ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.475.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 475/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. května 2008 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného M. L. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2007, č. j. 4 To 454/2007-239, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 195/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2007, č. j. 4 To 454/2007-239, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, č. j. 2 T 195/2007-220.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně k došetření.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, č. j. 2 T 195/2007-220, bylo podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c) a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že „jako jednatel spol. M., s.r.o., IČ:, se sídlem T. S., O., v blíže nezjištěný den v období od 22. 5. 2006 do 23. 5. 2006 v B. na ul. Š. předložil rozhodci Mgr. M. Ch. padělanou Smlouvu o spolupráci ze dne 7. 3. 2005 spolu s žalobou podanou na P. K., , o zaplacení 200.000,-- Kč s příslušenstvím pro porušení Smlouvy o spolupráci ze dne 7. 3. 2005 uzavřené mezi spol. M., s.r.o., jako producentem a P. K. jako modelkou, kdy předmětem padělané smlouvy byla povinnost P. K. být k dispozici spol. M., s.r.o., za účelem pořízení fotografického pásma ženského aktu dne 30. 7. 2005 na adrese F., B., v čase od 09:00 hodin do 19:00 hodin za odměnu 50.000,-- Kč a v případě nedodržení této smlouvy se smluvní pokutou 200.000,-- Kč a v případě sporu uveden rozhodce Mgr. M. Ch., smlouvu takového znění však P. K. neuzavřela, uzavřela smlouvu s rozdílným zněním, kde byl uveden termín focení v období od 15. 6. 2005 do 31. 7. 2005, s neurčeným místem pro focení, s odměnou 10.000,-- Kč, se smluvní pokutou ve výši 100.000,-- Kč a v případě sporu uveden rozhodce Rozhodčí soud při H. k. ČR a A. k. ČR, poslední list smlouvy, kterou P. K. skutečně uzavřela a podepsala použil obviněný jako poslední list padělané smlouvy, kterou předložil spolu se žalobou rozhodci Mgr. M. Ch., (s tím rozdílem, že na posledním listu padělané smlouvy je razítko spol. M., s.r.o., přetištěno ještě jednou, kdy na posledním listu který P. K. podepsala bylo razítko natištěné opačně, a dále je ve spodní části další razítko spol. M., s.r.o., s podpisem M. L. B. a s poznámkou oprava 7. 3. 2005), na podkladě padělané smlouvy ze dne 7. 3. 2005 a podané žaloby ve věci jednal rozhodce Mgr. M. Ch. a dne 12. 7. 2006 pod spisovou značkou vydal rozhodčí nález, na jehož podkladě Městský soud Brno nařídil exekuci proti povinné P. K. pro pohledávku ve výši 200.000,-- Kč pod spisovou značkou 96 Nc 4751/2006, na základě které pověřený soudní exekutor Mgr. Ing. J. C. provedl exekuci vkladů P. K. na účtu vedeném u Č. s. s. v částce 62.798,80-- Kč a dále dražbu jejího osobního motorového vozidla VW Golf, VIN:, v hodnotě 220.000,-- Kč, vydraženo za částku 88.000,-- Kč, čímž měla být poškozené P. K., bytem B., K., způsobena škoda ve výši 200.000,-- Kč“, v čemž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně stížnost.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 12. 2007, č. j. 4 To 454/2007-239, stížnost státního zástupce podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Toto usnesení napadla dovoláním nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněného.
Dovolání nejvyšší státní zástupkyně opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že Krajský soud v Brně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Z obsahu dovolání nejvyšší státní zástupkyně je zřejmé, že se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně a odvolacího soudu, podle něhož v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2005 (správně se jedná o č. 24/2006) je třeba rozhodce pokládat za subjekt, který nemůže být uveden v omyl. Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že zásady rozhodčího řízení jako je rychlost řízení, menší formálnost, menší náklady, jednodušší a rychlejší vykonatelnost v zahraničí, neveřejnost, volba rozhodce a jednoinstančnost řízení představují zásadní odlišnost oproti občanskoprávnímu řízení, z čehož lze potažmo dovodit, že rozhodce patří mezi osoby, jež lze předložením nepravých a nesprávných listin uvést v omyl. Dodala, že s výjimkou stálých rozhodčích soudů zřízených zákonem je rozhodcem fyzická osoba určená konkrétní rozhodčí smlouvou a jakkoliv se některé osoby věnují rozhodcovské činnosti soustavně a při své profesní činnosti užívají označení rozhodce, či označení obdobné (rozhodčí soud apod.), nejsou na základě těchto skutečností rozhodci v blíže neurčeném okruhu případů, ale vystupují jako rozhodci pouze v těch případech, ve kterých jsou za rozhodce určeny rozhodčí smlouvou, respektive na jejím základě rozhodcem jmenováni. Podle nejvyšší státní zástupkyně je z uvedeného patrné, že v rozhodčím řízení ustupuje zásada zákonného soudce, kterou je ovládáno občanskoprávní řízení, zásadě nezávislosti zvoleného rozhodce. Podle obžaloby obviněný předložil Mgr. M. Ch. padělanou smlouvu údajně uzavřenou mezi ním a P. K., v níž byl podle rozhodčí doložky, která byla součástí této smlouvy, určen rozhodcem ve sporech vyplývajících z této smlouvy Mgr. M. Ch. Bylo prokázáno, že tuto smlouvu P. K. neuzavřela, ale uzavřela smlouvu jinou, ve které byl jako rozhodce uveden rozhodčí soud při H. k. ČR a A. k. ČR. Za této situace podle nejvyšší státní zástupkyně Mgr. M. Ch. vůbec nebyl oprávněn ve sporu mezi obviněným a P. K. vystupovat jako rozhodce, neboť v této věci nebyl jako rozhodce rozhodčí smlouvou určen. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že Mgr. M. Ch. vyrozuměl P. K., že přijímá funkci rozhodce s odkazem na rozhodčí doložku v padělané smlouvě a že P. K. na toto vyrozumění nijak nereagovala a nereagovala ani na doručení rozhodčího nálezu. Nekonání P. K. žádným způsobem nemohlo následně zhojit skutečnost, že Mgr. M. Ch. nebyl v dané věci rozhodcem, neboť obviněný a P. K. žádnou rozhodčí smlouvu ohledně jeho osoby neuzavřeli. Protože Mgr. M. Ch. nemohl být v dané věci rozhodcem, trestní stíhání nebylo podle názoru nejvyšší státní zástupkyně možno zastavit s argumentem, že ve věci nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně se domnívá, že i pokud by v posuzované trestní věci skutečně vystupoval rozhodce na základě platně uzavřené rozhodčí smlouvy, nelze obecně přijmout závěr, že pokud nelze v omyl uvést soud, nelze v omyl uvést ani rozhodce. V tomto směru významným rozdílem mezi rozhodcem a soudem (soudcem) jsou odlišné požadavky kladené na výkon těchto funkcí, jakož i rozdílná oprávnění, kterými rozhodce a soudce disponují. Rozhodcem může být jakákoliv zletilá fyzická osoba způsobilá k právním úkonům, pokud ji strany sporu v rozhodčí smlouvě rozhodcem určí. Klíčovým kritériem pro funkci rozhodce je tedy konsensus smluvních stran vyjádřený v rozhodčí smlouvě. Soudce oproti tomu není ustanoven souhlasem stran a pro vykonávání své funkce musí splňovat mimořádně náročné, odborné, morální a další předpoklady podrobně vymezené v Ústavě ČR a v zákoně o soudech a soudcích. Přestože rozhodce vydává rozhodnutí, kterým zákon přiznává obdobné účinky jako soudním rozhodnutím, jsou podle nejvyšší státní zástupkyně požadavky kladené na osobu rozhodce podstatně nižší, než na osobu soudce, a proto ani na rozhodčí řízení nelze klást takové požadavky jako na řízení soudní. Rozhodce na rozdíl od soudce má navíc minimální možnosti k opatření dalších důkazů, neboť nemá možnost vynutit si aktivní jednání stran, takže je odkázán na jejich součinnost, přičemž ani nedisponuje zázemím, které má ke své činnosti soudce. Jakkoliv se tedy na rozhodčí řízení přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu (§30 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení) nelze za shora uvedených důvodů očekávat, že v rozhodčím řízení budou zachovány všechny významné zásady civilního řízení ve stejné míře jako v soudním řízení, což zejména platí o zásadě projednací a povinnosti soudu zjišťovat skutkový stav bez důvodných pochybností. Zásada kontradiktornosti je v rozhodčím řízení upozaděna zásadou omezené kooperace, přičemž je třeba zmínit, že řízení před rozhodcem je neveřejné. Tím, že je možno vést v zásadě korespondenční rozhodčí řízení, je upozaděno právo jednotlivce, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti. Z těchto důvodů podle nejvyšší státní zástupkyně nelze závěr vyjádřený v judikátu Nejvyššího soudu č. 24/2006 Sb. rozh. tr., tj. že soud v civilním řízení sporném nelze uvést v omyl pachatelem trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., mechanicky vztáhnout rovněž na rozhodce. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že skutek popsaný ve výroku usnesení Městského soudu v Brně je třeba posoudit jako trestný čin, a to dokonaný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť jsou naplněny jak veškeré zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, včetně společenské nebezpečnosti jednání obviněného. Městský soud v Brně tedy pochybil, pokud trestní stíhání obviněného pro posuzovaný skutek zastavil, a pochybil rovněž Krajský soud v Brně, pokud po projednání věci v neveřejném zasedání zamítl stížnost státního zástupce podanou proti usnesení o zastavení trestního stíhání. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., za použití §265p odst. 1 tr. ř., zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2007, sp. zn. 4 To 454/2007, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 2 T 195/2007, v celém rozsahu a zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní, tj. osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují nejvyšší státní zástupkyní uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V dovolání nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., a to prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud shledal, že námitky nejvyšší státní zástupkyně oba dovolací důvody naplňují.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející a shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné.
Městský soud v Brně zastavil trestní stíhání obviněného M. L. B. podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. že samosoudkyně po předběžném projednání obžaloby dospěla k závěru, že jsou dány důvody pro zastavení trestního stíhání, neboť skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Městský soud v usnesení o zastavení trestního stíhání dospěl k závěru, že rozhodčí soud v případech, kdy je jeho pravomoc a příslušnost stranami dohodnuta, je postaven na úroveň civilnímu soudu a rozhodce tedy není možno pokládat za subjekt, který by mohl být uváděn v omyl. V tomto směru především poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004, publikované pod č. 24/2006 Sb. rozh. tr.
K uvedenému závěru Městský soud v Brně dospěl v rámci předběžného projednání obžaloby. Podle názoru Nejvyššího soudu bylo však usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, č. j. 2 T 195/2007-220, vydáno předčasně, neboť soud prvního stupně závěr, že skutek není trestným činem učinil toliko na základě úvahy, zda osobu rozhodce lze po právní stránce uvést v omyl, aniž by se zabýval otázkou, zda Mgr. M. Ch. mohl být v rozhodčí doložce skutečně rozhodcem stranami určen.
Veřejnosti se Mgr. M. Ch. prezentuje na internetových stránkách jako rozhodce Č. a. p. a., s. r. o. Jak vyplývá z výpisu obchodního rejstříku, tato společnost byla do obchodního rejstříku zapsána 24. 5. 2006. Smlouva o spolupráci mezi poškozenou P. K. a obviněným je datována dnem 7. 3. 2005. Nelze tedy přehlédnout, že padělaná smlouva o spolupráci je rozhodci Mgr. M. Ch. předkládána v době, kdy je datován zápis obchodní společnosti Č. a. p. a., s. r. o. do obchodního rejstříku. Osoba působící v dané věci jako rozhodce, tedy Mgr. M. Ch. nebyl v dané věci vůbec vyslechnut.
Podle §8 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, je ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž byl jako rozhodce vyloučen. Podle §15 téhož zákona jsou rozhodci oprávněni rozhodovat o své pravomoci.
S ohledem na shora uvedené je třeba doplnit dokazování, a to především o výslech Mgr. M. Ch. Je nezbytné se ho dotázat, jak dlouho působí jako rozhodce, jestli zkoumal skutečnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti. S ohledem na své prezentování se veřejnosti od 24. 5. 2006 není totiž zřejmé, jak mohl být povolán k rozhodování sporu na základě smlouvy ze dne 7. 3. 2005. Z tohoto důvodu bude nutno také zjistit, kdy se s obviněným setkal poprvé, zda může vysvětlit, jak se obviněný dozvěděl o tom, že vykonává funkci rozhodce a od kdy sídlí na adrese Š., B. V tomto směru bude vhodné vyslechnout jeho spolupracovníky, příp. zaměstnance Mgr. M. Ch., neboť jak dále vyplývá z výpisu obchodního rejstříku, předmětem podnikání Č. a. p. a., s. r. o. je poskytování služeb v oblasti administrativní správy a služeb organizačně hospodářské povahy. Jednatelem společnosti je JUDr. P. V. a kromě Mgr. M. Ch. je společníkem této společnosti také Mgr. M. Š. Tyto osoby by se měly zejména vyjádřit k tomu, odkdy na adrese Š., B. rozhodují spory na základě smluv o rozhodci nebo na základě rozhodčí doložky, zda již v době 7. 3. 2005 služby v oblasti rozhodčího řízení poskytovali a jakým způsobem měla veřejnost možnost se o výkonu těchto služeb dozvědět. Protože ze spisu vyplývá, že na základě rozhodčí doložky ve smlouvě o spolupráci ze dne 7. 3. 2005 obviněný podal žalobu o částku 200.000,- Kč také k Rozhodčímu soudu při H. k. ČR a A. k. ČR (a tento dne 21. 3. 2006 rozhodčím nálezem sp. zn. žalobu obviněného zamítl), bude potřebné Mgr. M. Ch. vyslechnout k tomu, zda věděl o skutečnosti, že obviněný se svého nároku v rozhodčím řízení již domáhal. Tuto skutečnost je třeba zjistit i přesto, že smlouvy o spolupráci založené ve spisu Městského soudu v Brně obsahují rozdílný termín plnění: smlouva o spolupráci předložená Rozhodčímu soudu při H. a A. k. ČR obsahuje termín plnění dne 29. 7. 2005 a smlouva o spolupráci předložená Mgr. M. Ch. dobu plnění dne 30. 7. 2005. Je zjevné, že bez toho, aniž by byl Mgr. M. Ch. vyslechnut, nelze dospět k závěru, zda Mgr. M. Ch. mohl být jednáním obviněného uváděn v omyl. Zásadní otázkou tedy zůstává, zda Mgr. M. Ch. znal okolnosti, které by u rozhodce mohly vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Městský soud v Brně neměl ke znaku trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. „uvedení v omyl“ dostatečně spolehlivý podklad, aby mohl trestní stíhání obviněného zastavit z důvodu, že skutek tak, jak je popsán v obžalobě, není trestným činem.
Rovněž obviněného bude třeba opětovně vyslechnout. Obviněný by měl být dotázán zejména k tomu, jak se dozvěděl o osobě rozhodce Mgr. M. Ch., kdy se s ním setkal poprvé a v jaké souvislosti, proč v rozhodčí doložce je jednou uveden Rozhodčí soud při H. a A. k. ČR, jindy rozhodce Mgr. M. Ch., zda Mgr. M. Ch. informoval o předchozím řízení u Rozhodčího soudu při H. k. a A. k. ČR.
Teprve na základě doplněného dokazování v uvedených souvislostech bude možno zvážit jak jednání obviněného, tak podíl rozhodce na vydání rozhodčího nálezu, na jehož základě došlo k výkonu rozhodnutí majetku poškozené P. K. Následně při úvaze o právní kvalifikaci bude nezbytné se zabývat také otázkou právní kvalifikace skutku, a to případně i ve vztahu k osobě poškozené.
Městskému soudu v Brně je třeba vytknout, že podanou obžalobu nepřezkoumal z pohledu, který je vymezen v ustanovení §314c odst. 1 tr. ř., neboť měl zjistit, že v dané trestní věci nebyly v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout, což následně odůvodňovalo jeho postup podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. vrátit věc státnímu zástupci k došetření.
Nejvyšší soud má za to, že dosud provedeným dokazováním nebyla věc objasněna natolik, aby bylo možno konstatovat, že podle výsledků přípravného řízení byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. V dalším řízení proto státní zástupce doplní vyšetřování o další důkazy tak, aby bylo možno dokazování považovat za vyčerpávající. Protože dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného shledal Nejvyšší soud jako důvodné, musel podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušit jak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2007, č. j. 4 To 454/2007-239, tak usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, č. j. 2 T 195/2007-220, jakož i další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu, a věc vrátit státnímu zástupci k došetření. V dané věci bylo postupováno v souladu se zněním §265p odst. 1 tr. ř., neboť bylo rozhodováno na podkladě dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann