ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.670.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 670/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2008 dovolání, které podal obviněný J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 8 To 103/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 15/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. 42 T 15/2007, byl obviněný J. K. uznán vinným, že
v přesně nezjištěné době mezi 22.30 hod. dne 10. 12. 2006 do 05.00 hod. dne 11. 12. 2006, po předchozí společné konzumaci alkoholu s poškozenou I. B., v zahrádkářské chatové kolonii v P., v lesním prostoru poblíž spodního vstupu do kolonie, v podnapilém stavu napadl poškozenou tak, že jí přesně nezjištěným způsobem, zřejmě údery pěstí či kopy botou, které byly vedeny středně velkou intenzitou do obličeje poškozené, hlavy, krku, hrudníku, břicha a dolních končetin, způsobil tržně zhmožděné rány, oděrky v obličejové části hlavy, čela, temene hlavy, levé spánkové oblasti a levé týlní oblasti, v důsledku intenzity těchto úderů došlo k následnému subdurálnímu krvácení a krvácení do mozkových obalů, v důsledku těchto poranění poškozená I. B. po útoku obžalovaného na místě zemřela.
Takto popsané jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §222 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. K. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 8 To 103/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citovaná soudní rozhodnutí napadl obviněný J. K. vlastnoručním podáním ze dne 16. 11. 2007, které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 23. 11. 2007 a jež označil jako dovolání. Konstatoval, že neprodleně po vydání usnesení odvolacího soudu písemně vyzval ve své věci ustanoveného obhájce Mgr. L. K. k podání dovolání. Obhájce je však doposud nečinný a ani jeho osobu nekontaktoval. Obviněný zdůraznil, že je výkonem trestu odnětí svobody omezen v možnosti výběru jiného obhájce. Z tohoto důvodu proto požádal o ustanovení jiného obhájce, aby mohl využít svého práva k podání dovolání. Uvedl, že z opatrnosti a nebezpečí z prodlení podává sám dovolání s tím, že procesní překážka v zastoupení obhájcem bude dodatečně odstraněna a dovolání bude ustanoveným obhájcem v přiměřené lhůtě zdůvodněno.
Toto podání obviněný doplnil přípisem ze dne 16. 12. 2007, jenž byl prvostupňovému soudu doručen dne 2. 1. 2008. Konstatoval, že do dnešního dne neobdržel od obhájce žádné vyjádření, a proto mu není známo, zda bylo dovolání doplněno o zastoupení a zdůvodnění. V této věci je sporná skutečnost, zda může být podané dovolání úspěšné, pokud obhájce neprovedl ve věci s obviněným konzultaci o samotném důvodu dovolání. Opětovně požádal Městský soud v Praze o součinnost k odstranění existující překážky, aby nebyl krácen na svém právu v ustanovení obhájce k naplnění podmínek pro řádné podání dovolání.
Dne 8. 4. 2008 obviněný J. K. podal prostřednictvím ustanovené obhájkyně Mgr. D. D. dovolání, kterým napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 8 To 103/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. 42 T 15/2007, a to ve výroku o vině i trestu. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
V odůvodnění podání obviněný shrnul dosavadní průběh trestního řízení. Namítl, že nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů o jeho vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., neboť se daného jednání nedopustil. Uvedl, že v průběhu celého trestního řízení nebyl zjištěn a konstatován motiv, tj. z jakého důvodu a proč by měl svoji družku napadnout. Připomněl, že I. B. znal asi pět let, žili spolu jako druh a družka. Jejich soužití bylo bezproblémové s občasnými hádkami, které však nevybočovaly z průměru. Vycházeli spolu velmi dobře, měli se rádi a vše vyřizovali společně.
Dále obviněný v podrobnostech popsal svoji verzi skutkového děje, k němuž mělo kritického dne 10. 12. 2006 dojít a popřel jakoukoli vinu na vzniklém následku. Modřiny a podlitiny, které I. B. utrpěla, vysvětlil tím, že když jmenovanou našel ležet na zemi, snažil se ji oživovat, profackovával ji, aby se probrala, snažil se masírovat její srdce a táhl jí po zemi do chatky, což se mu nepodařilo. Přitom se na jeho oblečení i obuvi mohla zachytit její krev a vlasy. Též soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že se neprokázalo přesně zjistit, proč měl poškozenou napadnout. Přesto soud dovodil, že to bylo zřejmě z důvodu podnapilosti a možného konfliktu. Obviněný odkázal i na závěr znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z něhož vyplývá, že není primárně osobou s agresivními sklony. Za zcela nemožný označil názor soudu, že v podnapilosti mohlo dojít k nějakému konfliktu a družku, kterou měl velmi rád, napadnout a způsobit ji zranění, jak je v rozsudku soudu prvního stupně uvedeno. Poukázal na výpověď svědkyně P., která nebyla svědkem žádných hádek ani toho, že by družku fyzicky napadl a ani ona si jmenované na nic takového nestěžovala. Zopakoval absenci motivu napadení poškozené ze strany své osoby. Konstatoval, že se v kolonii pohybovaly i neznámé osoby, bezdomovci a někdo z nich mohl využít situace, kdy poškozená po cestě vrávorala, upadla na zem a přepadnout ji. Vytkl, že tímto směrem orgány činné v trestním řízení vyšetřování nevedly.
Obviněný vyjádřil názor, že soudy obou stupňů výše uvedený skutek nesprávně právně posoudily, když jeho jednání kvalifikovaly jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. Podle jeho mínění mělo být posouzeno pouze jako trestný čin neposkytnutí pomoci podle §207 odst. 1 tr. zák. Při změně právní kvalifikace jeho jednání měl ve věci rozhodovat věcně příslušný soud, kterým by byl Obvodní soud pro Prahu 3.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 8 To 103/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. 42 T 15/2007, a věc vrátil prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání, které obviněný podal prostřednictvím obhájkyně, se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. neboť obviněný napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest; rovněž bylo podáno osobou oprávněnou. Naproti tomu v podrobnostech konstatoval, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, 3 tr. ř. Současně připomněl ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. podle něhož platí, že nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu. Jestliže v době, kdy pravomocně skončilo řízení některým z rozhodnutí soudu uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. a obviněný měl obhájce, je tento obhájce oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. §16 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného dovolání a účastnit se řízení o něm (§41 odst. 5 tr. ř.), a to bez ohledu na okolnost, že právní mocí zaniklo zmocnění tohoto obhájce, aby obhajoval obviněného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1340/2006, které bylo publikováno pod č. 50/2007 Sb. rozh. tr.). Skutečnost, že opatřením Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008 byla obviněnému jako obhájkyně ustanovena Mgr. D. D. za účelem odůvodnění podání obviněného ze dne 16. 11. 2007, nemůže mít vliv na průběh lhůty k podání dovolání zakotvené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. Státní zástupce zdůraznil, že na otázku běhu dovolací lhůty z hlediska obviněného nemá vliv postoj jeho obhájce k podání dovolání. Podstatná je skutečnost, že obviněnému a obhájci, jehož měl v okamžiku pravomocného skončení trestního stíhání, bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno, přičemž lhůta k podání dovolání běží nepřetržitě od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Od okamžiku doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému a jeho tehdejšímu obhájci začala obviněnému běžet lhůta pro podání dovolání, přičemž poslední den této lhůty připadl na 27. 12. 2007. Jestliže dovolání obviněného bylo sepsáno dne 7. 4. 2008 a Městskému soudu v Praze doručeno dne 8. 4. 2008, stalo se tak opožděně. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného J. K. sepsané dne 7. 4. 2008 obhájkyní Mgr. D. D. odmítl s odůvodněním, že bylo podáno opožděně a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Podle §265d odst. 2 věty první až třetí tr. ř. platí, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. ř.). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce.
Jelikož usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 8 To 103/2007, bylo doručeno obviněnému J. K. dne 26. 10. 2007 a jeho tehdejšímu obhájci Mgr. L. K. dne 22. 10. 2008 (viz příslušné doručenky na č. l. 337 spisu), připadl poslední den dvouměsíční lhůty pro podání dovolání obviněným na 27. 12. 2007. Jmenovaný obhájce byl oprávněn dovolání podat, a to s ohledem na ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. Dovolání obviněného podané prostřednictvím Mgr. D. D., která byla jako obhájkyně jeho osobě ustanovena opatřením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 42 T 15/2007 (č. l. 360 spisu), bylo u soudu prvního stupně osobně učiněno dne 8. 4. 2008 (č. l. 366 spisu). Z této skutečnosti vyplývá, že dovolání bylo podáno opožděně, tj. až po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. Jak již bylo výše konstatováno, její navrácení zákon nepřipouští.
Nutno připomenout, že pokud bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 23. 11. 2007 podání obviněného J. K. označené jako dovolání, tak podání nemohlo být za dovolání považováno, neboť nebylo učiněno prostřednictvím obhájce (viz citované znění §265d odst. 2 věty první a druhé tr. ř.). Navíc i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 8 To 103/2007, obsahuje zákonu odpovídající poučení o dovolání. Současně je zřejmé, že předsedkyně senátu Městského soudu v Praze zaslala tehdejšímu obhájci obviněného Mgr. L. K. přípis ze dne 12. 12. 2007 s upozorněním, aby vady dovolání (správně podání obviněného označené jako dovolání), jež bylo obsahem přílohy, odstranil (č. l. 348 spisu). Na přípis jmenovaný obhájce reagoval vysvětlujícím dopisem s přílohou ze dne 4. 1. 2008 (č. l. 351 a násl. spisu). Nakonec bylo dovolání podáno až výše uvedeného data obhájkyní Mgr. D. D.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného J. K. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat) a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k