ECLI:CZ:NS:2008:5.TZ.52.2008.1
sp. zn. 5 Tz 52/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2008 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného K. Z. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 5 To 34/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 270/2007, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. řádu takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 5 To 34/2008, b y l v neprospěch obviněného K. Z. p o r u š e n z á k o n v ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením §126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2008, a v ustanoveních §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu a §254 odst. 1, 2 tr. řádu.
Citovaný rozsudek se v celém rozsahu zrušuje . Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 103 T 270/2007.
Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný K. Z. se podle §226 písm. b) tr. řádu
z p r o š ť u j e o b ž a l o b y
pro skutek spočívající v tom, že
dne 30. 6. 2004 v H. , okres K. , a jinde jako statutární zástupce – jednatel obchodní společnosti se sídlem v H. – Š. , poté, co se nejpozději k tomuto datu dozvěděl z podaného přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003, jakož i z účetních a ekonomických výsledků podnikatelské činnosti, že jmenovaná obchodní společnost je předlužena, nesplnil jako její jednatel svou povinnost podle §3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy účinném znění, bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkursu z důvodu podle §1 odst. 3 citovaného zákona,
v němž obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. 11 ZT 191/2007, spatřovala trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007,
neboť skutek označený v tomto žalobním návrhu není trestným činem.
Odůvodnění:
Obviněný K. Z. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 103 T 270/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 5 To 34/2008, uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), kterého se měl dopustit skutkem spočívajícím v tom, že dne 30. 6. 2004 v H. , okres K. , a jinde jako statutární zástupce – jednatel obchodní společnosti se sídlem v H. – Š. , poté, co se nejpozději k tomuto datu dozvěděl z podaného přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003, jakož i z účetních a ekonomických výsledků podnikatelské činnosti, že jmenovaná obchodní společnost je předlužena, nesplnil jako její jednatel svou povinnost podle §3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy účinném znění, bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkursu z důvodu podle §1 odst. 3 citovaného zákona.
Za to byl obviněnému K. Z. podle §126 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto též o náhradě škody poškozeným, kteří jsou uvedeni ve výroku o náhradě škody v citovaném rozsudku soudu prvního stupně.
K odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v K. – pobočka v H. podanému v neprospěch obviněného K. Z. proti výroku o trestu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 5 To 34/2008, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §126 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Současně byl obviněnému uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu 18 měsíců.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného K. Z. stížnost pro porušení zákona. Ministr spravedlnosti spatřuje porušení zákona v neprospěch obviněného v tom, že odvolací soud podle jeho názoru v posuzované věci pominul účinnost zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím. Jak uvádí ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, zákonem č. 296/2007 Sb. došlo ode dne 1. 1. 2008 ke zrušení skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., takže v době rozhodování odvolacího soudu již nebylo možné kvalifikovat jednání obviněného K. Z. podle citovaného ustanovení. Pokud za této situace Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 5 To 34/2008, k odvolání státního zástupce podanému v neprospěch obviněného o zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně toliko ve výroku o trestu, porušil tím podle ministra spravedlnosti zákon v ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením 126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2008, a v ustanoveních §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu.
Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 5 To 34/2008, v celém rozsahu a aby zrušil též další rozhodnutí obsahově navazující na tento rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbyla podkladu. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud před svým rozhodnutím doručil opis podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněnému K. Z. s tím, že obě uvedené strany mají právo vyjádřit se k podané stížnosti pro porušení zákona, ale nikdo z nich toho nevyužil.
Nejvyšší soud poté přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 5 To 34/2008, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Na tomto podkladě Nejvyšší soud shledal, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného K. Z. , a to v podstatě v těch ustanoveních, na která ministr spravedlnosti poukázal, přičemž navíc shledal porušení zákona i v ustanoveních §254 odst. 1, 2 tr. řádu.
Jak vyplývá z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 270/2007 (viz jeho č. l. 204), na obviněného K. Z. podal dne 9. 11. 2007 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově obžalobu vedenou pod sp. zn. 11 ZT 191/2007, neboť ve skutku spáchaném obviněným spatřoval trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007. O této obžalobě rozhodl Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 103 T 270/2007, jímž obviněného uznal vinným citovaným trestným činem. K odvolání státního zástupce pak Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 5 To 34/2008, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl o trestu obviněného, přičemž původní výrok o vině zůstal jeho rozsudkem nedotčen.
Toto rozhodnutí odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za nezákonné, protože Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací ho učinil za situace, kdy již ustanovení §126 odst. 2 tr. zák. pozbylo účinnosti. Citované ustanovení trestního zákona totiž bylo zrušeno novelou provedenou zákonem č. 296/2007 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2008 mění jednak zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a jednak některé další zákony v souvislosti s jeho přijetím, a to včetně trestního zákona. Zmíněnou novelou došlo kromě jiného k nové formulaci ustanovení §126 tr. zák., která již neumožňuje trestní postih toho, kdo v rozporu se svou zákonnou povinností nepodá návrh na prohlášení konkursu, resp. na zahájení insolvenčního řízení, a takový postih nepřichází v úvahu ani podle žádného jiného ustanovení trestního zákona účinného v době rozhodování odvolacího soudu. Proto skutek, jehož spácháním byl obviněný K. Z. uznán vinným, už nemohl být s účinností od 1. 1. 2008 kvalifikován jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007, ani jako jiný trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákona. Pokud Krajský soud v Ostravě přesto napadeným rozsudkem ponechal beze změny rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině, jímž byl obviněný uznán vinným uvedeným trestným činem, když odvolací soud k odvolání státního zástupce pouze zpřísnil trest uložený za tento trestný čin, postupoval v rozporu s ustanovením §16 odst. 1 tr. zák., jak správně namítl ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud k tomu připomíná, že podle §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Použití nového práva je vždy třeba posuzovat jako celek, aby konečný výsledek byl pro pachatele příznivější. V tomto směru je tudíž nutné hodnotit dřívější a pozdější zákon jak z hlediska ustanovení zvláštní části trestního zákona, tak i se zřetelem k ustanovením jeho obecné části. Přitom při posuzování otázky, jaký zákon je příznivější pro pachatele, musí soudy pečlivě hodnotit především celý souhrn zákonných norem trestních i mimotrestních (na něž trestní zákon odkazuje ve skutkových podstatách s blanketní a odkazovací dispozicí), které jsou všechny účinné ke stejnému momentu rozhodnému z hlediska časové působnosti zákona podle §16 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že při posuzování trestnosti činu vzhledem k časové působnosti zákona ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák. se pozdější, pro pachatele příznivější právo uplatní, jen pokud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu pachatele. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti zákona nelze použít (srov. rozhodnutí pod č. 17/2007 Sb. rozh. tr.). V trestní věci obviněného K. Z. však nešlo o takový případ, neboť podané odvolání státního zástupce, jímž napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu v neprospěch obviněného, bránilo tomu, aby rozsudek jako celek nabyl právní moci do doby, než rozhodne odvolací soud, který tak učinil až dne 29. 1. 2008, tedy po nabytí účinnosti zákona č. 296/2007 Sb.
Přitom je nepochybné, že toto pozdější znění trestního zákona (tj. znění účinné od 1. 1. 2008 po novele provedené citovaným zákonem) je pro obviněného K. Z. příznivější, neboť skutek, pro který byl obviněný stíhán, již není trestným činem. Proto odvolací soud nepostupoval správně, pokud dne 29. 1. 2008, tedy již po zrušení ustanovení §126 odst. 2 tr. zák., rozhodl shora popsaným způsobem. Takový postup odvolacího soudu byl i v rozporu s ustanoveními §254 odst. 1, 2 tr. řádu. Podle §254 odst. 1 věty druhé tr. řádu odvolací soud přihlíží k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle §254 odst. 2 tr. řádu platí, že mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který navazuje výrok napadený odvoláním, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. S ohledem na obsah těchto ustanovení a na výše uvedenou změnu hmotně právní úpravy týkající se ustanovení §126 tr. zák. byl v posuzované věci odvolací soud povinen na podkladě odvolání státního zástupce zabývat se též výrokem o vině, v němž měl napadený a posléze zrušený výrok o trestu svůj podklad. Pokud tak odvolací soud neučinil, nesplnil tím v celém rozsahu svou přezkumnou povinnost vyplývající právě z ustanovení §254 odst. 1 věty druhé, odst. 2 tr. řádu, která ji rozšiřují i mimo výroky napadené odvoláním a nad rámec vad vytýkaných v odvolání. Tomuto postupu totiž v posuzované věci nebránila ani okolnost, že obviněný se vzdal práva na odvolání ihned po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (č. l. 203 trestního spisu), takže k rozhodování odvolacího soudu došlo jen na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného. Za této situace totiž mohl a měl odvolací soud rozhodnout i ve prospěch obviněného, neboť odvolání státního zástupce podané pouze v neprospěch obviněného nebrání odvolacímu soudu, aby učinil i takové rozhodnutí, které je ve prospěch obviněného.
Nejvyšší soud tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná. Proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 5 To 34/2008, byl v neprospěch obviněného K. Z. porušen zákon v ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením 126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2008, a v ustanoveních §254 odst. 1, 2 a §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu. Na podkladě tohoto závěru o porušení zákona pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v celém rozsahu a zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 103 T 270/2007, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na oba citované rozsudky, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Po zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě i rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově je totiž zřejmé, že posuzovaný skutek v době rozhodování odvolacího soudu i v současné době již není žádným trestným činem a že ani případné doplnění dokazování v dalším řízení nemůže nic změnit na tomto závěru. Proto Nejvyšší soud nemohl pokračovat v trestním stíhání obviněného K. Z. např. tím, že by věc vrátil soudu nižšího stupně k novému projednání a rozhodnutí, ale sám obviněného zprostil obžaloby, neboť z povahy věci nepřichází v úvahu jiný odpovídající procesní postup (srov. rozhodnutí pod č. 28/1994-I. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud tedy postupoval ve smyslu shora citovaného ustanovení trestního řádu a podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného K. Z. obžaloby pro skutek, v němž obžaloba státního zástupce státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. 11 ZT 191/2007, spatřovala trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007, protože žalovaný skutek není tímto trestným činem, ale ani žádným jiným trestným činem.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný další opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y