ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.54.2008.1
sp. zn. 4 Tz 54/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. června 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Ř., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 T 274/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 T 274/2006 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §89 odst. 12 tr. zák. v neprospěch obviněného J. Ř.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Lounech se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 T 274/2006, byl obviněný J. Ř. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustil tím, že dne 5. 9. 2006 kolem 15.40 hod. v ul. D. v P., soudní okres L., před rodinným domem, po předchozí slovní a fyzické rozepři s P. S., ke škodě tohoto prohodil na místě nalezený kámen pravým bočním oknem osobního automobilu zn. Citroën Berlingo, čímž způsobil škodu v celkové výši 8.500,- Kč, za což byl podle §257 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému povolen podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody a podle §59 odst. 1 tr. zák. mu byla stanovena zkušební doba v trvání 1 roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou jednáním způsobil. Současně byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému P. S. na náhradu škody částku 8.500,- Kč. Předmětný trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 12. 2006.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 T 274/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Ř. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 odst. 11, 12 tr. zák a §257 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného J. Ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že výši škody rozhodné z hlediska trestní odpovědnosti je vždy třeba stanovit podle hledisek uvedených v §89 odst. 12 tr. zák., která jsou koncipována tak, že je mezi nimi určitá hierarchie a primárním hlediskem je vždy cena, za níž se věc, která je předmětem útoku, obvykle prodává. Samosoudce Okresního soudu v Lounech stanovil výši škody v projednávané věci podle účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav, ačkoli mu nic nebránilo v určení výše škody podle hlediska primárního, tj. rozdílem mezi cenou věci nepoškozené a cenou věci poškozené. Stanovená výše škody byla tak nepochybně vyšší, než by byla škoda stanovená podle primárního kriteria. Dle názoru ministra spravedlnosti proto samosoudce Okresního soudu v Lounech pochybil, když ve věci shledal naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. za situace, kdy výše škody nebyla zjištěna v souladu s citovaným zákonným ustanovením.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 T 274/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Ř. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný J. Ř. byl trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 T 274/2006, uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit výše popsaným jednáním, čímž měl poškozenému P. S. způsobit škodu v celkové výši 8.500,- Kč.
Podle ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Uvedené ustanovení bylo do trestního zákona zařazeno až novelou z roku 1991 a odstraňuje pochybnosti, jak stanovit výši škody způsobené trestným činem. V podmínkách tržního hospodářství a liberalizovaných cen, kdy cena je určována vztahem nabídky a poptávky, se vychází z ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává (tj. primární kritérium). Rozhodující bude vždy hodnota, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen, nikoli obohacení pachatele. Při odcizení nebo poškození věci starší či opotřebené se přihlíží k snížení její hodnoty, přičemž praxe zde při stanovení výše škody na opotřebené věci vychází jednak z ceny, za jakou se konkrétní věc s přihlédnutím k nabídce a poptávce obvykle v době a místě činu prodává (např. motorové vozidlo), jednak z odborného vyjádření nebo znaleckého posudku o stupni opotřebení jejím používáním, poškozením apod. k době vzniku škody (spáchání trestného činu).
Nastane-li situace, že výši škody nelze zjistit podle obvyklé prodejní ceny, je třeba vycházet z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo na uvedení v předešlý stav, kdy i účelně vynaložené náklady na obstarání nové věci nebo na uvedení věci v předešlý stav by měly být stanoveny vzhledem k době a místu činu. Z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci se přitom vychází především u věcí, které nemají tržní cenu, např. u některých speciálních, zejména dovezených surovin. Pokud pak nelze takto výši škody zjistit a lze věc opravit, restaurovat nebo jinak uvést do původního stavu, lze vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav, což je alternativa ve vztahu k obstarání stejné nebo obdobné věci. Která z těchto alternativ bude v konkrétním případě použita, závisí na posouzení jejich vhodnosti při stanovení výše škody u konkrétní věci zejména z hlediska hospodárnosti.
Závěrem lze tedy shrnout, že ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav.
Je-li zákonným znakem trestného činu způsobení škody na věci, je třeba výši škody vyjádřit jako rozdíl mezi cenou věci nepoškozené a cenou věci poškozené. To však platí pouze v případech, kdy i poškozené věci jsou předmětem obchodu, typicky v případech poškození motorových vozidel. Teprve není-li možné škodu vyčíslit takto, protože jde o věc, se kterou po poškození nelze obchodovat, lze vycházet z účelně vynaložených nákladů na opravu věci, tj. na její uvedení v předešlý stav.
Pro stanovení výše škody si musí rozhodující soud opatřit potřebné důkazy, kterými mohou být doklady od poškozeného, osvědčující způsob získání věci včetně její ceny, popř. odborné vyjádření k stanovení ceny věci v době a místě činu obvyklé, popř. ve složitějších případech znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady (ve smyslu ustanovení §105 a násl. tr. ř.). Obdobným způsobem je třeba postupovat při dokazování ceny věci stanovené s ohledem na účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. Ř. předmětným trestním příkazem napadeným stížností pro porušení zákona uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Podle §257 odst. 1 tr. zák. kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Jednáním jako znakem objektivní stránky trestného činu poškozování cizí věci je zničení, poškození nebo učinění věci neupotřebitelnou, přičemž jde o způsoby poškození stanovené alternativně, proto postačí kterýkoli z nich. Hodnota věci, která byla poškozena, sama o sobě není rozhodná, musí však být alespoň taková, aby na cizím majetku, zejména na věci, která je předmětem útoku, mohla vůbec vzniknout škoda nikoli nepatrná. O trestný čin podle §257 totiž půjde, jen je-li způsobena škoda nikoli nepatrná, jíž se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč. Rozhodující je přitom skutečná škoda na věci, za kterou lze považovat zmenšení hodnoty věci vyjádřitelné v penězích. Při určování výše škody se postupuje podle obecných směrnic uvedených v §89 odst. 12 tr. zák. (viz. výše).
Vzhledem ke skutečnosti, že v daném případě došlo jednáním obviněného J. Ř. ke způsobení škody na osobním automobilu (tj. na věci, která je předmětem obchodu), je třeba výši škody vyjádřit jako rozdíl mezi cenou věci nepoškozené a cenou věci poškozené.
Okresní soud v Lounech jako soud nalézací proto pochybil, když stanovil výši škody ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. za použití kritéria účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav. Nepostupoval tak v souladu s výše uvedeným respektovaným výkladem citovaného zákonného ustanovení, neboť osobní automobil či jeho jednotlivé díly (např. okno) jsou standardně předmětem obchodu, a proto není možné při stanovování výše škody vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav, jak učinil soud prvního stupně, nýbrž je třeba výši škody vyjádřit podle primárního kritéria ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., tj. jako rozdíl mezi cenou věci nepoškozené a cenou věci poškozené.
Nejvyšší soud České republiky současně k věci podotýká, že výše škody stanovená jako rozdíl mezi cenou věci nepoškozené a cenou věci poškozené by byla v posuzovaném případě zřejmě nižší, než škoda stanovená podle účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav, neboť do výše škody stanovené podle účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav se promítly navíc náklady spojené s demontáží a nástřikem i nepoškozené části vozidla. Vzhledem ke skutečnosti, že trestným činem podle §257 odst. 1 tr. zák. je takové jednání pachatele, kterým byla způsobena škoda nikoli nepatrná, jíž se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, kdy rozhodující je skutečná škoda na věci, za kterou lze považovat zmenšení hodnoty věci vyjádřitelné v penězích, nelze vyloučit, že správným stanovením výše škody (tj. podle primárního kritéria ustanovení §89 odst. 12 tr. zák.) dospěje rozhodující soud k závěru, že jednáním obviněného J. Ř. nedošlo vůbec k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (z toho důvodu, že obviněný svým jednáním nezpůsobil ani škodu nikoli nepatrnou).
Z výše uvedeného vyplývá, že trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 T 274/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §89 odst. 12 tr. zák. v neprospěch obviněného J. Ř.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 274/2006 vyplývá, že Okresní soudu v Lounech si pro stanovení výše škody si neopatřil potřebné důkazy, proto celkovou výši škody správně nezjistil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ř.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 T 274/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §89 odst. 12 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ř. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Lounech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. Ř., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. J. P.