ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.7.2008.1
sp. zn. 4 Tz 7/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. února 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. V., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 2. 1994, sp. zn. 3 T 7/1994, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 2. 1994, sp. zn. 3 T 7/1994, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002, v neprospěch obviněného P. V.
Napadený rozsudek se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §226 písm. b) tr. ř. se obviněný P. V. z p r o š ť u j e obžaloby okresního prokurátora v Náchodě, sp. zn. Pv 1294/93, pro skutek spočívající v tom, že v době od 8. 6. 1993 nejméně do 13. 10. 1993 v B. a N. odpíral výkon civilní služby určené mu povolávacím příkazem z 31. 5. 1993, čj. 165/93, vydaným OÚ, referátem obrany v N., s nástupem od 1. 7. 1993 v nemocnici v B., v němž byl spatřován trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 2. 1994, sp. zn. 3 T 7/1994, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu civilní služby podle §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30.6.2002, kterého se měl dopustil tím, že v době od 8. 6. 1993 do vydání citovaného rozhodnutí v B. a v N. odpíral výkon civilní služby určené mu povolávacím příkazem z 31. 5. 1993, č.j. 165/1993, vydaným Okresním úřadem, referátem obrany v N., s nástupem od 1. 7. 1993 v N. v B. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002, trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30.6.2002, mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce jednoho roku.
Proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 2. 1994, sp. zn. 3 T 7/1994, podal obviněný P. V. odvolání, které následně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 4. 1994, sp. zn. 9 To 109/1994, zamítl z důvodu, že bylo podáno opožděně.
Následně podal proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 2. 1994, sp. zn. 3 T 7/1994, ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. V. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002 a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že Okresní soud v Náchodě sice správně zjistil skutkový stav věci, ale jednání obviněného nesprávně právně kvalifikoval jako trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002. Dle názoru ministra spravedlnosti uvedeného ve stížnosti pro porušení zákona mělo být správně předmětné jednání obviněného vzhledem ke skutkovým zjištěním rozhodujícího soudu posouzeno jako trestný čin nenastoupení civilní služby podle ustanovení §272a trestního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2002.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 2. 1994, sp. zn. 3 T 7/1994, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. V. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný P. V. žádostí ze dne 11. 3. 1991 požádal Vojenskou správu v P. o uvolnění z výkonu základní vojenské služby z důvodu svého náboženského a morálního přesvědčení. Následně byl proto určen k výkonu civilní služby a dne 31. 5. 1993 vydal Okresní úřad v Náchodě, referát obrany, podle ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, povolávací příkaz č.j. 165/1993, na základě kterého byl obviněný P. V. povolán k výkonu civilní služby a počátek výkonu civilní služby byl obviněnému stanoven na 1. 7. 1993 v 7:00 hodin v N. v B., přičemž obviněný P. V. byl jako povolanec též řádně poučen o povinnosti nastoupit službu řádně a včas. Dne 8. 6. 1993 obviněný P. V. vrátil povolávací příkaz na referát obrany Okresního úřadu v Náchodě s tím, že z důvodu svého náboženského přesvědčení civilní službu nenastoupí. Následně byl obviněnému dopisem ze dne 17. 6. 1993 povolávací příkaz opětovně zaslán s upozorněním, že je povinen civilní službu nastoupit. Poté obviněný dopisem ze dne 22. 6. 1993 povolávací příkaz již podruhé vrátil, a když mu tento byl znovu zaslán, požádal obviněný dopisem ze dne 30. 6. 1993 o odklad civilní služby z důvodu studia na SPŠT v J. a též z důvodu rizikového těhotenství jeho manželky. Civilní službu tedy vůbec nenastoupil.
Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Náchodě jednání obviněného P. V. nesprávně kvalifikoval jako trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002. Předmětný skutek měl být správně posouzen jako trestný čin nenastoupení civilní služby podle ustanovení §272a tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002.
Trestné činy proti civilní službě byly zakotveny v hlavě jedenácté, oddílu druhém, zákona č. 65/1994 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2002, kdy ustanovení §272a a 272b citovaného zákona řešila případy trestných činů nenastoupení civilní služby a ustanovení §272c a 272d se týkala trestných činů vyhýbání se výkonu civilní služby.
Podle ustanovení §272a citovaného zákona se trestného činu nenastoupení civilní služby dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale civilní službě tuto službu nenastoupil do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím příkaze. Ustanovení §272b se vztahuje k témuž trestnému činu spáchanému z nedbalosti.
Na rozdíl od toho trestného činu vyhýbání se výkonu civilní služby podle ustanovení §272c odst. 1 uvedeného zákona se dopustil ten, kdo se v úmyslu vyhnout se výkonu civilní služby nebo plnění povinností z ní plynoucích poškodil na zdraví, předstíral nemoc, padělal listinu, zneužil návykovou látku nebo použil jiného úskoku, nebo kdo odpíral konat civilní službu. Ustanovení §272c odst. 2 a §272d upravují další případy trestných činů vyhýbání se výkonu civilní služby.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pachatelem trestného činu vyhýbání se výkonu civilní služby podle ustanovení §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002, mohl být pouze ten, kdo již na základě povolávacího rozkazu nastoupil k výkonu civilní služby. Naopak trestného činu nenastoupení civilní služby se podle ustanovení §272a a §272b tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002, mohl dopustit ten, kdo v úmyslu trvale se vyhnout civilní službě tuto nenastoupil do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím příkazu.
V případě projednávané trestní věci obviněný P. V. trvale a opakovaně odmítal nastoupit a ani nikdy nenastoupil k výkonu civilní služby, jednoznačně tedy svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nenastoupení civilní služby podle ustanovení §272a tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nerozhodnutí příslušného orgánu o žádosti obviněného o odklad výkonu civilní služby. Okresní soud v Náchodě tak, na základě správně zjištěného skutkového stavu věci, nesprávně právně kvalifikoval jednání obviněného P. V. jako trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle ustanovení §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002, když správně měl být předmětný skutek posouzen jako trestný čin nenastoupení civilní služby podle ustanovení §272a tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002.
Trestní zákon v tehdy účinném znění stanovoval za oba uvedené trestné činy (tj. trestný čin nenastoupení civilní služby podle ustanovení §272a tr. zák. a trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle ustanovení §272c odst. 1 tr. zák.) stejnou trestní sazbu, a to trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
Z hlediska užití nesprávné právní kvalifikace v předmětné věci je však podstatná novela trestného zákona provedená zákonem č. 134/2002 Sb., účinným od 1. 7. 2002, která stanovuje, že opakovaný trestní postih je vyloučen pouze pro trestný čin nenastoupení civilní služby podle ustanovení §272a a §272b tr. zák., nikoli však pro trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle ustanovení §272c a §272d tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002.
Důsledkem užití nesprávné právní kvalifikace v projednávané věci byla tedy možnost případného dalšího trestního postihu obviněného P. V.
V důsledku výše specifikovaného pochybení Okresního soudu v Náchodě tak došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného P. V., a to v ustanovení §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 2. 1994, sp. zn. 3 T 7/1994, byl porušen zákon v ustanovení §272c odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002, v neprospěch obviněného P. V., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Následně pak Nejvyšší soud mohl ve věci sám rozhodnout podle §271 odst. 1 tr. ř. na podkladě správně zjištěného skutkového stavu. Jelikož v obžalobě označený skutek není podle současného znění trestního zákona, kterého je třeba podle §16 odst. 1 tr. zák. použít, trestným činem, byl obviněný P. V. podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. J. P.