ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.1146.2008.1
sp. zn. 5 Tdo 1146/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2008 o dovolání podaném obviněným J. N. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 55 To 416/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 54/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 3 T 54/2006, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. [správně neměl být citován odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení] a §54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 20 000,- Kč v měsíčních splátkách po 2 000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, mu soud uložil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku odsuzujícího rozsudku a poškození byli podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 55 To 416/2007, zamítl odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. N. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř., resp. stanovené podle §265h odst. 1 tr. ř. Ve svém prvním podání, v němž nebylo označeno napadené rozhodnutí, odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Poté, co byl soudem prvního stupně vyzván, aby své dovolání o chybějící náležitost doplnil, ve stanovené lhůtě zaslal doplnění dovolání, v němž citoval důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), e) tr. ř. (Obviněný zaměnil číselné označení paragrafu za §256b tr. ř.)
V obou svých podáních obviněný nerozlišoval jednotlivé námitky podle dovolacích důvodů, na něž odkazoval. Nejvyšší soud proto vycházel z obsahu dovolací argumentace obviněného, která byla prakticky shodná bez ohledu na změnu důvodů dovolání. Obviněný ji založil především na svém nesouhlasu s procesním postupem policistů, jež v jeho trvalém bydlišti měli provádět domovní prohlídku. Průběh tohoto zákroku podrobně popisoval podle své verze, přičemž důkazy opatřené nezákonným způsobem označil za nezpůsobilé pro trestní řízení. Dále obviněný poukazoval na zkrácení svého práva na obhajobu, jež vyvozoval z toho, že jeho obhájci nebylo zakročujícím policistou dovoleno zúčastnit se domovní prohlídky. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně (přitom zcela pominul usnesení odvolacího soudu, ačkoli je po výzvě k doplnění dovolání výslovně citoval) a aby věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, event. aby ve věci sám rozhodl, aniž by konkretizoval výsledné rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho přesvědčení neuplatnil obviněný v rámci svého dovolání žádnou z námitek, jež by mohly naplnit jím uplatněné důvody, které trestní řád stanoví pro tento mimořádný opravný prostředek. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Neshledal ani existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů obou stupňů.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. (po doplnění prvního podání, jež bylo učiněno ve lhůtě stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 1 tr. ř).
Důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dopadá na případy, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy je proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné.
Obviněný všechny uvedené dovolací důvody uplatnil v souvislosti s úkonem prováděným policejním orgánem dne 24. 5. 2005 v místě jeho trvalého bydliště v souladu s ustanovením §158 tr. ř., tedy v rámci šetření podezření obviněného ze spáchání trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů dovolání opodstatněným.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že v březnu 2005 obdržela policie (Okresní ředitelství, služba kriminální policie a vyšetřování v Šumperku) písemné trestní oznámení na obviněného, z něhož vyplynulo, že prostřednictvím inzertních služeb na internetu nabízí k prodeji tzv. nelegální kopie počítačových her. Dne 7. 4. 2005 zpracoval policejní komisař ppor. Z. K. záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. V rámci prováděného šetření vydal soudce Okresního soudu v Šumperku příkaz k domovní prohlídce v bydlišti obviněného ve smyslu §83 odst. 1 tr. ř. Za účelem vykonání domovní prohlídky se čtyři policisté v doprovodu znalce z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, Ing. V. Z. a nezúčastněné osoby – zaměstnance obecního úřadu Postřelmov, L. N., dostavili do bydliště obviněného. Po vysvětlení účelu jejich příchodu nejprve bratrovi a matce obviněného, jej sdělili i přítomnému obviněnému, přičemž jim ukázali příkaz soudce k provedení domovní prohlídky. Z kopie protokolu o provedení domovní prohlídky založeného v trestním spise na č. l. 99 vyplývá, že obviněný byl poučen podle §78 tr. ř., tedy o možnosti vydat věci důležité pro trestní řízení policejnímu orgánu, na což reagoval tím, že dobrovolně vydá výpočetní techniku, nosiče dat i další věci související s trestným činem podle §152 tr. zák. V protokolu je následně zaznamenáno, že od domovní prohlídky bylo upuštěno s ohledem na dobrovolné vydání věcí obviněným. Všechny jmenované osoby včetně obviněného tento protokol podepsaly, přičemž krátce poté (po dvaceti minutách) byl sepsán protokol o vydání věci, jež obsahuje téměř na čtyřech stranách seznam zajištěných předmětů v bydlišti obviněného, a rovněž byla na místě pořízena fotodokumentace tohoto úkonu. Dále je v trestním spise (č. l. 133) založen úřední záznam zpracovaný ppor. Z. K., v němž tento policista popisuje svůj telefonický kontakt s JUDr. M. Z. (v protokolu zřejmě díky špatnému porozumění uvedeno příjmení „Z.“). Z obsahu záznamu vyplývá, že telefonní aparát mu předala matka obviněného, JUDr. M. Z. se mu představil jako právní zástupce obviněného a zajímal se o splnění všech procesních náležitostí domovní prohlídky. Zasahující policista mu do telefonu odmítl sdělit jakékoli podrobnosti s tím, že může předložit plnou moc a dostavit se na policejní oddělení.
Nejvyšší soud předesílá, že předmětný zásah v bydlišti obviněného, jehož průběh dovolatel označil za nezákonný, a založil na něm veškeré své dovolací námitky, byl předmětem velice podrobného dokazování soudu prvního stupně zejména poté, kdy byl první ve věci vydaný odsuzující rozsudek zrušen odvolacím soudem mimo jiné i s ohledem na nedostatečné objasnění věci především ve vztahu k tomuto úkonu. Přestože jak soud prvního stupně i soud odvolací ve svých dalších rozhodnutích, jež byly napadeny dovoláním, velice podrobně reagovaly na totožné námitky obviněného, vysvětlily své právní závěry, jež založily na pečlivém dokazování a jeho přesvědčivém hodnocení, zahrnul obviněný shodné námitky i do svého mimořádného opravného prostředku.
Z hlediska důvodnosti jednotlivých námitek obviněného, jež podřadil citovaným dovolacím důvodům, je pro řízení o dovolání zásadní otázkou, že domovní prohlídka ve smyslu ustanovení §85 tr. ř. nebyla v trestní věci obviněného nikdy vykonána. Z obsahu trestního spisu je evidentní, že policejní orgány se po vydání příkazu k provedení domovní prohlídky vydaného příslušným soudcem dostavili do bydliště obviněného za účelem jejího vykonání (z tohoto důvodu měli zjevně připraven i předtištěný formulář), avšak poté, co obviněnému sdělili účel jejich příchodu a poučili jej o možnosti vydat věci důležité pro trestní řízení dobrovolně, což obviněný akceptoval, bylo od provedení domovní prohlídky upuštěno. Lze snad souhlasit s tím, že záznam o průběhu okolností, jež vydání věcí obviněným předcházely, měl být učiněn na samostatné listině, nikoli na formuláři pro domovní prohlídku, ale jedná se o postup nevhodný, nikoli nezákonný. Obsah protokolu, jak byl ve stručnosti citován Nejvyšším soudem, svědčí jednoznačně o tom, že k provedení domovní prohlídky v bydlišti obviněného nebylo přistoupeno, neboť tento se rozhodl vydat věci dobrovolně (ve smyslu ustanovení §78 odst. 1 tr. ř.). Není tudíž oprávněná výtka dovolatele o tom, že by byl „zaškrtnut §78 tr. ř. v protokolu“, že by neexistoval samostatný protokol o vydání věcí. Oba protokoly jsou řádně označeny časem jejich započetí a skončení a jsou rovněž jednotlivě podepsány všemi osobami, které úkonům byly přítomny (č. l. 99 a 100-103). V rozporu s obsahem trestního spisu je i tvrzení dovolatele, že nebyl zaznamenán průběh telefonického rozhovoru ppor. Z. K. s JUDr. M. Z. (č. l. 133). To, že „právnímu zástupci“ obviněného (podle jeho vlastní výpovědi předtím, než došlo ke zpochybňovanému úkonu trestního řízení, zastupoval tento advokát obviněného v civilním sporu) bylo znemožněno dostavit se k úkonu, není zcela zřejmé. Jmenovaný advokát v řízení před soudem jako svědek (č. l. 629) v podstatě potvrdil obsah záznamu hovoru vypracovaného policistou ppor. Z. K. s tím, že se s ním policista odmítl bavit o otázkách zákonného průběhu domovní prohlídky. Skutečnost, že v době přítomnosti policistů v bydlišti obviněného nebyl přítomen jeho obhájce, nemůže v dané věci založit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. JUDr. M. Z., kterého po příchodu policistů telefonicky kontaktovala matka obviněného, nebyl jeho obhájcem, ani se jím později nestal, což by nemělo vůbec žádný vliv na případné porušení obhajovacích práv obviněného, ale zásadní otázkou je to, že k domovní prohlídce vůbec nedošlo, nebyl tudíž nutný předchozí výslech obviněného ve smyslu ustanovení §84 tr. ř. Jediným úkonem, který byl nakonec proveden, bylo dobrovolné vydání věcí důležitých pro trestní řízení obviněným.
Pokud dovolatel ve svých podáních naznačil, že právě díky nepřítomnosti obhájce jednal v předmětný den pod nátlakem policistů, je nutné k tomu uvést, že jednak taková skutečnost není z obsahu trestního spisu zřejmá, jednak považuje Nejvyšší soud za podstatné zdůraznit, že právě v době telefonického rozhovoru jeho matky s JUDr. M. Z. mohl obviněný využít možnosti poradit se s ním ohledně důvodů a způsobu provádění předmětného úkonu ve svém bydlišti, nepožádal jej ani o radu, jak postupovat a vydal požadované věci dobrovolně. Vzhledem k tomu, že od provedení domovní prohlídky v bydlišti obviněného dne 24. 5. 2005 bylo upuštěno, není námitka o porušení práva na obhajobu obviněným odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. důvodná a dovolání je v této části nutno považovat za zjevně neopodstatněné.
Trestní stíhání obviněného nebylo zatíženo ani vadou jeho nepřípustnosti ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Ten dopadá na případy, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř., pro které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Jiné právní vady, které obvinění uplatňují v rámci dovolání, nemohou založit tento dovolací důvod, pokud tedy nekorespondují některému z taxativně vymezených důvodů nepřípustnosti trestního stíhání. (Srov. č. 38/2005 Sb. rozh. tr.) V této části tedy obviněný podal dovolání z jiného než zákonem vymezeného důvodu.
Stejně tak mimo rámec podmínek dalšího důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly námitky obviněného, kterými brojil proti nesprávnému zjištění skutkového stavu založeném na podle jeho tvrzení vadném hodnocení provedených důkazů. Tento důvod nemohl uplatnit ani zpochybněním zákonného provedení výslechu svědkyně M. P. (č. l. 624) dožádaným soudem (mimochodem v trestním spise jsou skutečně založeny dvě soudní zásilky o vyrozumění obhájce obviněného, na nichž je záznam pošty, že adresát není znám), jakož i průběhu úkonu týkajícího se původního záměru vykonat v bydlišti obviněného domovní prohlídku, k němuž se Nejvyšší soud podrobně vyjadřoval výše. Dovolací důvod, jehož podstatou je nesprávné právní posouzení skutku, totiž může spočívat pouze na námitkách, že skutkový stav zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován podle hmotného práva a jeho prostřednictvím se tak nelze domáhat změny skutkových zjištění, jimiž je v podstatě Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání vázán. Dovolání totiž nemůže být založeno na nesouhlasu s tím, jakým způsobem soudy při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaké skutkové závěry z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů a v jakém rozsahu. Dovolání totiž jako mimořádný opravný prostředek směřuje proti pravomocnému rozhodnutí, a je proto určen k nápravě závažných právních vad, neboť dovolací soud není třetí instancí, jež by byl oprávněn přezkoumávat celý průběh řízení před soudy nižších stupňů a veškerá jejich zjištění. V posuzované věci, jak sám uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, nedošlo ani k extrémnímu rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů. Naopak dokazování ve věci bylo před soudem prvního stupně prováděno v poměrně širokém rozsahu, byla evidentní snaha o zajištění osobní přítomnosti všech v úvahu přicházejících svědků a obhajoba obviněného byla důkladně prověřována. V rámci podrobného hodnocení obsahu provedených důkazů především soud prvního stupně, na nějž navázal i soud odvolací, pečlivě posuzoval veškeré okolnosti, o nichž jednotlivé důkazy vypovídaly a v souladu se zásadami formální logiky bez jakékoli jejich deformace či dezinterpretace je hodnotil podle požadavků ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Správným a zákonným způsobem pak byla skutková zjištění soudy nižších stupňů právně posouzena, tedy v souladu s ustanoveními hmotného práva trestního.
Napadené rozhodnutí ani jemu předcházející řízení tak není zatíženo žádnými vadami, jež namítal obviněný ve svém dovolání, a nebylo možno jim přisvědčit. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Při splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak mohl učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. září 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová