ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.92.2007.1
sp. zn. 4 Tz 92/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 16. ledna 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 12 To 71/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 12 To 71/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1, §149 odst. 1, §142 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného J. S.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2006 sp. zn. 40 T 6/2005, byl obviněný J. S. podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn od obžaloby pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, spočívající v tom, že v období od března roku 2001 do srpna 2002 v P., L. n., na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky obviněný ing. P. J. jako generální sekretář a Ing. MUDr. A. Š., CSc. jako ředitel finančně investičního odboru na základě příkazu a po předchozí vzájemné domluvě s Ing. K. S. – bývalým vrchním ředitelem provozní sekce MZV ČR a později pověřeným generálním sekretářem, ve shodě s ním při výkonu svých funkcí postupovali v rozporu s povinností řádně spravovat cizí majetek při zadávání veřejných zakázek na rekonstrukce zastupitelských úřadů České republiky v A., Z. a N., organizovali a prováděli simulovaná výběrová řízení formou výzvy více zájemcům a to tak, že dle připraveného plánu přes servisní organizaci C., a.s., se sídlem P., K., která výběrová řízení realizovala, za předem dohodnutých podmínek oslovili vybrané stavební společnosti, z nichž konkrétní zakázku získala dopředu vybraná stavební firma, která měla dle pokynů společnosti C., a.s. obviněného Ing. J. S. nastavenou svou nabídku do výběrového řízení tak, aby vyhrála s cenou, která značně převyšovala hodnotu zakázky předpokládanou projektem, a tím zavázali Ministerstvo zahraničních věcí ČR k uzavření smluv o dílo na zhotovení jednotlivých rekonstrukcí za nápadně nevýhodných podmínek, u zakázky rekonstrukce zastupitelského úřadu v Z. navýšili cenu díla oproti cenám obvyklým o 19 713 813,- Kč, přičemž k rekonstrukci nedošlo, u rekonstrukce zastupitelského úřadu A. navýšili cenu díla o 6 408 410,- Kč, u rekonstrukce zastupitelského úřadu v N. o částku 2 325 664,-Kč,a pokusili se způsobit další škodu ve výši 19 713 813,- Kč, a tímto závažným způsobem rovněž porušili pravidla hospodářského styku stanovená v §44 zákona č. 513/1991 Sb., o hospodářské soutěži,
obviněný Ing. K. S. zosnoval v součinnosti s generálním sekretářem MZV ČR obviněným Ing. P. J. a zástupcem servisní společnosti C., a.s., obviněným T. P., která připravovala a organizovala výběrové řízení na zakázku rekonstrukce zastupitelského úřadu Z. v hodnotě 98 000 000,- Kč, vítězství pro stavební společnost B., a.s. se sídlem V. M., U K., přičemž dne 15. 7. 2002 došlo k podpisu smlouvy o dílo čj. MZV 231469/2002-FIO na rekonstrukci zastupitelského úřadu Z. mezi MZV ČR jako objednatelem, zastoupeným generálním sekretářem obviněným Ing. P. J., a zhotovitelem společností B., a.s., za což si obviněný Ing. K. S. nechal pro sebe a pro obviněného Ing. P. J. slíbit jako úplatek finanční hotovost 5 576 000,- Kč, který dne 19. 7. 2002 v obci S., okres K. předal obviněný J. S. – ředitel společnosti B., a.s., obviněnému Ing. K. S., přičemž obvinění T. P. a Ing. J. S. jako zástupci servisní společnosti C., a.s. obdrželi úplatek jako zálohu za služby v tomto výběrovém řízení ve výši 400 000,- Kč, a tuto částku jim předala obviněná E. T.,
obvinění J. K. a J. K., jako statutární zástupci společnosti A., s.r.o. se sídlem P., M. dne 8. 4. 2002 předali obviněné E. T. ve dvou případech před podpisem smlouvy o dílo mezi MZV ČR a firmou A., s.r.o., pro obviněného Ing. K. S. částku 1 000 000,- Kč, a v období přelomu měsíce května a června 2002 další finanční částku ve výši 4 500 000,- Kč, ze kterých obviněná E. T. následně v červnu 2002 předala obviněnému T. P. a Ing. J. S. z firmy C., a.s. finanční hotovost ve výši nejméně 200 000,- Kč za to, že obviněný Ing. K. S. po předchozí vzájemné dohodě podle předem stanoveného klíče, který je popsán výše, před obviněné Ing. P. J. a MUDr. Ing. A. Š., CSc., zařídí, že prostřednictvím společnosti C., a.s. zorganizuje a nastaví výběrové řízení na rekonstrukci zastupitelského úřadu A. dle pokynu obviněného Ing. K. S. tak, aby bylo rozhodnuto, že vítězem výběrového řízení se stane společnost A., s.r.o.
Pro úplnost je třeba konstatovat, že dle stejného zákonného ustanovení byli obžaloby zproštěni i spoluobvinění Ing. K. S., E. T., Ing. P. J., Ing. MUDr. A. Š., CSc., T. P., Ing. J. S., J. K. a J. K., jejichž jednání bylo právně kvalifikováno jako trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zákona, porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 odst. 1 tr. zákona, podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, přijímání úplatku podle §160 odst. 1 a §160 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákona, organizátorství trestného činu porušování povinnosti při správně cizího majetku podle §10 odst. 1 písm. a) a §255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, organizátorství trestného činu přijímání úplatku podle §10 odst. 1 písm. c) a §160 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákona, jakož i pomoc k tomuto trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) a §160 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákona, a pomoc k trestným činům podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, §10 odst. 1 písm. c) k §127 odst. 1 tr. zákona.
Vzhledem k tomu, že po vyhlášení rozsudku se obvinění vzdali oprávných prostředků, a to i za osoby oprávněné zákonem podat v jejich prospěch odvolání, a opravného prostředku se bezprostředně vzdal i státní zástupce, rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 14. 3. 2006.
Usnesením ze dne 26. 5. 2006 sp. zn. 40 T 6/2005, rozhodl Městský soud v Praze podle §80 odst. 1 tr. řádu, že se obviněnému J. S. vrací částka 5 586 000,- Kč. Týmž usnesením byla podle §80 odst. 1, alinea druhá tr. řádu a contrario zamítnuta žádost Ing. M. Z. na vydání částky 5 550 000,- Kč z odňaté částky.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost Ing. M. Z. (č. l. 11089 spisu) a Ministerstvo zahraničních věcí ČR (č. l. 11097).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 12 To 71/2006, rozhodl o stížnosti poškozeného Ministerstva zahraničních věcí ČR tak, že napadené usnesení soudu prvního stupně podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušil. O stížnosti Ing. M. Z. nerozhodl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 12 To 71/2006, podal podle §266 odst. 1 tr. řádu ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Podle jeho názoru byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. b) a §142 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k §80 odst. 1 tr. řádu.
Ministr spravedlnosti napadenému usnesení především vytýká, že jím nebylo rozhodnuto o opravném prostředku oprávněného stěžovatele Ing. M. Z., na druhé straně se naopak vrchní soud zabýval opravným prostředkem subjektu, který zjevně poškozeným ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 tr. řádu nebyl. V tomto ohledu odkázal na argumentaci, kterou užil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 17. 5. 2007 sp. zn. II. ÚS 776/06, jímž z podnětu ústavní stížnosti obviněného Ing. K. S. bylo zrušeno identické rozhodnutí vrchního soudu vydané však ohledně tohoto obviněného.
Nesouhlasí rovněž s názorem vrchního soudu, že soudem příslušným k rozhodnutí o zajištěných částkách je Krajský soud v Českých Budějovicích. Vrchní soud v Praze do svých úvah nezahrnul zjištění, že trestní věc obviněného J. S. byla vyloučena ze společného řízení a vedena samostatně, přičemž ohledně jeho trestné činnosti bylo vedeno vyšetřování PČR – Útvar pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, Službou kriminální policie a vyšetřování v Praze. Dozor v přípravném řízení vykonávalo Městské státní zastupitelství v Praze pod sp. zn. 1 KZv 287/2002, toto státní zastupitelství podalo obžalobu u Městského soudu v Praze, který o ní rozhodl pravomocným zprošťujícím rozsudkem ze dne 14. 3. 2006 sp. zn. 40 T 6/2005. Je tudíž zřejmé, že soudem procesním je Městský soud v Praze, nikoli Krajský soud v Českých Budějovicích.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 12 To 71/2006, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného J. S., aby podle §269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení zrušil a věc podle §270 odst. 1 tr. řádu vrátil Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
K otázce oprávněnosti České republiky – Ministerstva zahraničních věcí podat stížnost:
Pro posouzení věci je třeba zodpovědět základní otázku, kdo je v případě rozhodnutí podle §80 odst. 1 tr. řádu „osobou, které se výrok usnesení přímo dotýká“, jak explicitně vyžaduje ustanovení §142 odst. 1 tr. řádu, které obecně upravuje okruh oprávněných osob k podání stížnosti. To, že případnou stížnost by mohl podat obviněný je mimo pochybnost, neboť jde o osobu, „která k usnesení dala podnět svým návrhem“. Rovněž není pochyb o tom, že osobou, jíž se výrok přímo dotýká, je ten, kdo věc vydal, případně ten, komu byla odňata, a ten, kdo na věc uplatňuje právo. Proti usnesení soudu může podat stížnost také státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného.
Česká republika – Ministerstvo zahraničních věcí v projednávané věci nebyla osobou, která k vydání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2006 sp. zn. 40 T 6/2005, dala podnět návrhem, k němuž ji zákon opravňuje. Stejný subjekt nebylo možno podřadit ani pod pojem osoby, které se usnesení přímo dotýká. Toto postavení přísluší osobě, o jejíchž právech nebo povinnostech se v konkrétním usnesení přímo rozhoduje, nebo o jejíž svobodě bylo právě napadeným usnesením rozhodnuto. V případě jiného obsahového rozšíření této kategorie již není dán zákonem požadovaný znak „přímého dotčení osoby“ v oné intenzitě, kterou pro svou aplikaci vyžaduje citované ustanovení §142 odst. 1 tr. řádu. Tento právní názor je konformní jak s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudky sp. zn. 7 Tz 30/89, 7 Tz 115/2000), odbornou literaturou (srov. Š., P. a kolektiv: Trestní řád, komentář, I. díl, 5. vydání, C.H.B., 2005, str. 1024), tak s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 776/06.
V trestním řízení Česká republika – Ministerstvo zahraničních věcí k odňaté finanční částce neuplatnila vlastnické právo, ani právo zástavního věřitele, ani právo nabyvatele věci na základě smluv uvedených v občanském či obchodním zákoníku. V probíhajícím trestním řízení měla postavení poškozeného podle §43 a násl. tr. řádu, který se přihlásil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, avšak vzhledem k pravomocnému zprošťujícímu výroku podle §226 písm. a) tr. řádu a odkazem s nárokem na náhradu škody učiněným podle §229 odst. 3 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních, si poškozený nemohl činit nárok na věc ve smyslu §80 odst. 1 tr. řádu (srov. R 50/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k závěrům učiněným shora není pochyb o tom, že Česká republika –Ministerstvo zahraničních věcí v řízení podle §80 odst. 1 tr. řádu neměla postavení oprávněné osoby k podání stížnosti podle §142 odst. 1 tr. řádu, a pokud jí vrchní soud toto postavení přiznal, aniž v tomto směru ve svém rozhodnutí přičinil jakoukoli poznámku proč tomu tak je, postupoval v rozporu s citovaným zákonným ustanovením a porušil zákon.
K otázce příslušnosti soudu k rozhodování o vrácení zajištěných finančních prostředků ve smyslu ustanovení §80 odst. 1 tr. řádu:
K odnětí předmětné finanční částky došlo podle §79 tr. řádu v rámci trestního řízení, jež bylo vedeno Policií České republiky – Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování v Praze pod ČTS: ÚOOZ-183/V7-2002, přičemž usnesením tohoto orgánu ze dne 18. 7. 2002 bylo zahájeno trestní stíhání obviněných E. T., M. N. a P. V. pro přípravu k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 a §219 odst. 1 tr. zákona. Dne 19. 7. 2002 zahájil týž policejní orgán i trestní stíhání obviněného Ing. K. S. pro skutkově související přípravu trestného činu vraždy podle §7 odst. 1 a §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona. Dne 19. 7. 2002 byla provedena prohlídka automobilu obviněného Ing. K. S. a hotovost ve výši 15 460 000,- Kč tam nalezena. Následně bylo trestní stíhání obviněných Ing. K. S. a E. T. rozšířeno o další skutky.
Usnesením ze dne 8. 8. 2002 zahájil policejní orgán Policie České republiky – Útvar pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti pode ČTS: OKH-379/11 trestní stíhání obviněných Ing. K. S., Ing. P. J., J. S. a T. P. pro trestné činy přijímání úplatku podle §160 odst. 1, odst. 4 písm. a), b) tr. zákona, podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákona, jichž se měli dopustit v souvislosti s výběrovým řízením na zakázku pro rekonstrukci zastupitelského úřadu České republiky v Z.
Usnesením policejního orgánu Policie České republiky – Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 22. 8. 2002 ČTS:ÚOOZ-183/V7, bylo podle §20 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o vedení společného řízení v obou věcech pod ČTS: ÚOOZ-183/V7-2002.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 10. 2002 sp. zn. KZv 47/2002 (č.l. 151-153 spisu) rozhodl podle §23 odst. 1 tr. řádu per analogiam o vyloučení přípravného řízení ze společného řízení, a to o trestných činech přípravy vraždy podle §7 odst. 1 a §219 odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. zák. proti obviněným E. T., M. N. a P. V., zahájeného usnesením policejního orgánu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 18. 7. 2002, přípravy vraždy podle §7 odst. 1 a §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona proti obviněnému Ing. K. S., zahájeného usnesením policejního útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 19. 7. 2002, nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona proti obviněným E. T., M. N. a P. V., zahájeného usnesením policejního orgánu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 29. 7. 2002, nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, výroby a držení zakázaných bojových prostředků podle §185a odst. 1 tr. zákona proti obviněnému Ing. K. S., zahájeného usnesením policejního orgánu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 29. 7. 2002, nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zákona proti obviněnému S., zahájeného usnesením policejního orgánu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 12. 9. 2002. Důsledkem tohoto rozhodnutí bylo samostatně vedené řízení pro shora uvedené trestné činy a označeným pachatelům, které prováděl policejní orgán Policie české republiky – Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování v Praze pod ČTS:ÚUOZ-183/V7-2002. Dozor nad tímto řízením vykonávalo Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích pod sp. zn. KZv 67/2002. Toto státní zastupitelství také v této věci podalo obžalobu, o které bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. 17 T 26/2002, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. 7 To 121/2006.
Pokud jde o majetkovou a hospodářskou trestnou činnost, pro kterou bylo trestní stíhání zahájeno již citovaným usnesením policejního orgánu Policie České republiky - Útvarem pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, Služba kriminální policie a vyšetřování v Praze, ze dne 8. 8. 2002 pod ČTS:OKH-379/11-2002, vedl další vyšetřování tento útvar, dozor v přípravném řízení vykonávalo Městské státní zastupitelství v Praze pod sp. zn. KZv 287/2002, a o jím podané obžalobě také pravomocně rozhodl Městský soud v Praze již vícekrát zmíněným rozsudkem ze dne 14. 3. 2006 sp. zn. 40 T 6/2005.
V souvislosti s výše citovaným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2002, byly také zajištěné finanční prostředky procesně převedeny do trestní věci vedené u Městského státního zastupitelství v Praze, a byly složeny na jeho depozitní účet. Je tedy zřejmé, že pro rozhodování o vrácení věci podle §80 odst. 1 tr. řádu byl Městský soud v Praze soudem věcně i místně příslušným, takže názor Vrchního soudu v Praze o příslušnosti Krajského soudu v Praze je nesprávný.
Ze stejně neúplných zjištění a nesprávných premis vycházel zřejmě i Ústavní soud, pokud učinil závěry publikované v nálezu ze dne 22. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 66/07, a byť se nadto jedná o identický právní problém ve společné trestní kauze obviněných Ing. K. S. a J. S., rozhodl zcela opačně než o témže právním problému rozhodl jiný senát téhož soudu nálezem ze dne 17. 5. 2007 sp. zn. II. ÚS 776/06. Nejvyšší soud nemůže být v tomto případě vázán oběma takto protichůdnými nálezy, a proto s ohledem na zjištění, která ve vztahu k příslušnosti soudu učinil podrobným studiem spisu, vyslovil výše specifikovaný vlastní právní názor.
Vrchní soud v Praze měl v souvislosti s řízením o stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2006 sp. zn. 40 T 6/2005 povinnost stanovenou v §147 odst. 1 tr. řádu, tj. přezkoumat správnost všech výroků napadeného usnesení, proti němuž může stěžovatel podat stížnost, a řízení napadenému usnesení předcházející. Pokud tuto povinnost řádně nesplnil, nezkoumal oprávněnost osob k podání stížnosti, nerozhodl o všech podaných stížnostech, neseznámil se dostatečně se stavem spisového materiálu, výše citované ustanovení svým procesním postupem porušil. Důsledkem pak byla i vadná aplikace ustanovení §149 odst. 1 tr. řádu, pokud napadené usnesení zrušil.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud po provedeném řízení vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 12 To 71/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §142 odst. 1, §147 odst. 1 a §149 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného J. S. V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že ve svých rozhodnutích je povinen vyslovit porušení zákona v těch zákonných ustanoveních, k jejichž nezákonné aplikaci skutečně došlo, v daném případě §149 odst. 1 tr. řádu, nikoli těch, která dle názoru stěžovatele použita být měla a nebyla, v daném případě ve vztahu k České republice – Ministerstvu zahraničních věcí §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Podle §269 odst. 2 tr. řádu poté Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Znamená to, že Vrchní soud v Praze provede nové řízení o podaných stížnostech České republiky – Ministerstva zahraničních věcí a Ing. M. Z. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2006 sp. zn. 40 T 6/2005, v souladu se zákonem.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á