Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.09.2008, sp. zn. 5 Tdo 991/2008 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.991.2008.1

sp. zn. 5 Tdo 991/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 10. září 2008 dovolání obviněné PharmDr. M. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 67 To 454/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 120/2006, takto: Podle §265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 67 To 454/2007, ve výroku o náhradě škody, pokud jím byla obviněné PharmDr. M. K. uložena povinnost nahradit poškozeným - P. s., a. s., se sídlem P., P. Š., částku 1.670,80 Kč, - Ch. E., spol. s r. o., se sídlem P., Č., částku 1.395,90 Kč, - JUDr. J. K., AK H. K., G. t., správce konkursní podstaty společnosti A., s. r. o., se sídlem H. K., P. n. L., částku 43.147,40 Kč, - V. z., spol. s r. o., se sídlem P., N. K., částku 65.182, Kč, - N. C., spol. s r. o., se sídlem Š., N. V., částku 9.803,70 Kč, - Č. T., a. s., se sídlem P., O., částku 3.386,10 Kč, - P., a. s., se sídlem O., T., částku 4.561.912,80 Kč, - P. P. E., a. s., se sídlem P., N. H., částku 17.903,10 Kč. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265m odst. 2 tr. ř. za použití §265 tr. ř. se poškození - P. s., a. s., se sídlem P., P. Š., - Ch. E., spol. s r. o., se sídlem P., Č., - JUDr. J. K., AK H. K., G. t., správce konkursní podstaty společnosti A., s. r. o., se sídlem H. K., P. n. L., - V. z., spol. s r. o., se sídlem P., N. K., - N. C., spol. s r. o., se sídlem Š., N. V., - Č. T., a. s. (nyní T. C. R,, a. s.), se sídlem P., O., - P., a. s., se sídlem O., T., - P. P. E., a. s., se sídlem P., N. H., odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstává napadený rozsudek beze změny. Odůvodnění: Obviněná PharmDr. M. K. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 2 T 120/2006, uznána vinnou pod bodem 1) výroku o vině trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., který spáchala tím, že jako jediná jednatelka společnosti G. P., s. r. o., se sídlem P. – V., M., nesplnila svou zákonnou povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu, jak ukládá zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, přestože podle účetní závěrky sestavené k 31. 12. 2000 věděla, že společnost je v úpadku formou insolvence, nadále provozovala podnikatelskou činnost až do 31. 3. 2005, kdy podala k Městskému soudu v Praze návrh na prohlášení konkursu, 2) výroku o vině trestným činem předlužení podle §256c odst. 2, 4 tr. zák., kterého se dopustila tím, že jako jediná jednatelka společnosti G. P., s. r. o., se sídlem P. – V., M., přijímala nové závazky a odebírala lékárenské zboží pro své dvě lékárny provozované v P. na ulici Č. a M. i po dni 31. 12. 2001, ačkoli jako statutární zástupce společnosti byla seznámena s výsledky jejího hospodaření a podle účetní závěrky sestavené k 31. 12. 2001 věděla, že společnost má více věřitelů a její majetek je nižší než výše celkových splatných závazků, tedy, že společnost je předlužená a nebude vzniklé závazky z obchodního styku ve výši nejméně 7.300.525,45 Kč schopna uhradit, čímž způsobila škodu těmto věřitelům: P. s., a. s., ve výši 1.802,- Kč, Ch. E-, spol. s r. o., ve výši 1.505,50 Kč, A., s. r. o., ve výši 46.535,- Kč, V. z., spol. s r. o., ve výši 70.299,50 Kč, N. C., spol. s r. o., ve výši 10.573,40 Kč, Č. T., a. s., ve výši 3.652,- Kč, A. P., a. s., ve výši 21.350,50 Kč, P., a. s., ve výši 4.920.075,65 Kč, B. T., s. r. o., ve výši 2.866,50 Kč, E. V., a. s., ve výši 22.462,60 Kč, C. P. S. A., s. r. o., ve výši 3.236,- Kč, P. P. E., a. s., ve výši 19.308,70 Kč, PharmDr. P. K., ve výši 1.034,- Kč, RNDr. J. K., s. r. o., ve výši 14.596,- Kč, P. l. v., a. s., ve výši 1.059.382,- Kč, dále jako právní nástupce společnosti Z. M., a. s., ve výši 1.101.846,10 Kč. Za tyto trestné činy byl obviněné PharmDr. M. K. uložen podle §256c odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu dvou let. Současně jí byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu právnické osoby na dobu tří let. Soud prvního stupně rozhodoval rovněž v řízení adhezním a podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné PharmDr. M. K. povinnost nahradit způsobenou škodu poškozeným P. s., a. s., ve výši 1.670,80 Kč, Ch. E., spol. s r. o., ve výši 1.395,90 Kč, JUDr. J. K., AK H. K., správce konkursní podstaty společnosti A., s. r. o., ve výši 43.147,40 Kč, V. z., spol. s r. o., ve výši 65.182,- Kč, N. C., spol. s r. o., ve výši 9.803,70 Kč, Č. T., a. s., ve výši 3.386,10 Kč, P., a. s., ve výši 4.561.912,85 Kč, P. E., a. s., ve výši 17.903,10 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních další poškozené A. P., a. s., B. T., s. r. o., RNDr. J. K., s. r. o., a P. l. v., a. s., IČ 45359326. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná PharmDr. M. K. odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 67 To 77/2007, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná dovolání, o kterém Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2007 tak, že z podnětu dovolání obviněné PharmDr. M. K. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 67 To 77/2007, zároveň zrušil podle §265k odst. 2 tr. ř. také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V návaznosti na rozhodnutí dovolacího soudu tedy Městský soud v Praze opětovně projednal odvolání obviněné PharmDr. M. K. a rozhodl rozsudkem ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 67 To 454/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou PharmDr. M. K. uznal vinnou trestným činem předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák., který spáchala tím, že jako jediná jednatelka společnosti G. P., s. r. o., se sídlem P. – V., M., přijímala nové závazky a odebírala lékárenské zboží pro své dvě lékárny provozované v P. na ulici Č. a M. i po dni 31. 12. 2001, ačkoli jako statutární zástupce společnosti byla seznámena s výsledky jejího hospodaření a podle účetní závěrky sestavené k 31. 12. 2001 věděla, že má více věřitelů a její majetek je nižší než výše celkových splatných závazků, tedy, že společnost je předlužená a že nebude vzniklé závazky z obchodního styku schopna uhradit, přičemž věděla, že předlužení společnosti činilo ke dni 31. 12. 2001 částku 205.000,- Kč a ke dni 19. 4. 2005, kdy Městský soud v Praze prohlásil konkurs, činilo předlužení částku 3.198.000,- Kč, čímž způsobila celkem škodu ve výši 2.993.000,- Kč, a to následujícím věřitelům: 1. P. s., a. s., IČ 60194120, se sídlem P., P. Š., ve výši 1.802,- Kč, z titulu závazků splatných do 1. 4. 2005, 2. Ch. E., spol. s r. o., se sídlem P., Č., ve výši 1.505,50 Kč, z titulu závazku splatného do 8. 11. 2004, 3. A., s. r. o., se sídlem P. n. L., H. K., ve výši 46.535,- Kč, z titulu závazků splatných do 15. 2. 2005, 4. V. z., spol. s r. o., se sídlem P., N. K., ve výši 70.299,50 Kč, z titulu závazku splatného do 9. 10. 2004, 5. N. C., spol. s r. o., se sídlem Š., N. V., ve výši 10.573,40 Kč, z titulu závazků splatných od 20. 10. 2004 do 3. 12. 2004, 6. Č. T., a. s., se sídlem P., O., ve výši 3.652,- Kč, z titulu závazků splatných od 13. 10. 2003 do 21. 1. 2005, 7. A. P., a. s., se sídlem P., Ž., ve výši 21.350,50 Kč, z titulu závazků splatných od 13. 10. 2003 do 21. 1. 2005, 8. P., a. s., se sídlem O., T., ve výši 4.920.075,65 Kč, z titulu závazků splatných od 29. 6. 2004 do 16. 2. 2005, 9. B. T., s. r. o., se sídlem P., F., ve výši 2.866,50 Kč, z titulu závazků splatných od 30. 11. 2004 do 26. 4. 2005, 10. E. V., a. s., se sídlem V. – P., ve výši 22.462,60 Kč, z titulu závazků splatných od 25. 11. 2004 do 3. 1. 2005, 11. C. P. S. A., s. r. o., se sídlem P., D., ve výši 3.236,- Kč, z titulu závazků splatných od 14. 2. 2005 do 14. 4. 2005, 12. P. P. E., a. s., se sídlem P., N. H., ve výši 19.308,70 Kč, z titulu závazku splatného dne 7. 2. 2005, 13. PharmDr. P. K., se sídlem P., T. G. M., ve výši 1.034,- Kč, z titulu závazků splatných od 22. 12. 2004 do 9. 3. 2005, 14. RNDr. J. K., s. r. o., se sídlem H. K., P., ve výši 14.596,- Kč, z titulu závazků splatných od 3. 11. 2004 do 21. 2. 2005, 15. P. l. v., a. s., se sídlem P., K P., ve výši 1.059.382,- Kč, z titulu závazků splatných od 5. 5. 2003 do doby podání návrhu na konkurs a dále jako právní nástupce společnosti Z. M., a. s., ve výši 1.101.846,10 Kč, z titulu závazku splatného 1. 3. 2005. Podle §24 odst. 1 tr. zák. odvolací soud upustil od potrestání obviněné PharmDr. M. K. za tento trestný čin. Dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné zaplatit na náhradě škody poškozeným: - P. s., a. s., se sídlem P., P. Š., částku 1.670,80 Kč, - Ch. E., spol. s r. o., se sídlem P., Č., částku 1.395,90 Kč, - JUDr. J. K., AK H. K., G. tř., správce konkursní podstaty společnosti A., s. r. o., se sídlem H. K., P. n. L. č., částku 43.147,40 Kč, - V. z., spol. s r. o., se sídlem P., N. K., částku 65.182, Kč, - N. C., spol. s r. o., se sídlem Š., N. V., částku 9.803,70 Kč, - Č. T., a. s., se sídlem P. O.částku 3.386,10 Kč, - P. a. s., se sídlem O.,T., částku 4.561.912,80 Kč, - P. P. E., a. s., se sídlem P., N. H., částku 17.903,10 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. dále odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní poškozené: - A. P., a. s., se sídlem P., Ž., - B. T., s. r. o., se sídlem P., F., - RNDr. J. K., s. r. o., se sídlem H. K., P., - P. l. v., a. s., se sídlem P., K P. Městský soud v Praze dále obviněnou PharmDr. M. K. podle §226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 28. 7. 2006, sp. zn. 2 ZT 123/2006, pro skutek spočívající v tom, že jako jediná jednatelka společnosti G. P., s. r. o., se sídlem P. – V., M., nesplnila svou zákonnou povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu, jak ukládá zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, přestože podle účetní závěrky sestavené k 31. 12. 2000 věděla, že společnost je v úpadku formou insolvence, nadále provozovala podnikatelskou činnost až do 31. 3. 2005, kdy podala k Městskému soudu v Praze návrh na prohlášení konkursu, čímž měla spáchat trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., neboť trestnost činu zanikla. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 67 To 454/2007, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 2 T 120/2006, podala obviněná PharmDr. M. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. PhDr. O. Ch. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka stručně uvedla, že dovolání směřuje toliko proti odsuzující části napadeného rozsudku a s odkazem na výrok o vině v odsuzujícím rozsudku namítla, že Městský soud v Praze se při rozhodnutí v této věci důsledně neřídil právním názorem vysloveným ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 5 Tdo 806/2007, podle kterého musí být ze skutkových zjištění soudu patrné, jaký negativní dopad měl souhrn závazků obviněnou nově přijatých na její schopnost uspokojit své splatné závazky, přičemž jen rozdíl mezi výší původního předlužení a konečnou výší předlužení vzniklého na podkladě nově přijatých závazků, je škodou ve smyslu §256c odst. 2, 3 nebo 4 tr. zák. Dovolatelka v této souvislosti namítla, že odvolací soud se takovým závazným stanoviskem Nejvyššího soudu řídil jen částečně, když při popisu přisouzeného skutku na straně jedné v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřil, že trestným činem byla způsobena škoda ve výši 2.993.000,- Kč, která představuje rozdíl mezi předlužením společnosti ke dni 31. 12. 2001 a ke dni 19. 4. 2005, vzápětí je však v popisu skutku uvedeno, že tato škoda byla způsobena následujícím 15 věřitelům s uvedením konkrétních částek výše škody způsobené každému z nich. Nesprávnost postupu odvolacího soudu spočívá tedy podle jejího názoru v tom, že stanovil výši škody částkou 2.993.000,- Kč, která byla způsobena jednotlivým věřitelům, přičemž souhrn částek uvedených pod bodem 1) – 15) ve výrokové části rozsudku činí 7.300.525,45 Kč, když takovým rozporem v rozdílném vyjádření výše způsobené škody se odvolací soud nezabýval ani v odůvodnění svého rozhodnutí, kde jen konstatoval, že výše škody činí částku 2.993.000,- Kč, která (formálně) odpovídá výši škodlivého následku ve smyslu §256c odst. 2, 3 tr. zák. Je tedy zřejmé, že částky uvedené ve výroku napadeného rozsudku pod bodem 1 až 15 nemohou ve skutečnosti představovat škodu způsobenou trestným činem předlužení ve smyslu §256c odst. 2 tr. zák. v rozsahu, který převyšuje částku 2.993.000,- Kč. Nesprávný postup odvolacího soudu při posuzování výše škody se projevil i při rozhodování o uplatněných nárocích na náhradu škody, neboť podle §228 odst. 1 tr. ř. lze v tzv. adhezním řízení uložit povinnost zaplatit pouze škodu způsobenou trestným činem, kterým byl pachatel uznán vinným. Odvolací soud však rozhodl o náhradě škody celkem osmi poškozených v celkovém rozsahu 4.704.401,80 Kč, tedy v částce výrazně převyšující výši škody 2.993.000,- Kč. Je tedy zřejmé, že napadeným rozhodnutím jí byla uložena povinnost zaplatit částky, které nemohou představovat škodu způsobenou trestným činem. V závěru dovolání obviněná PharmDr. M. K. s ohledem na shora uvedené navrhla, aby byl napadený rozsudek v odsuzující části zrušen včetně výroku o náhradě škody a aby bylo Městskému soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byl ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněné, se k němu vyjádřila tak, že pokud jde o první námitku týkající se rozporu v rozdílném vyjádření výše způsobené škody, když podle dovolání obviněné měl odvolací soud ve výroku o vině napadeného rozsudku stanovit výši škody částkou 2.993.000,- Kč, která byla způsobena jednotlivým věřitelům, přitom však souhrn částek uvedených pod bodem 1) – 15) ve výrokové části rozsudku činí 7.300.525,45 Kč, neztotožňuje se s názorem dovolatelky, neboť jí nelze přisvědčit, že popis skutkové věty výroku o její vině obsahuje takový rozpor. Rozdíl mezi původní výší předlužení z její strany zastoupené společnosti G. P., s. r. o., a konečnou výší jejího předlužení, způsobenou přijetím dalších obchodních závazků, představoval škodlivý následek ve smyslu §256c odst. 2, 3 tr. zák. ve správně vyjádřené výši 2.993.000,- Kč, vypočtené při zohlednění výsledků konkurzního řízení vedeného v této věci. Na uvedené správnosti jednoznačně vyjádřené výše škodlivého následku pak ničeho nemůže změnit další část popisu skutkové věty, obsahující toliko specifikaci věřitelských subjektů předlužené obchodní společnosti včetně konkrétní výše jejich splatných závazků ke dni 19. 4. 2005, kdy bylo rozhodnuto o prohlášení konkurzu na ni. Proto na tomto podkladě dovoditelnou skutečnost, že součet celkových splatných závazků věřitelů ad 1) – 15) vyjmenovaných ve výroku o vině, představuje k rozhodnému období částku 7.300.525,45 Kč, nelze považovat za takový způsob vyjádření předepsaného škodlivého následku, který by jeho dříve uvedenému vyčíslení škody odporoval a současně zpochybňoval naplnění kvalifikačního momentu použitého způsobu právního posouzení dovolatelčina jednání. Naproti tomu však státní zástupkyně plně akceptovala důvodnost té dovolatelčiny námitky, pokud odvolacímu soudu vytýká, že správné vyčíslení škody způsobené jejím trestným činem ve výši 2.993.000,- Kč neodpovídá adheznímu způsobu rozhodování o ní, neboť nemá ve výroku o vině svůj podklad, ačkoliv by tomu tak správně mělo být, když v uvedeném směru byla ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. přisouzena celková částka, která přisouzený škodlivý následek jejího trestného jednání podstatně převyšuje (4.639.871,62 Kč). Proto se takový výrok adhezní povahy v návaznosti na výrok o vině, ve kterém má svůj hmotně právní podklad, vyznačuje „jiným nesprávným právním posouzením“ a ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) alinea druhá tr. ř. tak nemůže obstát. Z výše uvedeného důvodu státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu dovolání obviněné PharmDr. M. K. rozhodl tak, že se napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 67 To 454/2007, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 2 T 120/2006, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušuje ve výrocích o náhradě škody a tam vyjmenované poškozené obchodní společnosti se podle §265m odst. 2 trestního řádu se svými nároky na náhradu škody odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně státní zástupkyně též navrhla, aby takto bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné PharmDr. M. K. je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř. Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl zejména v té části která se týkala výroku o náhradě škody, uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Dříve než se Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265i odst. 3 tr. ř. mohl zabývat přezkoumáním zákonnosti a odůvodněnosti těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízením napadené části rozhodnutí předcházejícím, zkoumal, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, což je důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněné podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadených rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. Obviněná PharmDr. M. K. uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení, přičemž toto hmotně právní posouzení se nemusí týkat jen problematiky trestněprávní, ale může navazovat např. na problematiku občanskoprávní. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V souladu s tímto vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná PharmDr. M. K. vytkla právně relevantní námitkou oběma napadeným rozhodnutím pochybení jednak ve výroku o vině, týkající se rozporu v rozdílném vyjádření výše způsobené škody, když odvolací soud v tomto výroku sice stanovil výši škody částkou 2.993.000,- Kč, která byla způsobena jednotlivým věřitelům, avšak souhrn částek uvedených pod bodem 1) – 15) této výrokové části rozsudku činí 7.300.525,45 Kč, a jednak ve výroku o náhradě škody, spočívající v rozporu mezi závěrem odvolacího soudu o výši škody způsobené trestným činem předlužení v částce 2.993.000,- Kč a výrokem o náhradě škody, kde byla odvolacím soudem podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena obviněné povinnost nahradit škodu poškozeným v celkovém rozsahu 4.704.401,80 Kč. V tomto směru dovolatelka namítla, že jí tak fakticky byla uložena povinnost zaplatit poškozeným společnostem částku, která nemůže představovat škodu způsobenou trestným činem a nemůže proto být poškozeným přiznána v adhezním řízení podle trestního řádu. Nejvyšší soud musí předně zdůraznit, že po přezkoumání výroku o vině z hlediska namítaného rozporu, na který dovolatelka v první své právně relevantní námitce poukázala, je třeba s obviněnou souhlasit, že odvolací soud sice nezvolil zcela jasnou a přiléhavou formulaci ohledně nezaplacených částek jednotlivým věřitelům, nicméně z tohoto výroku je třeba vzít za jednoznačné, že odvolací soud pokud jde o výši škody způsobené trestným činem předlužení dospěl v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v jeho v předchozím shora uvedeném usnesení k závěru, že celková škoda způsobená jednáním obviněné činí 2.993.000,- Kč. To jednoznačně vyplývá jak z tzv. skutkové věty výroku o vině napadeného rozsudku (viz slova „čímž způsobila celkem škodu ve výši 2.993.000,- Kč“), tak i z jeho odůvodnění, kde tuto částku odvolací soud znovu uvádí po podrobném odůvodnění stanovení výše škody (viz str. 7 až 8 rozsudku). V souladu s tím je i ta část tzv. skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku, kde se odvolací soud neomezil pouze na uvedení částky 2.993.000,- Kč, ale také uvedl, „že předlužení společnosti činilo ke dni 31. 12. 2001 částku 205.000,- Kč a ke dni 19. 4. 2005, kdy Městský soud v Praze prohlásil konkurz, činilo předlužení částku 3.198.000,- Kč,“, z čehož vyplývá, že škoda 2.993.000,- Kč byla stanovena jako rozdíl předlužení ke dni 31. 12. 2001 a ke dni 19. 4. 2005, kdy Městský soud prohlásil konkurs, tedy mezi výší původního předlužení a konečnou výší předlužení vzniklého na podkladě nově přijatých závazků. Pokud po tomto závěru dále následuje výčet jednotlivých věřitelů, u kterých jsou uvedeny finanční částky „z titulu splatných závazků“, nelze toto chápat jako další vyjádření výše škody v odlišné výši, ale právě jen jako souhrn nesplacených závazků vůči konkrétně ve výroku uvedeným věřitelům, kterých se předtím zmiňovaná škoda týká, neboť i ty je z hlediska určitosti třeba v tzv. skutkové větě výroku o vině uvést. Výrok o vině tak netrpí vadou, pro kterou by bylo třeba k dovolání obviněné napadený rozsudek v tomto směru zrušit, neboť vzhledem k shora uvedeným důvodům nevznikají pochybnosti, že škoda způsobená jednáním obviněné PharmDr. M. K., kvalifikovaným s přihlédnutím k §88 odst. 1 tr. zák. (srov. str. 8 napadeného rozsudku) jako trestný čin předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák., byla stanovena odvolacím soudem v jeho rozsudku ve výši 2.993.000,- Kč. Pokud jde o další námitku obviněné PharmDr. M. K., týkající se výroku o náhradě škody, vyplývá z odůvodnění na straně 9 napadeného rozsudku, že odvolací soud věřitele rozdělil do dvou skupin. Především těm poškozeným, kteří se připojili řádně a včas k trestnímu řízení a doložili své nároky podle §228 odst. 1 tr. ř. tyto nároky přiznal a uložil obviněné povinnost zaplatit na náhradě škody částky ve výroku uvedené ve shodě s rozsudkem nalézacího soudu, který shledal zcela správným a zákonným. Jde o poškozené P. s., a. s., Ch. E., spol. s r. o., JUDr. J. K., správce konkursní podstaty společnosti A., s. r. o., V. z., spol. s r. o., N. C., spol. s r. o., Č. T., a. s., P., a. s., a P. e., a. s., ohledně nichž bylo uvedeným způsobem takto rozhodnuto, neboť byl prohlášen konkurs na majetek právnické osoby, v níž měla obviněná postavení statutárního orgánu a trestného činu se dopustila v tomto postavení. Obviněná je podle názoru odvolacího soudu povinna nahradit škodu ze svého majetku, neboť právnická osoba není subjektem trestného činu, a proto ji nemůže být v adhezním řízení stanovena povinnost k náhradě škody. Odvolací soud postupoval tak, že od výše škody, se kterou se tyto společnosti připojily k trestnímu řízení, odečetl částky, které jim byly přiznány a vyplaceny z výnosu konkursu na společnost G. P., s. r. o. Přitom odvolací soud zcela zjevně vycházel z rozvrhového usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2006, č. j. 94 K 14/2005 110. Naproti tomu podle §229 odst. 1 tr. ř. byly s nárokem na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních společnosti A. P., a. s., B. T., s. r. o., RNDr. J. K., s. r. o., a P. l. v., a. s., neboť u těchto společností nebylo možno podle názoru odvolacího soudu jednoznačně určit částku, která jim již byla vyplacena, přičemž zástupci těchto společností se nedostavili k hlavnímu líčení, ač byli řádně obesláni, aby tyto částky upravili. Na základě toho tedy zjevně odvolací soud uzavřel, že u této posledně uvedené skupiny společností by dokazování přesáhlo rámec trestního řízení. S tímto postupem odvolacího soudu, pokud jde o tu část výroku o náhradě škody, ve které rozhodl o povinnosti obviněné PharmDr. M. K. zaplatit na náhradě škody shora uvedené částky poškozeným – společnosti P. s., a. s., společnosti Ch. E., spol. s r. o., JUDr. J. K., správci konkursní podstaty společnosti A., s. r. o., společnosti V. z., spol. s r. o., společnosti N. C., spol. s r. o., společnosti Č. T., a. s., společnosti P., a. s., a společnosti P. e., a. s., však nelze souhlasit. Podle §228 odst. 1 tr. ř., odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3 tr. ř.); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena. Z dikce tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že v adhezním řízení lze rozhodnout o povinnosti obžalovaného k náhradě škody způsobené konkrétnímu poškozenému jen trestným činem, kterým byl uznán vinným (argumentem jsou zde zejména slova „pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu,“). Jak již bylo shora uvedeno odvolací soud dospěl k odůvodněnému závěru, že celková škoda způsobená obviněnou PharmDr. M. K. trestným činem předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák. činila 2.993.000,- Kč, avšak v rozporu s tím rozhodl o povinnosti obviněné k náhradě škody osmi poškozeným v celkovém rozsahu 4.704.401,80 Kč, tedy v částce značně převyšující předmětným trestným činem způsobenou škodu. Důvodem tohoto nesprávného postupu odvolacího soudu bylo, že si dostatečně neuvědomil uvedenou souvislost výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. s výrokem o vině trestným činem předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák., když v zásadě vyšel zejména z nesplacených závazků společnosti G. P., s. r. o., ve vztahu k poškozeným uvedeným ve výroku o vině napadeného rozsudku a z úvahy, že byl prohlášen konkurs na majetek této právnické osoby, v níž měla obviněná postavení statutárního orgánu, a proto jen odečetl částky, které jim byly přiznány a vyplaceny z výnosu konkursu na společnost G. P., s. r. o., přičemž zcela zjevně vycházel z rozvrhového usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2006, č. j. 94 K 14/2005-110. Tímto postupem, který je v rozporu se zákonem (konkrétně s citovaným §228 odst. 1 tr. ř.), pak soud druhé instance poškozeným přiznal na náhradě škody vyšší částky, než které jim podle zákona v návaznosti na obviněnou PharmDr. M. K. spáchaný trestný čin přiznat mohl, a proto je její námitka v tomto rozsahu důvodná, neboť naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž napadený rozsudek spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení v otázce náhrady škody. Z těchto důvodů Nejvyšší soud k dovolání obviněné PharmDr. M. K. podle §265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 67 To 454/2007, a to v části výroku o náhradě škody, kterým byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné PharmDr. M. K. uložena povinnost nahradit poškozeným - P. s., a. s., se sídlem P., P. Š., částku 1.670,80 Kč, - Ch. E., spol. s r. o., se sídlem P., Č., částku 1.395,90 Kč, - JUDr. J. K., AK H. K., G. tř. 1105/36, správce konkursní podstaty spol. A., s. r. o., se sídlem H. K., P. n. L., částku 43.147,40 Kč, - V. z., spol. s r. o., se sídlem P., N. K., částku 65.182, Kč, - N. C., spol. s r. o., se sídlem Š., N. V., částku 9.803,70 Kč, - Č. T., a. s., se sídlem P., O., částku 3.386,10 Kč, - P., a. s., se sídlem O., T., částku 4.561.912,80 Kč, - P. P. E., a. s., se sídlem P., N. H., částku 17.903,10 Kč. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. pak současně zrušil i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Následně Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265m odst. 2 tr. ř. a za použití §265 tr. ř. rozhodl tak, že se poškození - P. s., a. s., se sídlem P., P. Š., - Ch. E., spol. s r. o., se sídlem P., Č., - JUDr. J. K., AK H. K., G. tř., správce konkursní podstaty společnosti A., s. r. o., se sídlem H. K., P. n. L., - V. z., spol. s r. o., se sídlem P., N. K., - N. C., spol. s r. o., se sídlem Š., N. V., - Č. T., a. s. (nyní T. O. C. R., a. s.), se sídlem P., O., - P., a. s., se sídlem O., T., - P. P. E., a. s., se sídlem P., N. H., odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Při novém rozhodnutí vycházel Nejvyšší soud z ustanovení §265m odst. 2 tr. ř., podle kterého, zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody, užije přiměřeně §265 tr. ř. Podle §265 tr. ř., zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody a nerozhodne-li sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem. S ohledem na přiměřené užití §265 tr. ř. by mohl Nejvyšší soud sám rozhodnout, pokud by měl v dosud provedeném dokazování potřebný podklad pro rozhodnutí o náhradě škody u jednotlivých shora uvedených poškozených, tedy jinak řečeno, jestliže by mohl znovu rozhodnout o náhradě škody na základě důkazů obsažených ve spise, neboť podle §265r odst. 7 tr. ř. se důkazy v řízení před Nejvyšším soudem, a to ani ve veřejném zasedání zpravidla neprovádějí, přičemž jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout. O takovou důkazní situaci se však v tomto případě nejednalo, neboť k rozhodnutí o náhradě škody ve vztahu k shora uvedeným poškozeným by bylo potřebné provést důkaz konkursním spisem Městského soudu v Praze vedeným pod sp. zn. 94 K 14/2005 a dále zjistit, zda v mezidobí nebyly na pohledávky uvedených poškozených uhrazeny další peněžní částky. Takové dokazování zcela zjevně přesahuje rozsah dokazování vymezený v citovaném §265r odst. 7 tr. ř. ve spojení s ustanovením §265 tr. ř. Z tohoto důvodu bylo třeba postupovat ve smyslu druhé alternativy uvedené v §265 tr. ř. (ve spojení s §265m odst. 2 tr. ř.) spočívající v odkázání poškozených – společnosti P. s., a. s., společnosti Ch. E., spol. s r. o., JUDr. J. K., správce konkursní podstaty společnosti A., s. r. o., společnosti V. z., spol. s r. o., společnosti N. C., spol. s r. o., společnosti Č. T., a. s. (nyní T. O. C. R., a. s.), společnosti P., a. s., a společnosti P. P. E., a. s., na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalších výrocích, a to včetně oddělitelné části výroku o náhradě škody, kterým byly podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozené společnosti A. P., a. s., B. T., s. r. o., RNDr. J. K., s. r. o., a P. l. v., a. s., odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních, ponechal Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 67 To 454/2007, beze změny. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť s projednáním v neveřejném zasedání souhlasily jak nejvyšší státní zástupkyně (za souhlas je třeba považovat i návrh na projednání v neveřejném zasedání ve vyjádření k dovolání obviněné), tak i obviněná PharmDr. M. K. (srov. její podání učiněné prostřednictvím jejího obhájce ze dne 16. 7. 2008, zn. 9126/Pa – č. l. 426 spisu). Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. září 2008 Předseda senátu: Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.