ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.6.2008.1
sp. zn. 4 Tz 6/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. ledna 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. B., proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 10. 2003 sp. zn. 6 T 29/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 10. 2003 sp. zn. 6 T 29/2003 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 a §37a tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného L. B.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chebu se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 10. 2003 sp. zn. 6 T 29/2003 byl obviněný L. B. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona tím, že dne 29. 11. 2002 v době kolem 17. 00 hod. v Ch., v M. ulici ve dvoře domu po rozbití skleněné výplně pravých zadních dveří vnikl do zde zaparkovaného vozidla zn. Mazda B, s cílem odcizit z něj autorádio zn. Sony v hodnotě 7.641,- Kč, byl však přistižen majitelem vozidla R. V., přičemž poškozením skla, přístrojové desky a mřížky autorádia způsobil škodu v celkové výši 9. 441,- Kč, a tohoto jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 3. 2002 sp. zn. 5 T 119/2000, pravomocně odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
Za uvedené trestné činy a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2003 sp. zn. 1 T 47/2003, mu byl podle §247 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2003 sp. zn. 1 T 47/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně mu byl podle §55 odst. 1 písm. a)tr. zákona uložen trest propadnutí věci, a to šroubováku o délce 17 cm s černou rukojetí.
Rozsudek nabyl právní moci před nalézacím soudem dne 8. 11. 2003.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. B. Uvádí v ní, že výrokem o trestu v tomto rozsudku, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Ministr spravedlnosti vytýká samosoudci Okresního soudu v Chebu, že byť z obsahu trestního spisu sp. zn. 6 T 29/2003, zjistil, že obviněný L. B. byl pravomocně odsouzen jednak rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2003 sp. zn. 1 T 47/2003, jehož opis k důkazu přečetl v hlavním líčení dne 8. 10. 2003, a byť věděl i o dalším odsouzení obviněného na podkladě rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003 sp. zn. 8 T 183/2002, který je rovněž obsahem stížností napadeného trestního spisu, nevyvodil z těchto zjištění adekvátní právní závěry. Je přitom zřejmé, že obviněný všechny trestné činy spáchal před vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003 sp. zn. 8 T 183/2002, takže ve věci přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zákona. Existencí samostatně ukládaných trestů došlo k situaci, že obviněný má celkově vykonat tresty odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, ačkoliv horní hranice trestní sazby pro trestný čin, v rámci něhož mu byl trest ukládán - §247 odst. 1 tr. zákona - činí maximálně dvacet čtyři měsíců.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 10. 2003 sp. zn. 6 T 29/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného L. B., aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. řádu věc přikázal Okresnímu soudu v Chebu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §35 odst. 2 tr. zákona soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odst. 1 §35 tr. zákona, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem 1. stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení mj. postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované trestní věci se samosoudce uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Z údajů, jež měl samosoudce v trestním spisu k dispozici je zřejmé, že mu byla známa existence odsouzení obviněného, k nimž došlo na podkladě pravomocných rozsudků Okresního soudu v Karlových varech ze dne 1. 7. 2003 sp. zn. 8 T 183/2002, a Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2003 sp. zn. 1 T 47/2003.
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003 sp. zn. 8 T 183/2002 byl obviněný L. B. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 pím. e) a §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona, kterých se dopustil v K. V. ve dnech 18. 12. 2002 a 27. 2. 2003, a to přesto, že byl rozhodnutím téhož soudu ze dne 12. 9. 2002 sp. zn. 1 T 66/2002 odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 11. 2002 sp. zn. 1 T 41/2002 za trestný čin krádeže k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 7. 2003.
Obviněný byl dále odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2003 sp. zn. 1 T 47/2003, který nabyl právní moci téhož dne, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona, jehož se dopustil v L. n. O., okr. S. dne 24. 1. 2003, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozhodnutím Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 3. 2002 sp. zn. 5 T 119/2000, odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona.
Vzhledem k tomu, že samosoudce Okresního soudu v Chebu měl k dispozici údaje o těchto odsouzeních, přičemž provedl důkaz pouze přečtením opisu rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 1 T 47/2003, a naopak neprovedl důkaz spisem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 183/2002, není možno skutková zjištění ve vztahu k uložení zákonného trestu označit za řádná a úplná, jak vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu. V případě řádně a úplně provedených zjištění by musel samosoudce z faktu, že všechny skutky byly spáchány před vyhlášením prvního z rozsudků, a to rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003, vyvodit závěr o nutnosti aplikovat ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona o souhrnném trestu, zrušit výroky o trestech z již citovaných rozsudků Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003 a Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2003, a za všechny sbíhající se skutky uložit jediný trest. Samosoudce tak učinil pouze ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Sokolově, přičemž již toto rozhodnutí bylo vadné ve výroku o trestu, neboť již jím měl být uložen souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003. Pokud tak neučinil, porušil zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona, nadto řízení, jež uložení trestu předcházelo, je zatíženo vadou spočívající v porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný L. B. byl rovněž odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 10. 2003 sp. zn. 8 T 108/2003, kdy byl v části A. rozsudku uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, kterých se dopustil v jednočinném souběhu dne 29. 4. 2003 v K. V. Za tyto trestné činy a trestné činy, kterými byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 1. 7. 2003 sp. zn. 8 T 183/2002, mu byl podle §247 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Vedle tohoto trestu mu byl také uložen trest propadnutí věci, a to šroubováku s umělohmotným držadlem černé barvy o délce 25 cm. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003 sp. zn. 8 T 183/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu, jež bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2004 sp. zn. 7 To 598/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
Na podkladě stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. B. proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni, Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem ze dne 14. 12. 2004 sp. zn. 4 Tz 177/2004, podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2004 sp. zn. 7 To 598/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu, a v řízení předcházejícím i v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu a §35 odst. 2 a §37a tr. zákona v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. řádu pak Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 10. 2003 sp. zn. 8 T 108/2003, a to v jeho odsuzující části A, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí či jejich části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Karlových Varech byla věc přikázána podle §270 odst. 1 tr. řádu s pokynem, aby o ní znovu jednal a rozhodl v intencích rozsudku Nejvyššího soudu o adekvátním trestu za veškerou sbíhající se trestnou činnost L. B., kterou byl uznán vinným v trestních věcech ad 1) – 4), při respektování zásady zákazu reformace in peius, což v konkrétním případě znamenalo uložení trestu jen v rámci trestní sazby uvedené v ustanovení §247 odst. 1 tr. zákona.
Okresní soud v Karlových Varech následně usnesením ze dne 27. 1. 2005 sp. zn. 8 T 108/2003, zastavil podle §223 odst. 2 tr. řádu, z důvodu uvedeného v ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu trestní stíhání obviněného L. B. pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, kterých se měl dopustit dne 29. 4. 2003, s odůvodněním, že trest, k němuž mohlo trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který byl pro jiný čin obviněnému již uložen. Toto rozhodnutí Okresní soud v Karlových Varech odůvodnil neúčelností dále vedeného trestního stíhání, neboť obviněnému byl rozsudky vydanými v trestních věcech Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 183/2002 a Okresního soudu v Chebu sp. zn. 6 T 29/2003 uložen trest v maximální možné výměře podle §247 odst. 1 tr. zákona, a v projednávané věci by tudíž již nebylo možno trest navyšovat. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 1. 2005.
Okresní soud v Karlových Varech v této trestní věci rozhodl zcela nezákonně, neboť v daném případě nebyl oprávněn k volné úvaze o dalším procesním postupu, ale naopak byl striktně vázán ustanovením §270 odst. 4 tr. řádu, byl povinen řídit se právním názorem Nejvyššího soudu a provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Toto nerespektování závazných pokynů Nejvyššího soudu a s tím spojené porušení zákona, jehož se Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 27. 1. 2005 sp. zn. 8 T 108/2003, dopustil, však nebylo možno s ohledem na pravomocný výsledek trestního stíhání odstranit opakovanou stížností pro porušení zákona. Proto ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona v trestní věci Okresního soudu v Chebu sp. zn. 6 T 29/2003, neboť obviněný by měl v důsledku výše popsaného vadného rozhodnutí i tohoto soudu vykonat dva nepodmíněné tresty odnětí svobody v celkové výměře dvaceti šesti měsíců, a to místo jednoho trestu souhrnného, který mu měl být podle zákona uložen v rámci trestní sazby uvedené v ustanovení §247 odst. 1 tr. zákona, jak již citováno výše.
Nejvyšší soud nemůže ponechat stranou další zjištění a závažnou vadu v procesním postupu Okresního soudu v Chebu, která sice není ve stížnosti pro porušení zákona zmíněna, avšak je v takové návaznosti na napadený výrok o trestu, že nemůže být ponechána bez povšimnutí.
Z časové posloupnosti, jak byla jednotlivá protiprávní jednání obviněným páchána, jakož i z toho, jak byla obviněnému pro tato jednání sdělována obvinění a kdy za ně mohl být jmenovaný odsouzen, vyplývá, že L. B. se nejprve dopustil trestné činnosti dne 29. 11. 2002, pro níž byl stejného dne obviněn a odsouzen byl Okresním soudem v Chebu rozsudkem ze dne 8. 10. 2003 pod sp. zn. 6 T 29/2003. Poté spáchal trestnou činnost dne 18. 12. 2002, pro níž mu bylo sděleno obvinění až doručením návrhu na potrestání dne 29. 5. 2003 ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 183/2002, když rozsudek byl vydán dne 1. 7. 2003. Následně se obviněný dopustil trestné činnosti dne 24. 1. 2003, pro kterou byl obviněn následující den 25. 1. 2003, a odsouzen byl Okresním soudem v Sokolově dne 28. 7. 2003 pod sp. zn. 1 T 47/2003. Jako další v pořadí se obviněný dopustil protiprávního jednání dne 27. 2. 2003, pro něž mu bylo sděleno obvinění dne 29. 5. 2003 doručením návrhu na potrestání ve věci Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 183/2002 a odsouzen byl rozsudek téhož soudu dne 1. 7. 2003. V pořadí poslední trestné činnosti se dopustil dne 29. 4. 2003, pro kterou mu bylo sděleno obvinění dne 14. 5. 2003 a odsouzen pro tuto trestnou činnost byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 10. 2003.
Vzhledem k časovým souvislostem uvedených jednání obviněného, jednotlivě sdělovaným obviněním a dobám vyhlášení odsuzujících rozsudků je třeba konstatovat, že obviněnému měl být správně uložen nejen souhrnný trest, ale i společný trest, neboť jak jednání obviněného ze dne 18. 12. 2002, tak jednání ze dne 24. 1. 2003, byla obě vedena jednotným záměrem pachatele, měla blízkou časovou souvislost, podobný způsob provedení i předmět útoku, jenž spočíval v krádežích automobilů, a vzhledem k datu, sdělených obvinění lze učinit závěr, že se jednalo o dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zákona. Ve vícečinném souběhu trestných činů k tomuto pokračujícímu trestnému činu krádeže pak bylo jednání obviněného ze dne 27. 2. 2003, neboť bylo spácháno až po sdělení obvinění za jednání ze dne 24. 1. 2003, k němu došlo dne 25. 1. 2003.
Závěrem je nutno konstatovat, že samosoudce Okresního soudu v Chebu, ač měl k dispozici údaje o předchozích odsouzeních obviněného, si nevyžádal spisy o těchto odsouzeních, v důsledku čehož došlo k nesprávnému uložení souhrnného trestu, nezabýval se ani úvahami nutnými pro posouzení, zda nepřichází v úvahu uložení i společného trestu dle zásad stanovených §37a tr. zákona, a tato pochybení byla důsledkem nesprávně a neúplně provedených skutkových zjištění a z toho se odvíjejícího vadného hodnocení takto neúplně provedených důkazů. Za těchto okolností je nutné pokládat trest, který byl uložen napadeným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 10. 2003 sp. zn. 6 T 29/2003, za trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti spáchaného činu pro společnost ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. řádu, a proto také shledal Nejvyšší soud podání stížnosti pro porušení zákona důvodné.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 10. 2003 sp. zn. 6 T 29/2003 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 a §37a tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného L. B.
Napadený rozsudek byl podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušen ve výroku o trestu, stejně tak byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu byla věc přikázána Okresnímu soudu v Chebu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Chebu v nově provedeném hlavním líčení doplní dokazování především tak, že vyžádá nový rejstřík trestů obviněného, opatří si všechny trestní spisy, o nichž se Nejvyšší soud zmiňuje výše, stejně tak jako si k důkazu opatří i hodnocení obviněného z výkonu trestu, a na podkladě takto doplněného dokazování nově rozhodne o zákonném druhu a výši trestu, jež bude konvenovat ustanovením §23 a §31 tr. zákona, jakož i ustanovením §35 odst. 2 a §37a tr. zákona. Okresní soud bude při svém rozhodování rovněž vázán ustanovením §273 tr. řádu, když v novém řízení nemůže být rozhodnuto v neprospěch obviněného, což v konkrétním případě znamená, že trest lze uložit pouze v rámci trestní sazby zákonného ustanovení §247 odst. 1 tr. zákona.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž věc byla přikázána, vázán právním názorem, které ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, které Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á