ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.740.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 740/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2008 o dovolání, které podal obviněný P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 9 To 14/2008, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 Nt 1005/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 3 Nt 1005/2007, bylo podle §283 písm. d) tr. ř. rozhodnuto tak, že „se návrh odsouzeného P. P. na povolení obnovy řízení ve věci Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 4/2001 zamítá.“
O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal obviněný P. P., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 9 To 14/2008, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 27. 2. 2008 /§140 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř./.
Citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze následně obviněný P. P. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Argumentaci předmětného podání však není zapotřebí s ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podrobně rozvádět. Postačí konstatovat, že obviněný namítl, že skutky, pro které byl dříve odsouzen, nikdy nespáchal a jeho vina nebyla nikdy prokázána, že původní trestní řízení neprobíhalo zákonným způsobem, nebyly provedeny všechny důkazy, a proto měla být povolena navržená obnova řízení za účelem opětovného projednání jeho trestní věci a vynesení osvobozujícího rozsudku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a sám povolil obnovu řízení.
K tomuto dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolání sice napadá rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve druhém stupni tak, jak má na mysli znění §265a odst. 1 tr. ř., na druhé straně ovšem nelze přehlédnout, že uvedený mimořádný opravný prostředek nenapadá rozhodnutí, které by splňovalo kritérium zákonného pojmu rozhodnutí ve věci samé, za které lze považovat pouze taxativní výčet rozhodnutí, uvedený v §265a odst. 2 písm a) – h) tr. ř. Přitom podotkla (s odkazem na rozhodnutí č. 36/2003 Sb. rozh. tr.), že v uvedeném směru již ostatně bylo zcela transparentním způsobem judikováno, že rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení podle §283 tr. ř. nebo podle §284 tr. ř. nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., a proto dovolání proti němu není přípustné, a to ani kdyby původní rozhodnutí, jehož se návrh na povolení obnovy řízení týkal, bylo rozhodnutím ve věci samé ve výše uvedeném smyslu. Uzavřela, že nejsou splněny podmínky k tomu, aby se Nejvyšší soud mohl takovým dovoláním věcně zabývat.
Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. P. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení §265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat usnesení soudu druhého stupně, kterým v dané věci byla zamítnuta stížnost obviněného P. P. směřující proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo podle §283 písm. d) tr. ř. rozhodnuto o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, ani toto rozhodnutí nalézacího soudu (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 438/2002, publikované pod č. 36/2003 Sb. rozh. tr.).
Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Usnesení, jimiž bylo soudy obou stupňů rozhodnuto ve věci obviněného P. P. výše popsaným způsobem, mezi nimi uvedena nejsou.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal, že by v projednávané věci obviněného P. P. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2008
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý