ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.74.2008.1
sp. zn. 4 Tz 74/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. září 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. T. H., proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 To 408/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 To 408/2007 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §254 odst. 1, §256 tr. ř. a §36, §57 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného L. T. H.
Napadené usnesení se z r u š u j e. Zrušuje se i celý výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 2 T 109/2001, v právní moci dne 29. 8. 2001, byl obviněný L. T. H. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že se dne 5. 4. 2001 kolem 00.01 hod. v P., ul. N. P., v C. R., na výzvu hlídky Policie ČR prokázal cestovním pasem V. r., znějící na jméno L. N. T., který opatřil svojí fotografií a vydával se za tuto osobu a dále byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 15. 11. 2000 do 5. 4. 2001 pobýval na území ČR, ačkoli mu bylo pravomocným rozhodnutím Policie ČR ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. PSP-1-1066/OCP-c-2000, uloženo správní vyhoštění z území ČR na dobu do 1. 11. 2003 se současně stanovenou lhůtou k vycestování do dne 14. 11. 2000, což neučinil.
Za uvedené jednání byl obviněný podle §176 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu 5 let.
Poté byl obviněný L. T. H. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 10 T 45/2002, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že ačkoli mu byl dne 1. 11. 2000 rozhodnutím Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, Odborem cizinecké policie pod sp. zn. PSP-1-1066/OCP-c-2000, v právní moci dne 7. 11. 2000, zakázán pobyt na území ČR s dobou trvání do 1. 11. 2003 se současně stanovenou lhůtou k vycestování do 14. 11. 2000 a dále mu bylo dne 29. 1. 2002 rozhodnutím Police ČR, Správy hl. m. Prahy, Odborem cizinecké policie pod sp. zn. SCPP-1-87/PH-OPK3-2002, v právní moci dne 18. 2. 2002, uloženo správní vyhoštění se stanovenou lhůtou k vycestování do 1. 3. 2002 s dobou trvání do 26. 1. 2005, přičemž toto rozhodnutí bylo vydáno na jméno G. P. T., za nějž se obviněný L. T. H. vydával, pobýval dne 1. 8. 2002 v P., kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR. Příslušný trestní příkaz nabyl právní moci dne 19. 9. 2002.
Za popsané jednání byl obviněný L. T. H. odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění z území ČR na dobu 5 let.
Následně byl obviněný L. T. H. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že se nejméně dne 18. 8. 2007 zdržoval neoprávněně na území ČR, a to v P., T. n., a to přestože věděl, že mu byl uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu 5 let, a to trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 10 T 45/2002, v právní moci dne 19. 9. 2002. Za uvedené jednání byl obviněnému uložen podle §171 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu 7 roků.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, podal obviněný L. T. H. v zákonné lhůtě odvolání do výroku o trestu, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 To 408/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 To 408/2007 (jako rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 138/2007), podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. T. H. Vytkl v ní, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §57 odst. 1, 2 tr. zák. v neprospěch obviněného L. T. H. a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 To 408/2007 byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. v neprospěch obviněného L. T. H.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že Městský soud v Praze ani Obvodní soud pro Prahu 5 se neřídily citovanými zákonnými ustanoveními, neboť je zřejmé, že obviněný L. T. H. byl postupně ve třech trestních věcech pravomocně odsouzen k trestům vyhoštění na dobu určitou a uložením trestu vyhoštění z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, došlo k porušení zákona v ustanoveních §57 odst. 2 a §36 tr. zák., neboť uložené tresty vyhoštění přesahovaly nejvyšší výměru dovolenou zákonem pro tento druh trestu, která je v rámci jeho ukládání na dobu určitou stanovena na dobu 10 let.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24.10.2007, sp. zn. 8 To 408/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. T. H. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, zrušil včetně všech na ně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon porušen byl.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný L. T. H. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 2 T 109/2001, v právní moci dne 29. 8. 2001, uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., za což byl podle §176 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu 5 let. Uložený trest odnětí svobody byl vykonán vazbou (od 5. 4. 2001), proto byl dne 29. 8. 2001 obviněný L. T. H. propuštěn na svobodu. Bezprostředně po vyhlášení odsuzujícího rozsudku byla obviněnému stanovena desetidenní lhůta k vycestování z území České republiky. Z uvedeného vyplývá, že výkon trestu vyhoštění započal dne 9. 9. 2001 a vykonán byl dne 9. 9. 2006.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 10 T 45/2002, byl pak obviněný L. T. H. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., za což byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění z území ČR na dobu 5 let. Výkon trestu mohl započít nejdříve dnem 9. 9. 2006, kdy skončil výkon trestu téhož druhu uložený obviněnému dřívějším rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 2 T 109/2001, a trval by tedy do dne 9. 9. 2011.
Následně byl obviněný L. T. H. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., za což mu byl uložen podle §171 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu 7 roků. Proti výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, podal obviněný L. T. H. v zákonné lhůtě odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 To 408/2007, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Podle §57 odst. 1 tr. zák. soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky nebo není osobou, jíž bylo přiznáno postavení uprchlíka, trest vyhoštění z území republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem.
Podle §57 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
Trest vyhoštění z území České republiky do ciziny na dobu určitou, tj. v zákonem stanoveném rozpětí od 1 roku do 10 let, je mírnější alternativou tohoto druhu trestu a výměra tohoto trestu spolu s dosud nevykonanou částí takového trestu uloženého dřívějším rozsudkem nesmí být překročena. V rozsudku (trestním příkazu), jímž soud ukládá trest vyhoštění podle §57 tr. zák., musí být uvedeno, kterou z jeho alternativ rozhodující soud co do výměry zvolil, a pokud je to trest v sazbě od 1 roku do 10 let, též přesnou výměru v rámci ní. V posuzovaném případě příslušné soudy zvolily vždy mírnější alternativu trestu vyhoštění s pevným stanovením spodní a horní hranice trestní sazby (nikoli na dobu neurčitou), bylo proto nutno při stanovování výměry trestu vyhoštění respektovat nejen hlediska uvedená v ustanovení §57 odst. 2 tr. zák., ale také ustanovení §36 tr. zák.
Podle ustanovení §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Obviněný L. T. H. byl poprvé pravomocně odsouzen k trestu vyhoštění na dobu 5 let rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 2 T 109/2001, přičemž tento trest vykonal ke dni 9. 9. 2006. Teprve tímto dnem mohl obviněný započít s výkonem dalšího trestu téhož druhu ve výměře rovněž 5 let, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 10 T 45/2002 a tento trest by byl vykonán dne 9. 9. 2011.
Z uvedeného je zřejmé, že ke dni 14. 9. 2007, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci vedené pod sp. zn. 29 T 138/2007 zbývalo obviněnému vykonat z trestu vyhoštění ve výměře 5 let (z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 10 T 45/2002) ještě 3 roky a 360 dní.
Pokud tedy Obvodní soud pro Prahu 5 uložil obviněnému rozsudkem ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, další trest vyhoštění na dobu určitou ve výměře 7 roků, činil součet tohoto trestu s dosud nevykonaným zbytkem stejného druhu trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 10 T 45/2002, ještě 10 roků a 360 dnů, čímž došlo k překročení horní hranice zákonné trestní sazby, která je pro tento druh trestu stanovena na 10 let.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest vyhoštění, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahoval v době vydání stížností pro porušení zákona napadeného trestního příkazu horní hranici zákonné trestní sazby pro ukládání tohoto druhu trestu, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že uložením dalšího trestu vyhoštění ve výměře 7 let rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, došlo k překročení horní hranice zákonné trestní sazby stanovené pro zvolenou alternativu tohoto druhu trestu na 10 let.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, porušil zákon v ustanoveních §36 a §57 odst. 2 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu vyhoštění v neprospěch obviněného L. T. H.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 138/2007 Nejvyšší soud České republiky dovodil, že Obvodní soud pro Prahu 5 v této trestní věci neučinil potřebné kroky ke zjištění, zda již byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán. Skutečnost o předchozím odsouzení obviněného a trestu vyhoštění z území České republiky přitom vyplývala z opisu z rejstříku trestů obviněného (č. l. 82 – 83 spisu). Obvodní soud pro Prahu 5 v odůvodnění předmětného rozsudku ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, konstatoval, že trest vyhoštění na dobu určitou z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 2 T 109/2001 (fotokopie založena na č. l. 43, 44 spisu) byl již vykonán, nepočítal však s tím, že výkon dalšího trestu vyhoštění z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 10 T 45/2002, mohl započít teprve po vykonání dříve uloženého trestu téhož druhu. Není totiž možné, aby obviněný současně vykonával dva tresty vyhoštění na dobu určitou uložené mu postupně dvěma pravomocnými odsuzujícími rozhodnutími. Obvodní soud pro Prahu 5 tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. T. H.
Výše specifikované pochybení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu 1. stupně v projednávané věci nenapravil ani Městský soud v Praze jako soud odvolací, který odvolání obviněného proti výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl, takže nedostál své přezkumné povinnosti uvedené v §254 tr. ř.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 To 408/2007 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §254 odst. 1, §256 tr. ř., §36, §57 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného L. T. H. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, dále zrušil i celý výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 29 T 138/2007. Zrušena byla i obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného L. T. H. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §57 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného L. T. H., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. J. P.