před G. M. v P. Obviněný předal vozidlo ke garážování panu K., a posléze se od vyšetřovatele dověděl, že auto bylo vyvezeno přes P. do A. Byť on sám sjednával leasing, pracovníci autobazaru mu záměrně předložili smlouvu o úvěru. K údajům obviněného o tom, že měl zájem o leasing, nikoli o koupi vozu na splátky, byli vyslechnuti a potvrdili to v přípravném řízení svědkové D. T., P. V., a je to zřejmé rovněž z listinného důkazu, konkrétně dopisu obviněného ze dne 28. 7. 2004 (čl. 88), nadepsaného „Odstoupení od leasingové smlouvy“, jakož i vyjádření G. M. M. k tomuto dopisu na čl. 87 spisu. K obhajobě obviněného v tom směru, aby byla potvrzena či vyvrácena, neprovedl okresní soud dokazování v potřebném rozsahu, když svědka P. V. vůbec nevyslechl.
Mimo pozornost nalézacího soudu zůstala obsáhlá část trestního spisu obsahující šetření, jež provedl policejní orgán PČR, OŘ Olomouc před podáním obžaloby, potvrzující, že se obviněný zřejmě sám stal obětí podvodné činnosti jiných subjektů. Svědčí o tom usnesení PČR Správy Jihomoravského kraje ČTS:PJM 581/OK-13-2004 ze dne 22. 3. 2005, z něhož je patrno, že bylo podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání šestnácti obviněných pro trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3, 4 tr. zákona. Z odůvodnění rozhodnutí je patrno, že šlo o organizovanou skupinu zaměřenou na leasingové společnosti. Podstatou protiprávního jednání obviněných bylo zorganizování způsobu převzetí vozidla na leasing, jeho následný vývoz do zahraničí a převod za úplatu. V bodě 20) tohoto usnesení figuruje i V. K., od něhož za neobjasněných okolností mělo být vozidlo VW Bora získáno. Okresní soud neučinil dotaz na vývoj této kauzy, stadium řízení a jeho výsledky, zejména pak ve vztahu k okolnostem zjištěným v této souvislosti o roli obviněného v této věci.
V řízení před soudem nebyly zjištěny a řádně objasněny okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán, a to ve vztahu k vozidlu zn. Volkswagen Bora Diesel 1DTDI 4 Motion, které měl obviněný v autobazaru získat. Podle výpovědi svědka Ž. (čl. 131-132) mělo být vozidlo, které bylo přivezeno z R. jako havarované, koupeno v roce 2002 od P. A. P. Ž. si měl sám na opravu auta půjčit peníze od V. V., a když pak chtěla půjčku vrátit, B. Č., na něhož Ž. vozidlo převedl, vozidlo převedl na V. Ta prostřednictvím svého známého D. T. posléze vozidlo prodala za 400 – 450.000,- Kč v hotovosti s tím, že T. vozidlo prodal v autobazaru prostřednictvím leasingové smlouvy. Důvodem prodeje vozidla ze strany V. byla jeho značná poruchovost. Tržní cena vozidla v době činu sice byla objektivizována odborným vyjádřením soudního znalce, ale není zřejmé, zda při jejím stanovení vzal v úvahu okolnost, že auto bylo v minulosti ve značném rozsahu poškozené, a jeho technický stav problematický.
Zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty §250b tr. zákona je způsobení škody nikoli malé (§250b odst. 3 tr. zákona). I když výši takto popsané škody stanoví §89 odst. 11 tr. zákona, je povinností soud výši této škody dokazovat, a to v rozsahu stanoveném §2 odst. 5 tr. řádu – bez existence důvodných pochybností. Ani v tomto ohledu okresní soud svým zákonem vyjmenovaným povinnostem nedostál, neboť jak je zřejmé z obou protokolů o hlavním líčení, odborné vyjádření znalce J. K. nebylo k důkazu přečteno ani v jednom z těchto řízení a důkaz tak nebyl proveden.
Náležitá pozornost měla být věnována obhajobě obviněného, že sjednána byla leasingová smlouva, a proti jeho vůli byla podepsána smlouva o úvěru, když následné došlo k přímé koupi vozidla. Není možno pominout, že v takovémto případě nemá G. C. M., a.s. povinnost plnit z titulu vad vozidla, což muselo být známo především dealerovi B., který si nadto zajistil vyplacení celé sjednané kupní ceny vozidla na svůj účet, a to v situaci, kdy mohla být cena nadsazena.
Matriční list k úvěrové smlouvě, jakož i údaje ve smlouvě o úvěru na úhrady kupní ceny vozidla obviněný K. nevyplňoval, přičemž není zřejmé, jak se tyto údaje do uvedených písemností dostaly, což nebylo vůbec prověřováno. Obviněný v rámci své obhajoby uvedl, že když mu L. K. sdělil, že jsou listiny připravené, přišel je podepsat. V části matričního listu klienta nadepsané „Doklady předložené klientem“ je uvedeno několik položek, přičemž ve spise jako příloha ke smlouvě je založeno přiznání k dani z příjmu fyzických osob z roku 2003, živnostenský list, rodný a křestní list, kopie občanského průkazu, a všechny doklady se týkají obviněného. Obviněný K. však uvedl, že nikdy žádné daňové přiznání nepodal, že ho pro účely uzavření smlouvy o úvěru neobstarával a neví, kdo ho podal a podepsal. Ze strany dealera je ve smlouvě o úvěru učiněno prohlášení o zaplacení části kupní ceny ve výši 60 000,- Kč klientem, ač je z provedených důkazů nepochybné, že k takové platbě nedošlo.
V neposlední řadě s ohledem na obhajobu obviněného a dosud prokázané okolnosti případu charakterizující vystupování obviněného v předmětné věci, měly být blíže objasněny i údaje o jeho osobě, zjištění úrovně jeho intelektu, znalecké objektivizování motivu jeho jednání, apod. což by rovněž přispělo jednak k hodnocení zavinění obviněného a posouzení rozsahu jeho trestní odpovědnosti, jednak stupně nebezpečnosti jeho jednání pro společnost.
Z uvedeného výčtu je patrno, že nebyla dostatečně prověřena uplatněná obhajoba obviněného, že nebyl přesně zjištěn rozsah a druh zavinění obviněného, soud se nezabýval regulérností postupu pracovníků autobazaru, nevěnoval pozornost skutečné ceně vozidla, což bylo nezbytné pro stanovení výše způsobené škody, takže učinil konečné závěry v situaci, kdy dokazování neskýtalo dostatečné závěry k skutkovému stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nedostatečná skutková zjištění pak nutně musela mít dopad i na hodnocení dílčích důkazů, takže závěry okresního soudu o vině obviněného jsou předčasné.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2006 sp. zn. 8 T 127/2005, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného V. K. Podle §269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí, která na něj obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci poté podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Olomouci ve věci provede znovu hlavní líčení, přičemž dokazování doplní v rozsahu, který je podrobně rozveden výše, a teprve po tomto rozsáhlejším doplnění dokazování bude moci hodnotit nově provedené důkazy s důkazy, jež jsou již obsahem trestního spisu v tom smyslu, zda obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, pro který byl postaven před soud, či zda dospěje k jiný závěrům.
Okresní soud v Olomouci při svém rozhodování bude podle §270 odst. 4 tr. řádu vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty důkazy, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á