ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.1243.2008.1
sp. zn. 5 Tdo 1243/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2008 o dovolání obviněného Ing. Z. G., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 6 To 536/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 125/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 9 T 125/2006, byl obviněný Ing. Z. G. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. (bod 1. výroku o vině) a trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. (bod 2. téhož výroku). Za tuto trestnou činnost byl podle §248 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. a §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §60a odst. 3 tr. zák. soud uložil obviněnému povinnost nahradit ve zkušební době škodu způsobenou trestným činem. Zároveň mu byl dále uložen trest zákazu činnosti podle §49 odst. 1 tr. zák., který spočíval v zákazu výkonu funkce správce konkursní podstaty nebo likvidátora na dobu deseti let.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově podané v neprospěch obviněného Ing. Z. G. a rozhodl rozsudkem ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 6 To 536/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněnému Ing. Z. G. uložil podle §248 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s dozorem, a dále obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti, a to zákaz výkonu správce konkursní podstaty a likvidátora na dobu deseti let.
Shora citovaný rozsudek soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. Z. G. dovoláním prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný se neztotožnil s právním posouzením skutku, především vznesl výhrady k naplnění subjektivní stránky „citovaného trestného činu“. Z takového vyjádření ovšem není zcela jasně patrno, proti kterému z trestných činů, jimiž byl uznán vinným, brojil, neboť v úvodu svého podání citoval jak trestný čin zpronevěry, tak trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu. Nejvyšší soud až na základě obsahu dovolací argumentace usoudil, že mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil výhradně v rozsahu výroku o vině pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně, který se týkal trestného činu zpronevěry. Na svou obhajobu obviněný zdůraznil vlastní tíživou ekonomickou situaci, jež ovlivnila jeho trestnou činnost, a dále skutečnost, že zamýšlel veškeré finanční prostředky vrátit. Vyslovil přesvědčení, že zjištěné skutkové okolnosti měly být správně právně posouzeny jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., popř. podle §255a tr. zák. Odvolacímu soudu vytkl, že se ohledně výše škody nezabýval pohledávkami, jež byly v konkursu zpeněženy, což podle něj mohlo mít vliv na to, v jakém rozsahu byl trestný čin spáchán pouze ve stadiu pokusu a v jakém rozsahu byl již dokonán. Dovolatel závěrem konstatoval, že skutková tvrzení uvedená v obžalobě nebyla prokázána a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta poukázala na to, že řádný opravný prostředek podal pouze státní zástupce v neprospěch obviněného a to výslovně proti výroku o trestu. Přezkumná činnost krajského soudu tak byla omezena rozsahem odvolacích námitek státního zástupce, jež se vztahovaly výlučně k výroku o trestu odsuzujícího rozsudku okresního soudu. Obviněný však podal dovolání směřující proti výroku o vině, který odvolací soud v rámci řízení o řádném opravném prostředku přezkoumávat nemusel a také tak neučinil. Proto se jedná podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství o nepřípustné dovolání a navrhla tudíž, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud při posuzování dovolání obviněného Ing. Z. G. nejprve zkoumal, zda je přípustné ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou pak taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání tedy je, že proběhlo nalézací řízení před soudem prvního stupně a následně ve věci rozhodl soud druhého stupně, přičemž vydal některé z rozhodnutí taxativně vymezených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního, tak druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek podaný proti některému z těchto rozhodnutí vydanému soudem prvního stupně [§265b odst. 1 písm. c) tr. ř.]. V dovolání je tak možné napadnout jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
Podle judikatury Nejvyššího soudu (č. 20/2004 Sb. rozh. tr.) není přípustné dovolání, které směřuje proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával (povinnost přezkumu nebyla dána podle §254 odst. 1 tr. ř. a ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.). Ustanovení §254 odst. l tr. ř. zakotvuje princip vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že „dovolatel, ať se již jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně“. Právě taková situace nastala v posuzované věci.
Ze spisového materiálu je zjevné, že obviněný nevyužil možnosti podání řádného opravného prostředku a k podání dovolání ho vedlo úspěšné odvolání státního zástupce podané v jeho neprospěch. Státní zástupce přitom omezil řádný opravný prostředek výhradně proti výroku o trestu. Soud prvního stupně uložil obviněnému dva druhy trestů (trest odnětí svobody, jehož výkon podmíněně odložil, a trest zákazu činnosti), jež byly blíže specifikovány shora, avšak námitky vznesl odvolatel jen proti podmíněnému trestu odnětí svobody. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově jej považoval za nepřiměřeně mírný a nesplňující účel trestu a polemizoval s důvody, které vedly soud prvního stupně k podmíněnému odkladu výkonu trestu odnětí svobody. Argumenty státního zástupce krajský soud akceptoval a již výše bylo uvedeno, že rozsudkem zrušil odsuzující rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o trestu a obviněnému Ing. Z. G. uložil přísnější úhrnný trest odnětí svobody, neboť se jednalo o trest nepodmíněný, byť byl uložen v kratší výměře dvou a půl roku. Oproti požadavku státního zástupce však soud druhého stupně zařadil obviněného do mírnějšího typu věznice.
Krajský soud v Plzni správně omezil svou přezkumnou činnost na oddělitelný výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Tachově a dále správnost postupu řízení, které této části výroku předcházelo. V rámci odvolacího řízení soud druhého stupně tedy nepřezkoumával výrok o vině, neboť vada výroku o trestu, kterou shledal, neměla svůj původ ve výroku o vině, neprováděl nové právní hodnocení skutku ani jiné skutkové okolnosti, proti nimž obviněný Ing. Z. G. brojil svými dovolacími námitkami. Přitom za daných okolností mohl dovolatel uplatnit námitky pouze proti výroku o trestu, popř. proti průběhu řízení, jež této části napadeného rozhodnutí předcházelo. K dovolací argumentaci směřující proti výroku o vině by Nejvyšší soud mohl přihlížet pouze tehdy, pokud by buď sám obviněný anebo státní zástupce napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním zaměřeným také (anebo pouze) proti výroku o vině. To se však evidentně nestalo.
Ze shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. Z. G. nepřípustným a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. října 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová