ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.51.2008.1
sp. zn. 4 Tz 51/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2008 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Mgr. V. K., proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. 1 PP 25/2007, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. 1 PP 25/2007 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §61 odst. 1 a §62 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného Mgr. V. K.
Odůvodnění:
Obviněný Mgr. V. K. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2002 sp. zn. 56 T 23/2000 (spolu s obviněným M. Š.) uznán vinným přípravou k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 tr. zák k §219 odst. 1 tr. zák. účinného od 1. 1. 1992 do 1. 1. 1994 (bod II. výroku rozhodnutí) a návodem k trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §185 odst. 2 písm. a) tr. zák., účinného od 1. 9. 1995 do 31. 12. 2001 (bod III. výroku rozhodnutí), jehož se dopustil tím, že (ad II.) společně s ods. J. V. připravoval usmrcení žurnalisty deníku B. S. Č., tím způsobem, že v přesně nezjištěné době v roce 1993 na přesně nezjištěném místě v okrese Š., si obviněný V. K. objednal u ods. J. V. usmrcení S. Č., který se zajímal o obchody s LTO a za tímto účelem poskytl obviněný K. ods. J. V. zálohu ve výši nejméně 500.000,- Kč a rovněž mu poskytl informace o adrese S. Č. v P., ods. J. V. pak prostřednictvím svědka L. H. zkontaktoval svědka L. V., u něhož si objednal usmrcení S. Č. s tím, že pokud usmrcení provede, bude mu vyplacena odměna 1.000.000,- Kč a rovněž mu předal jako zálohu částku ve výši 400.000,- Kč a informace o místě pobytu Č., přičemž však k usmrcení S. Č. nedošlo z toho důvodu, že svědek L. V. se toho jednání ani dopustit nechtěl a tím, že (ad III.) v přesně nezjištěný den koncem roku 1996 ve S., objednal obviněný V. K. u ods. J. V., provedení explozí výbušných systémů, jednak u Okresního soudu v Olomouci a jednak v P. pod libovolným taxikářským vozidlem, přičemž odsouzený J. V. za tímto účelem najal odsouzeného R. M., který požádal ods. O. H. o opatření výbušnin, přičemž tento na žádost ods. M. v přesně nezjištěný den před 29. lednem 1997 koupil na burze v K. dvě trinitrotoluenové výbušky, včetně zápalnic a tyto předal ods. M., který sestrojil dva na dálku ovládané výbušné systémy, zkontaktoval se s ods. R. J., jemuž předal oba výbušné systémy a odvezl jej do O., který v O. na T. S. před budovou okresního soudu dne 29. ledna 1997 kolem 21.45 hodin odpálil jednu z náložek, dále téže noci odjel ods. R. J. do P., kde umístil druhý výbušný systém pod dosud neztotožněné vozidlo taxi, tovární značky Seat Toledo bílé barvy, které bylo zaparkované v blíže nezjištěné ulici ústící na V. n. v P. a pokusil se náložku odpálit, přičemž však k výbuchu nedošlo vzhledem k technické závadě, proto toto zařízení odvezl a předal zpět ods. R. M.
Za to byl V. K. podle §219 odst. 1 tr. zák za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 10 let nepodmíněně. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Tento rozsudek byl potvrzen usnesením Vrchního soudu v Praze, coby soudu odvolacího, který dne 13. 3. 2003 pod sp. zn. 7 To 142/02 odvolání podaná obviněným K., obviněným Š., D. Š., M. D. a Ing. J. K. podle §256 tr. ř. zamítl.
Dne 13. 11. 2007 vydal Okresní soud v Olomouci usnesení sp. zn. 1 PP 25/2007, jímž podle §61 odst. 1, 62 odst. 1 tr. zák. obviněného V. K. podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 10 let, uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 23/2000. Podle §63 odst. 1 tr. zák. obviněnému stanovil zkušební dobu v trvání 5 let a zároveň nad ním vyslovil dohled. Dané usnesení nabylo ihned právní moci, neboť došlo ke vzdání se práva stížnosti.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného V. K. proti usnesení Okresního soudu v Olomouci, ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. 1 PP 25/2007. Napadeným rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních §61 odst. 1 a §62 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení 2 odst. 5 tr. ř. ve prospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel uvedl, že Okresní soud v Olomouci v řízení o žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Při rozhodování neměl k dispozici trestní spis Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 23/2000, ani všechny podstatné listiny ze spisu či jejich úplné a věrohodné kopie. Neměl k dispozici odsuzující rozsudek ze dne 24. 7. 2002, usnesení o započtení vazby z přípravného řízení a vazby předběžné a vydávací do uloženého trestu odnětí svobody. Vycházel pouze z částečné kopie odsuzujícího rozsudku bez ověření shody s originálem a bez vyznačené doložky právní moci a z neověřené kopie opisu usnesení o zápočtu vazby předběžné a vydávací ze dne 6. 9. 2005, které jako přílohy své žádosti předložil obviněný V. K. Usnesení o zápočtu vazby z přípravného řízení ze dne 10. 6. 2003 neměl k dispozici vůbec a relevantní informace k tomuto zjišťoval soud pouze telefonicky od Vazební věznice Olomouc. Vazba v přípravném řízení trvala od 16. 11. 1999 do 10. 4. 2001(č.l. 4909).
Stěžovatel připouští, že Okresní soud v Olomouci sice žádal o zapůjčení předmětného trestního spisu sp. zn. 56 T 23/2000, po sdělení, že byl zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 6 učinil novou žádost i na tento soud, avšak na odpověď od tohoto soudu již nečekal a dne 13. 11. 2007 rozhodl ve veřejném zasedání bez provedení důkazu předmětným trestním spisem.
V kopii opisu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005 o zápočtu vydávací (a předběžné viz č.l. 5288) vazby na S., kterou předložil obviněný K., byla obsažena písařská chyba v délce vykonané vazby, neboť byl nesprávně uveden začátek vazby v 22.45 hodin dne 14. 7. 2002, ačkoli ve skutečnosti byl začátek vazby ve 22.45 hodin dne 14. 7. 2004. Správný údaj je obsažen v originálu rozhodnutí uloženém v předmětném spise sp. zn. 56 T 23/2000 pod č.l. 5232. V důsledku tohoto nedostatečného dokazování propustil Okresní soud v Olomouci obviněného K. před vykonáním dvou třetin uloženého trestu, tj. v rozporu s §62 odst. 1 tr. zák.
V závěru stížnosti pro porušení zákona stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněného V. K. porušen zákon ve výše uvedených ustanoveních.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství intervenující u veřejného zasedání se s obsahem stížnosti pro porušení zákona plně ztotožnil a navrhl, aby jí bylo vyhověno.
Přítomný obhájce obviněného Mgr. V. K. naopak s podanou stížností pro porušení zákona vyslovil nesouhlas a navrhl, aby ji Nejvyšší soud zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 1 PP 25/2007 se podává, že obviněný podal prostřednictvím svého právního zástupce dne 17. 10. 2007 žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2002 sp. zn. 56 T 23/2000 s přílohami, mezi nimiž se nacházel mimo jiné opis usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005 sp. zn. 56 T 23/2000 (č.l. 6). V tomto opisu je (jak ve výroku tak i v odůvodnění) uvedeno, že u obviněného byla vykonána vydávací vazba na S. od 14. 7. 2002 – 22.45 hod do 20. 5. 2005 – 10.00 hod.
Okresní soud v Olomouci požádal Městský soud v Praze, aby mu pro účely veřejného zasedání o podmíněném propuštění obviněného K. nařízeného na den 13. 11. 2007 zapůjčil předmětný spis sp. zn. 56 T 23/2000 (č.l. 20). V odpovědi bylo sděleno, že spis není možné poskytnout, neboť byl zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 6 ke sp. zn. 16 PP 106/2007 – spoluods. S. Na to Okresní soud v Olomouci dne 6. 11. 2007 zaslal tutéž žádost na Obvodní soud pro Prahu 6 (č.l. 33), přičemž žádost označil jako pilnou. Odpověď však byla Okresnímu soudu v Olomouci doručena až 14. 11. 2007, tj. den po datu veřejného zasedání. Obvodní soud pro Prahu 6 sdělil, že spis nelze zapůjčit, neboť byl zaslán dvěma znalcům k vypracování znaleckého posudku. Okresní soud v Olomouci taktéž učinil telefonické zjištění délky vazby obviněného v přípravném řízení a vydávací vazby na S. ve Vazební věznici v Olomouci (č. l. 28 verte).
Dne 13. 11. 2007 Okresní soud v Olomouci konal veřejné zasedání, v němž kromě výslechu obviněného a vyjádření zástupce Vazební věznice Olomouc, provedl důkaz materiály, které měl k dispozici, tj. listinami předloženými jako přílohy žádosti, stanoviskem probační a mediační služby, připojením manželky a sourozenců obviněného a připojením zájmového sdružení občanů, atd. V hodnocení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody zpracovaného dne 4. 9. 2007 (č. l. 7) se mimo jiné uvádí, že lhůta k podmíněnému propuštění obviněného je stanovena na 19. 10. 2007. Na základě těchto důkazů pak okresní soud obviněného z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propustil. Rozhodnutí nabylo právní moci ihned, neboť jak státní zástupce, tak obviněný za sebe i za osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř. se práva stížnosti proti rozhodnutí vzdali.
Ve spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 23/2000 je na č. l. 5232 obsažen originál usnesení o zápočtu vazby ze dne 6. 9. 2005, v němž je uvedeno, že obviněnému V. K. se započítává vykonaná vydávací vazba na S. od 14. 7. 2004 22.45 hod do 20. 5. 2005 10 hodin. Podle tohoto správného originálu pak byly vyhotoveny opisy (č. l. 5285), které následně byly doručeny oprávněným subjektům, v nichž došlo k písařské chybě a namísto správného data počátku uvedené vazby dne 14. 7. 2004 bylo nesprávně uvedeno datum 14. 7. 2002.
Pro úplnost je třeba dodat, že k nápravě zmíněného pochybení bylo Městským soudem v Praze vydáno dne 4. 3. 2008 opravné usnesení, jímž soud rozhodl o opravě dané písařské chyby v opisech usnesení. Toto usnesení ze dne 4. 3. 2008 bylo následně z podnětu stížnosti obviněného K. přezkoumáno Vrchním soudem v Praze, který je zrušil a sám provedl opravu dané písařské chyby svým usnesením ze dne 8. 4. 2008 sp. zn. 7 To 40/2008 (č. l. 5306).
Nejvyšší soud konstatuje, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §61 odst. 1 tr. zák. po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a
a) může se od něj očekávat, že v budoucnu povede řádný život, nebo
b) soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
Podle §62 odst. 1 tr. zák. osoba odsouzená mimo jiné za trestný čin vraždy podle §219 tr. zák., může být podmíněně propuštěna až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody.
Z výše uváděných skutkových okolností vyplývá, že okresnímu soudu rozhodujícímu o žádosti o podmíněné propuštění obviněného se nepodařilo zajistit k veřejnému zasedání spis Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 23/2000 obsahující mimo jiné originál usnesení o zápočtu vazby vykonané obviněným na S., který byl jedním z podkladů důležitých pro zjištění, zda byly naplněny zákonné podmínky pro aplikaci §61 odst. 1 a §62 odst. 1 tr. zák. Při posuzovaní délky vykonaného trestu vycházel pouze z listin předložených obviněným a z telefonického zjištění učiněného ve Věznici v Olomouci. Podkladem pro jeho rozhodnutí se tak stal i vadný opis usnesení o zápočtu vazby ze dne 6. 9. 2005, z něhož plynulo, že obviněný byl ve vazbě o 2 roky déle, než tomu bylo ve skutečnosti. V důsledku tohoto chybného zjištění pak okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, že obviněný již vykonal dvě třetiny uloženého trestu odnětí svobody a tudíž, že naplnil podmínku zakotvenou v ustanovení §62 odst. 1 tr. zák.
Vada v posuzované věci vznikla primárně tím, že v předchozím řízení u Městského soudu v Praze úřednice vyhotovující opisy předmětného rozhodnutí o zápočtu vazby v těchto opisech učinila významnou věcnou chybu. Následně Okresní soud v Olomouci rozhodující o podmíněném propuštění obviněného nezajistil pro své rozhodnutí odpovídající podklady, tj. v předmětné věci trestní spis Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 23/2000, popř. alespoň ověřené kopie potřebných listin z daného spisu vyhotovené soudem, u něhož se spis nacházel, a spolehl se na listiny předložené samotným obviněným. V dané věci bylo Okresnímu soudu v Olomouci v odpovědi na žádost k Městskému soudu v Praze o zapůjčení spisu sděleno, že spis se nachází u Obvodního soudu pro Prahu 6. Odpověď na následnou žádost Obvodnímu soudu pro Prahu 6 (z níž rovněž vyplynulo, že spis nelze zapůjčit) byla doručena až den po konání veřejného zasedání. Nutno tak konstatovat, že soud rozhodoval na základě opisu usnesení obsahujícího věcnou vadu, v důsledku čehož nesprávně shledal splnění všech podmínek pro podmíněné propuštění obviněného, ačkoli ve skutečnosti základní podmínka spočívající ve vykonání dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody v té době splněna nebyla. Předmětné vady si nebyl vědom ani u veřejného zasedání přítomný státní zástupce, který s podmíněným propuštěním souhlasil a po poučení o opravném prostředku se na místě vzdal práva stížnosti.
Podle §333 odst. 1 tr. ř. nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o návrhu nebo žádosti o podmíněné propuštění rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jejich doručení soudu. Předmětná lhůta je lhůtou pořádkovou. Mezi důležité důvody tvořícími překážku rozhodnutí v uvedené lhůtě nepochybně patří i chybějící podkladový spis, resp. podstatné listiny z něj, jež se k posuzované věci vztahují. Z uvedeného plyne, že nebylo-li možno trestní spis, případně ověřené kopie podstatných listin z něj k nařízenému veřejnému zasedání zajistit, bylo na místě veřejné zasedání odročit.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. věta první orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle odst. 6 téhož ustanovení tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Lze shrnout, že k porušení zákona v dané věci došlo na základě působení více okolností včetně pochybení soudu. To v daném případě spočívalo v tom, že soud rozhodující o podmíněném propuštění obviněného se spolehl mj. na listiny předložené obviněným, a neověřil správnost prezentovaného stavu věci podle trestního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 23/2000, případně z ověřených opisů podstatných listin přímo z tohoto spisu. To ve svém důsledku vedlo k tomu, že okresní soud hodnotil neúplné, resp. vadné důkazy a na jejich základě dospěl k nesprávným skutkovým a nakonec i právním závěrům.
Pokud obhájce obviněného V. K. ve veřejném zasedání mimo jiné namítal, že rozhodujícím pro posouzení splnění podmínky pro podmíněné propuštění obviněného podle §62 odst. 1 tr. zák. je stranám doručený opis usnesení o započtení vydávací vazby, v němž je uveden údaj o jejím počátku dne 14. 7. 2002, nelze s takovým názorem souhlasit. Vyhotovení předmětného usnesení totiž obsahuje správný údaj o počátku této vazby obviněného, a to ode dne 14. 7. 2004, což plně koresponduje i dalším písemnostem obsaženým v procesním spise, např. usnesení Krajského soudu v Bratislavě o vzetí Mgr. V. K. do předběžné vazby z 16. 7. 2004, sp. zn. Ntc I.10/04 (č. l. 5136), v němž je jako její počátek uvedeno totožné datum 14. 7. 2004. Opis předmětného usnesení, byť byl doručen stranám řízení, případně jiným oprávněným subjektům (např. Věznici v Olomouci), proto v žádném případě nemohl legalizovat v něm obsažený nesprávný údaj o počátku vydávací vazby obviněného na S., neboť nejenomže tento údaj neodpovídá skutečnosti, ale, a to je rozhodující, nekoresponduje právě s údajem, který je obsažen ve vyhotovení usnesení o zápočtu této vazby (viz č. l. 5232 procesního spisu). Takovýto typ usnesení se stranám řízení nevyhlašuje, ale doručuje ve formě jeho opisu (viz ust. §137 odst. 1 tr. ř.). Pokud pak v takovém opisu usnesení je oproti jeho vyhotovení (originálu) učiněna písařská chyba, např. v datu zápočtu vazby, je namístě postup podle ust. §131 tr. ř. ve spojení s ust. §138 tr. ř.
Taktéž vyslovená pochybnost obhájce obviněného, zda i na přípravu trestného činu vraždy, pro kterou byl obviněný V. K. mimo jiné pravomocně odsouzen a potrestán, by se měla vztahovat podmínka obsažená v ust. §62 odst. 1 tr. zák., tj. že byl povinen vykonat nejméně dvě třetiny uloženého trestu odnětí svobody před případným podmíněným propuštěním, se Nejvyššímu soudu jeví jako nepřípadná. Z ustanovení §7 odst. 2 tr. zák. vyplývá, že příprava trestného činu je trestná podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž směřovala, jestliže tento zákon ve zvláštní části nestanoví něco jiného. Ustanovení §62 odst. 1 tr. zák. pak podmiňuje podmíněné propuštění osoby odsouzené za trestný čin vraždy (§219) výkonem dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody bez stanovení jakékoliv výjimky. Z pohledu zákona tedy není významné, v jakém stadiu (příprava, pokus, dokonání) se taková osoba trestného činu vraždy dopustila, resp. za něj byla odsouzena a potrestána. Tedy i v případě odsouzení za přípravu trestného činu vraždy (§7 odst. 1, §219 odst. 1 tr. zák.), jako tomu bylo u obviněného V. K., musel a měl obviněný vykonat dvě třetiny uloženého trestu odnětí svobody, než mohl být podmíněně propuštěn.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. 1 PP 25/2007 byl porušen zákon v ustanoveních §61 odst. 1 a §62 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného Mgr. V. K. Protože stížnost pro porušení zákona byla podána v neprospěch obviněného a Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen výhradně ve prospěch obviněného, musel své rozhodnutí omezit pouze na citovaný tzv. akademický výrok.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c