ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.547.2008.2
sp. zn. 5 Tdo 547/2008-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2008 v řízení o dovolání, které podal obviněný R. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 To 20/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 45/2002, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. se obviněný R. P. b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
Obviněný R. P. dosud vykonával souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 10 roků, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 7 T 39/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 9 To 10/2008. Při ukládání souhrnného trestu byl vysloven výrok o zrušení výroku o trestu uloženého obviněnému R. P. rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 To 20/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 49 T 45/2002. V této trestní věci obviněný podal dovolání, o němž Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. června 2008, sp. zn. 5 Tdo 547/2008, rozhodl tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 49 T 45/2002, a to v části výroku o vině, jímž byl obviněný uznán vinným trestnými činy porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. a v navazující části i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 To 20/2007, zrušil v celém rozsahu.
S ohledem na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ztratil svůj zákonný podklad i výrok o souhrnném trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 7 T 39/2007, a v navazující části i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 9 To 10/2008. Nejvyšší soud proto musel zrušit oba posledně citované rozsudky v uvedeném rozsahu, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo částečným zrušením, pozbyla podkladu. Tímto usnesením Nejvyššího soudu tedy ztratil zákonný podklad výkon trestu odnětí svobody, který v současnosti obviněný R. P. vykonával. V řízení o dovolání obviněného tak bylo nutné v souladu s ustanovením §265l odst. 4 tr. řádu rozhodnout o vazbě obviněného.
Z trestního spisu vedeného v této věci vyplývá, že po podání obžaloby musel být na obviněného R. P. dne 23. 7. 2002 vydán příkaz k zatčení (č. l. 2384) a dne 15. 9. 2002 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem o tom, že trestní řízení ve věci obviněného R. P. bude vedeno proti uprchlému (č. l. 2457). Až po dvou letech dne 22. 9. 2004 byl obviněný R. P. zadržen s nepravými osobními doklady. Svá opakovaná rozhodnutí o vazbě obviněného soudy opíraly o důvody vazby útěkové podle §67 písm. a) tr. ř., přičemž kromě jiných pro rozhodnutí podstatných okolností konstatovaly, že obviněný není vázán k žádnému místu ani osobě takovým poutem, aby opět neuprchl.
Nejvyšší soud shledal, že u obviněného R. P. je i v nynějším stadiu řízení dán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. V projednávané trestní věci byl obviněný uznán vinným mj. trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a vzhledem k této právní kvalifikaci je obviněný ohrožen vysokým trestem odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby činí 12 let. Není přitom bez významu, že jak v posuzované trestní věci, tak i ve věci vedené u Krajského soudu v Praze byly obviněnému uloženy poměrně citelné tresty odnětí svobody v horní polovině zákonné trestní sazby. Přestože Nejvyšší soud zrušil částečně výrok o vině ve věci, v níž obviněný podal dovolání, byl ponechán výrok o vině ve zbývající části včetně nejpřísněji trestného ustanovení §148 odst. 1, 4 tr. zák. Při zvažování důvodnosti vazby obviněnému přitěžoval i zřejmý fakt, že již v minulosti z obavy před trestem odnětí svobody hrozícím mu v dané trestní věci uprchnul dne 1. 11. 2000 z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu v jiné trestní věci. Nejvyšší soud při svém rozhodování nemohl rovněž odhlédnout od toho, že obviněný se po svém zadržení dne 22. 9. 2004 na hraničním přechodu v Ch. vydával za jinou osobu (resp. osoby, jelikož se prokazoval doklady znějícími na jména M. W. a M. L.), k odhalení jeho pravé identity muselo být provedeno antropologické zkoumání. Takto se opětovně snažil vyhnout jak již dříve nařízenému výkonu trestu odnětí svobody, tak trestnímu stíhání, jež v dotčené věci tehdy probíhalo před soudem prvního stupně.
Všechny výše zmíněné okolnosti vedly Nejvyšší soud k závěru o důvodnosti obavy, že obviněný R. P. se bude po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody skrývat nebo uprchne, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání a hrozícímu citelnému trestu odnětí svobody. Proto Nejvyšší soud rozhodl o vzetí tohoto obviněného do vazby z důvodu podle §67 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. června 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka R o u š a l o v á