ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.57.2008.1
sp. zn. 4 Tz 57/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. července 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. B., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného V. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Zlíně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007, byl obviněný V. B. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil jednak dne 5. 4. 2007 v 01.35 hodin ve Z. tím, že po předchozím požití alkoholických nápojů, když měl v krvi nejméně 1,66 promile alkoholu, řídil na ulici A. osobní automobil značky Opel Vectra, a při couvání na ploše před M. A se plně nevěnoval řízení vozidla, v důsledku čehož pravou zadní částí jím řízeného vozidla narazil do levé zadní části zaparkovaného osobního automobilu značky VW Passat, ve vlastnictví Ing. I. Š., tohoto jednání se dopustil přesto, že není držitelem žádného řidičského oprávnění; jednak dne 21. 4. 2007 v 03.50 hodin v O. tím, že na třídě S. řídil osobní motorové vozidlo zn. Opel Corsa žluté barvy, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle ustanovení §81 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, a to po předchozím požití alkoholu, přičemž dechovou zkouškou provedenou v rámci kontroly policejní hlídkou za použití přístroje Dräger mu byla téhož dne v 03.55 hodin naměřena hodnota 1,90 promile alkoholu v dechu a následně v 04.25 hodin při opakované orientační zkoušce mu byla naměřena hodnota 1,97 promile alkoholu, přičemž následným lékařským vyšetřením mu z odebraného vzorku krve, což bylo provedeno téhož dne v 05.05 hodin metodou plynové chromatografie a Widmarkovou zkouškou, bylo v krvi zjištěno 1,57 promile alkoholu.
Za uvedené jednání byl obviněný V. B. podle §201 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §37a, §35 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen ke společnému úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let. Předmětný trestní příkaz nabyl právní moci dne 6. 11. 2007.
Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného V. B.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že Okresní soud ve Zlíně se neřídil ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §36 a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, a to vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 T 6/2007. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný V. B. z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 T 6/2007, ke dni vydání napadeného trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně nic nevykonal, došlo dle názoru ministra spravedlnosti uložením dalšího trestu k překročení maximální výměry stanovené zákonem pro tento druh trestu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný V. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 T 6/2007, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za což byl podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 23. 2. 2007.
Dle zprávy Probační a mediační služby České republiky, střediska Prostějov, ze dne 6. 2. 2008 byl trestní spis vedený u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 6/2007 z důvodu bydliště obviněného postoupen Okresnímu soudu v Prostějově, který pověřil středisko Probační a mediační služby České republiky Prostějov zajištěním místa výkonu trestu obecně prospěšných prací obviněného. Obviněný však ke dni 6. 2. 2008 (tj. ke dni vydání zprávy Probační a mediační služby, středisko Prostějov) z počtu uložených hodin obecně prospěšných prací (z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 T 6/2007) nic nevykonal.
Následně byl obviněný V. B. trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007, uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil dne 5. 4. 2007 ve Z. a dne 21. 4. 2007 v O., za což byl podle §201 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §37a, §35 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen ke společnému úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 6. 11. 2007.
Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že obviněný V. B. z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin, který mu byl uložen dřívějším rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 T 6/2007, do doby vydání stížností pro porušení zákona napadeného trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007, nic nevykonal.
Celková výměra uložených a ke dni vydání napadeného trestního příkazu nevykonaných hodin trestu obecně prospěšných prací obviněného V. B. tak činila 420 hodin.
Za této situace je zřejmé, že další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin uložený obviněnému V. B. napadeným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007, spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 T 6/2007, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 20 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud ve Zlíně trestním příkazem ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného V. B.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 1 T 260/2007 Nejvyšší soud České republiky dovodil, že Okresní soud ve Zlíně v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména další trestní spis vedený u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 6/2007 týkající se předchozí trestné činnosti obviněného V. B. Okresní soud ve Zlíně věděl, a to z opisu z rejstříku trestů obviněného ze dne 19. 4. 2007 (č. l. 27 spisu) a z protokolu o výpovědi obviněného ze dne 25. 6. 2007 (č. l. 15-18 spisu), že proti obviněnému bylo vedeno u Okresního soudu v Olomouci další trestní řízení, ale neučinil potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se nachází výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací. Okresní soud ve Zlíně tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. B.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahoval v době vydání stížností pro porušení zákona napadeného trestního příkazu horní hranici zákonné trestní sazby o 20 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 260/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. B. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud České republiky dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného V. B. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného V. B., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. J. P.