ECLI:CZ:NS:2008:5.TZ.25.2008.1
sp. zn. 5 Tz 25/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. května 2008 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 39/2006, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. řádu takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, b y l v neprospěch obviněného P. K. p o r u š e n z á k o n v ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením §126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2008, a v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu.
Citované usnesení se v celém rozsahu zrušuje . Zrušuje se též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 29 T 39/2006.
Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný P. K. se podle §226 písm. b) tr. řádu
z p r o š ť u j e o b ž a l o b y
pro skutek spočívající v tom, že
jako fyzická osoba podnikající pod jménem P., se sídlem v P., N., nesplnil svoji zákonnou povinnost ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a to bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkursu, ačkoli věděl, že podnikající subjekt P., je od 17. 11. 2002 v úpadku ve formě insolvence,
v němž obžaloba státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 1 ZT 874/2005, spatřovala trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007,
neboť skutek označený v tomto žalobním návrhu není trestným činem.
Odůvodnění:
Obviněný P. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 29 T 39/2006, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), kterého se měl dopustit skutkem spočívajícím v tom, že jako fyzická osoba podnikající pod jménem P., se sídlem v P., N., nesplnil svoji zákonnou povinnost ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a to bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkursu, ačkoli věděl, že podnikající subjekt P., je od 17. 11. 2002 v úpadku ve formě insolvence.
Za to byl obviněnému P. K. uložen podle §126 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, zamítl podle §256 tr. řádu, neboť ho neshledal důvodným.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K. stížnost pro porušení zákona. Ministr spravedlnosti spatřuje porušení zákona v neprospěch obviněného v tom, že odvolací soud v posuzované věci pominul účinnost zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím. Jak uvádí ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, citovaným zákonem došlo ode dne 1. 1. 2008 ke zrušení skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák. Ministr spravedlnosti je proto přesvědčen, že v době rozhodování odvolacího soudu nebylo již možné posoudit jednání obviněného podle citovaného ustanovení trestního zákona. Pokud za této situace rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, o zamítnutí odvolání obviněného P. K., podle ministra spravedlnosti tím porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením 126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2008, a dále v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu.
Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného P. K. a aby zrušil též další rozhodnutí obsahově navazující na toto usnesení, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí anebo aby podle §271 odst. 1 tr. řádu sám zrušil rozsudek soudu prvního stupně a obviněného zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud před svým rozhodnutím doručil opis podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněnému P. K. s tím, že mají právo se vyjádřit k podané stížnosti pro porušení zákona, ale tohoto práva nikdo z nich nevyužil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Na tomto podkladě Nejvyšší soud shledal, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného P. K., a to v podstatě v těch ustanoveních, na která ministr spravedlnosti poukázal.
Jak vyplývá z trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 39/2006 (viz jeho č. l. 220), na obviněného P. K. podal dne 21. 2. 2006 státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 obžalobu vedenou pod sp. zn. 1 ZT 874/2005, neboť ve skutku spáchaném obviněným spatřoval trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007. O této obžalobě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 29 T 39/2006, jímž obviněného uznal vinným citovaným trestným činem. Odvolání obviněného pak Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Toto rozhodnutí odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za nezákonné, protože Městský soud v Praze jako soud odvolací ho učinil za situace, kdy již ustanovení §126 odst. 2 tr. zák. pozbylo účinnosti. Citované ustanovení trestního zákona totiž bylo zrušeno novelou provedenou zákonem č. 296/2007 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2008 mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím včetně trestního zákona. Zmíněnou novelou došlo kromě jiného k nové formulaci ustanovení §126 tr. zák., která již neumožňuje trestní postih toho, kdo v rozporu se svou zákonnou povinností nepodá návrh na prohlášení konkursu, resp. na zahájení insolvenčního řízení. Jinými slovy vyjádřeno, skutek, pro nějž byl obviněný P. K. stíhán, nemohl být s účinností od 1. 1. 2008 kvalifikován jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007, ani jako jiný trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákona. Pokud Městský soud v Praze přesto napadeným usnesením potvrdil odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž bylo rozhodnuto o vině obviněného zmíněným trestným činem a o uložení trestu za něj, postupoval v rozporu s ustanovením §16 odst. 1 tr. zák., jak správně namítl ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud k tomu připomíná, že podle §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Použití nového práva je vždy třeba posuzovat jako celek, aby konečný výsledek byl pro pachatele příznivější. V tomto směru je tudíž nutné hodnotit dřívější a pozdější zákon jak z hlediska ustanovení zvláštní části trestního zákona, tak i se zřetelem k ustanovením jeho obecné části. Přitom při posouzení otázky, jaký zákon je příznivější pro pachatele, musí soudy pečlivě hodnotit především celý souhrn zákonných norem trestních i mimotrestních (na něž trestní zákon odkazuje ve skutkových podstatách s blanketní a odkazovací dispozicí), které jsou všechny účinné ke stejnému momentu rozhodnému z hlediska časové působnosti zákona podle §16 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud jen pro úplnost uvádí, že při posuzování trestnosti činu vzhledem k časové působnosti zákona ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák. se pozdější, pro pachatele příznivější právo uplatní, jen pokud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu pachatele. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti zákona nelze použít (srov. rozhodnutí pod č. 17/2007 Sb. rozh. tr.). V posuzované věci obviněného P. K. však o takový případ nešlo, protože odvolací soud rozhodoval napadeným usnesením za situace, kdy ještě rozsudek soudu prvního stupně nenabyl právní moci ve výroku o vině ani ve výroku o trestu.
Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud konstatuje, že pozdější znění trestního zákona (tj. znění účinné od 1. 1. 2008) je pro obviněného P. K. příznivější, a proto odvolací soud nepostupoval správně, pokud dne 3. 1. 2008, tedy již po zrušení ustanovení §126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007, zamítl jeho odvolání podle §256 tr. řádu. Takový postup odvolacího soudu byl tedy i v rozporu s ustanovením §254 odst. 1 tr. řádu, které vymezuje rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu a vyžaduje přihlížet i k vadám, které odvolatel nevytkl. Městský soud v Praze totiž náležitě neposoudil správnost výroku o vině a trestu v rozsudku soudu prvního stupně z hlediska ustanovení §16 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud tak po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná. Podle §268 odst. 2 tr. řádu pak Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. v ustanoveních §16 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením 126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2008, a dále v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu. Proto Nejvyšší soud na podkladě závěru o porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze v celém rozsahu i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 29 T 39/2006, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na citovaná rozhodnutí, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Po zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházejícího odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 je v projednávané věci zřejmé, že posuzovaný skutek v době rozhodování odvolacího soudu i v současné době není trestným činem a že ani případné další řízení před soudy nižších stupňů nemůže nic změnit na tomto závěru. Proto Nejvyšší soud nemohl pokračovat v trestním stíhání obviněného P. K. např. tím, že by věc vrátil soudu nižšího stupně k novému projednání a rozhodnutí, ale sám obviněného zprostil obžaloby, neboť z povahy věci nepřichází v úvahu jiný odpovídající procesní postup (srov. rozhodnutí pod č. 28/1994-I. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud tedy postupoval ve smyslu shora citovaného ustanovení trestního řádu a podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného P. K. obžaloby pro skutek, v němž obžaloba státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 1 ZT 874/2005, spatřovala trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007, protože tento skutek není uvedeným, ale ani žádným jiným trestným činem.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný další opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y