ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2008 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné Š. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 658/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 111/2005 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 658/2006, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 5 T 111/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 5 T 111/2005, byla obviněná Š. K. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození U. p., a. s., a W. p., a. s., odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání státního zástupce, podané v neprospěch obviněné proti zprošťujícímu výroku, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 658/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná se měla trestného činu podle obžaloby dopustit skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že v Č. B. uzavřela jako pojistník a zároveň jako pojištěný dne 17. 1. 2001 pojistnou smlouvu na úrazové pojištění a pojistnou smlouvu na komplexní celoživotní pojistný program Quatro u Č. – R. p., a. s. (později U. p., a. s.), dne 22. 3. 2001 pojistnou smlouvu na úrazové a životní pojištění u W. p., a. s. (později C. S. L.&P. P., a. s.) a dne 23. 3. 2001 pojistnou smlouvu na úrazové pojištění u V.-V. p., a. s., s tím, že při vyplňování dotazníků pojišťoven uvedla nepravdivé údaje týkající se jejího pojištění u jiných pojišťoven a uvedené pojišťovny o svém pojištění u jiných pojišťoven pravdivě neinformovala ani později při oznámení pojistných událostí a uplatnění nároků na pojistné plnění, čímž pojišťovnám způsobila na pojistném plnění škodu ve výši 228 075 Kč a další škoda ve výši 250 000 Kč nevznikla jen proto, že jí neoprávněně uplatněné pojistné plnění nebylo vyplaceno.
Závěr, že skutek není trestným činem, soudy obou stupňů odůvodnily nedostatkem potřebného stupně jeho nebezpečnosti pro společnost, tedy chybějící materiální podmínkou trestnosti. V tomto ohledu vycházely z toho, že nepravdivé údaje obviněné ohledně pojištění u jiných pojišťoven neměly tak podstatný význam, aby ovlivnily jednak to, zda uvedené pojišťovny s obviněnou uzavřou pojistné smlouvy, a jednak to, v jaké výši poskytnou obviněné pojistné plnění.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě v neprospěch obviněné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce napadla v celém rozsahu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. l písm. l) tr. ř., přičemž vytkla, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítla nesprávnost závěru soudů ohledně nedostatku materiální podmínky trestnosti činu a vyjádřila názor, že pro posouzení skutku jako trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu byla splněna i materiální podmínka. Nejvyšší státní zástupkyně se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. l tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Podle §250a odst. 3 tr. zák. je pachatel přísněji trestný, způsobí-li uvedeným činem na cizím majetku škodu nikoliv malou.
K naplnění znaků tzv. základní skutkové podstaty (§250a odst. 1 tr. zák.) se nevyžaduje způsobení žádného následku, tedy ani způsobení škody. Trestný čin je tu dokonán již samotným uvedením nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů. Zákon rozlišuje dvě formy jednání, a to \"uvedení\" údajů a \"zamlčení\" údajů. Zároveň v návaznosti na obě odlišné formy jednání rozlišuje také v charakteru údajů, jichž se každá z forem jednání týká. Spočívá-li jednání pachatele v tom, že uvede údaje, pak stačí, že tyto údaje jsou nepravdivé nebo hrubě zkreslené, aniž by se zároveň vyžadovalo, že musí jít o podstatné údaje. Naproti tomu spočívá-li jednání pachatele v tom, že údaje zamlčí, pak je nutné, aby šlo o podstatné údaje. Tento rozdíl evidentně souvisí s tím, že aktivní jednání spočívající v uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů je typově nebezpečnější než pouhé zamlčení údajů, a proto je tento rozdíl na druhé straně vyvážen tím, že zamlčení údajů se musí týkat podstatných údajů, zatímco uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů se může týkat v podstatě jakýchkoli údajů, tedy i jiných než podstatných. V každém případě ovšem musí jít o údaje, které jsou nějak relevantní pro pojistnou smlouvu nebo pro nárok uplatněný z pojistné smlouvy.
V posuzovaném případě je z hlediska poměru rozhodnutí soudů a podaného dovolání spornou otázkou posouzení významu okolnosti, že v dotaznících, které obdržela od pojišťoven a které zároveň měly povahu návrhů na uzavření pojistné smlouvy, obviněná na otázku, zda má sjednané pojištění u jiných pojišťoven, vyznačila odpověď „ne“, ačkoli to nebyla pravda, neboť pojištění u jiných pojišťoven ve skutečnosti sjednané měla. Úvahy, ke kterým se uchýlil Okresní soud v Českých Budějovicích na str. 6 odůvodnění rozsudku, podle nichž „nevylučuje, že obviněná jednala ... i v důsledku postoje zástupců poškozených subjektů ve smyslu neúplného poučení, takže fakticky do ... dotazníků (návrhů smluv) uváděla požadované údaje za nečinnosti, tedy fakticky se souhlasem poškozených, resp. jejich zástupců“, rozhodně není možné akceptovat. V žádném případě nešlo o situaci, že by obviněná sdělila zástupcům pojišťoven, že má sjednáno pojištění též u jiných pojišťoven, a že by ji tito zástupci informovali tak, že to nemá do dotazníků uvádět. Navíc pojistné smlouvy byly sjednávány písemně, obviněná obdržela písemné dotazníky (návrhy smluv), které měla pravdivě vyplnit, a na každém z nich svým podpisem výslovně stvrzovala, že na otázky uvedené v dotazníku odpověděla pravdivě a úplně. Nelze tedy přeceňovat to, jak zástupci pojišťoven případně vystupovali či jak komentovali povinnost obviněné vyplnit předložené dotazníky. Otázka týkající se pojištění u jiných pojišťoven, na kterou obviněná odpověděla nepravdivě „ne“, byla jasná, jednoduchá a nemohla vzbuzovat žádné pochybnosti. Nepřijatelná je i úvaha Krajského soudu v Českých Budějovicích na str. 4 napadeného usnesení, která vyznívá tak, že „pokud krajský soud zkoumal jednotlivé pojistné smlouvy, hleděl na ně z toho pohledu, jak by probíhalo celé jednání obviněné v případě, že by dotyčná pojišťovna byla vždy první v sérii uzavřených pojistných smluv, tedy posuzoval situaci z toho pohledu, že v době, kdy by obviněná vyplňovala návrh pojistné smlouvy, neměla ještě uzavřenou žádnou další obdobnou smlouvu“. V návaznosti na to Krajský soud v Českých Budějovicích vyjádřil názor, že „jen tak … lze zjistit, do jaké míry je pro pojišťovnu společensky nebezpečné, že následně je uzavřena další pojistná smlouva týkající se stejného rizika a pojišťovna o ní není informována“. Tato východiska jsou od základu chybná, protože zcela mění skutečný stav věci, který spočíval naopak v tom, že v době, kdy obviněná vyplňovala dotazníky (návrhy pojistných smluv), již měla sjednané v podstatě totéž pojištění u jiných pojišťoven, přičemž na otázku, zda tomu tak je, odpověděla „ne“.
Není možné pominout, že pojištění, které obviněná sjednávala, je předmětem podnikání pojišťoven, což koresponduje s tím, že tuto svou činnost vyvíjejí jako obchodní společnosti. Z tohoto jejich postavení vyplývá, že jako podnikatelské subjekty se musí při uzavírání obchodů řídit i zásadami obezřetnosti. Je proto logické, že před uzavřením pojistné smlouvy zvažují míru pravděpodobnosti případné budoucí pojistné události a tím i míru rizika, že jim vznikne povinnost poskytnout pojistné plnění. Ekonomickým zájmem pojišťoven je, aby sice uzavřely co nejvíce pojistných smluv a aby přijaly z tohoto titulu co největší objem peněz ve formě pojistného od pojištěných osob a pojistníků, avšak zároveň je jejich zájmem to, aby pojistných událostí bylo co nejméně a aby vyplatily co nejmenší objem peněz ve formě pojistného plnění ve prospěch pojištěných osob. Zdrojem zisku pojišťoven totiž je rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji. Úvahy pojišťoven o míře rizika vzniku budoucí pojistné události a tím i o míře rizika jejich plnění se řídí řadou různých hledisek, mezi něž logicky spadá i otázka, zda osoba, s níž má být pojistná smlouva uzavřena, má stejný typ pojištění sjednaný i u dalších pojišťoven, o kolik pojišťoven se jedná, které to jsou apod. Komerční charakter pojištění nemusí nutně dominovat jen na straně pojišťovny, ale může se obdobným způsobem projevit i na straně pojištěného. Sjedná-li si pojištěný stejný typ pojištění u více pojišťoven, což zároveň zpravidla znamená, že do pojištění vloží ve formě pojistného větší prostředky, logicky to vzbuzuje úvahu o tom, že taková osoba sama považuje vznik pojistné události za více pravděpodobný, že pojistnou událost považuje ve zvýšené míře za možnou nebo že pojistnou událost očekává. V rozporu s tím Okresní soud v Českých Budějovicích spojil úvahu o nedostatku materiální podmínky trestnosti činu na str. 6 rozsudku s konstatováním, že „v době uzavření smluv obviněná pochopitelně nepředpokládala, že nastane pojistná událost“. Přitom obviněná uzavřela pojistné smlouvy na obdobný typ pojištění dne 8. 1. 2001 s I. P. a. s., dne 17. 1. 2001 s Č. – R. p., a. s., dne 19. 1. 2001 s H. v. p., a. s., dne 1. 2. 2001 s Č. p., a. s., dne 22. 3. 2001 s W. p., a. s., a dne 23. 3. 2001 s V. – V. p. a podle svého vlastního vyjádření (viz č. l. 9 spisu) měla platit na pojistném měsíčně celkem asi 8 000 Kč, přičemž její příjem byl asi 14 000 Kč. Tyto okolnosti naopak vyvolávají logicky otázku, zda obviněná s pojistnými událostmi a s výplatou pojistného plnění od pojišťoven nekalkulovala. Duplicitní či vícenásobné pojištění u jiných pojišťoven může pojišťovně signalizovat zvýšenou míru rizika, že pojistná událost skutečně nastane a že bude povinna poskytnout pojistné plnění. Zjišťuje-li pojišťovna prostřednictvím písemných dotazníků, u nichž vyžaduje pravdivé a úplné odpovědi, mimo jiné i to, zda osoba, o jejíž pojištění jde, má sjednán stejný typ pojištění i u jiných pojišťoven, je třeba uznat, že tím zjišťuje údaj, který je pro ni důležitý a který může sám o sobě nebo ve spojení s jinými údaji ovlivnit rozhodnutí pojišťovny, zda pojistnou smlouvu uzavře, jaké budou sjednané podmínky (např. výše pojistného, částka pojistného plnění) apod. Lze připustit i to, že uvedený údaj rozhodnutí pojišťovny zásadně nebo vůbec neovlivní, ale je nezbytné uznat a chránit právo pojišťovny na to, aby takové rozhodnutí učinila se znalostí skutečného stavu. Zájem na tom, aby pojišťovny uzavíraly pojistné smlouvy se znalostí skutečného stavu, to znamená na podkladě pravdivých údajů od osob, o jejichž pojištění jde, je chráněn ustanovením §250a odst. l tr. zák. o trestném činu pojistného podvodu. Není tak přijatelný závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích na str. 5 napadeného usnesení, totiž že „lze ... vážně pochybovat, že pro ... pojišťovny měl údaj o dalším pojištění obviněné ... tak velkou důležitost, aby buďto neuzavřely smlouvu, uzavřely smlouvu za jiných okolností, případně neplnily ze smlouvy“, neboť tento závěr spojuje trestnost činu, byť jen z hlediska materiální podmínky trestnosti, s předpokladem, že nepravdivý údaj skutečně nějak podstatně ovlivnil rozhodnutí pojišťovny. To je v rozporu s tím jak je konstruováno ustanovení §250a odst. 1 tr. zák., jímž je chráněno právo pojišťovny na to, aby při sjednávání pojistné smlouvy měla k dispozici pravdivé údaje, které se týkají důležitých okolností pojištění a které prostřednictvím písemných dotazníků zjišťuje, a to bez ohledu na to, jak je zhodnotí, jak s nimi naloží, zda a nakolik v daném případě změní svůj postup či své rozhodnutí apod.
Při oznámení pojistné události a uplatnění nároku na pojistné plnění obviněná ve dvou případech, kdy v tiskopise byla otázka týkající pojištění u jiných pojišťoven, neuvedla, že má takové pojištění sjednané, přičemž z předtištěných odpovědí ano-ne nevyznačila žádnou z nich. Krajský soud v Českých Budějovicích to na str. 5 napadeného usnesení interpretoval tak, že obviněná na danou otázku nechtěla odpovědět. S tím se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit, neboť tím, že se obviněná výslovné odpovědi vyhnula, okolnost, že má sjednané pojištění i u jiných pojišťoven, ve skutečnosti zatajila. Šlo o zatajení podstatných údajů, neboť jejich význam byl v tom, že by příslušné pojišťovně signalizoval, že jde o vícenásobné pojištění téže pojistné události, což by mohlo vyvolat potřebu zvlášť obezřetně ověřit její okolnosti nebo by nemuselo vyvolat žádná další opatření. Otázka, jak by pojišťovna s tímto údajem dále naložila, již není z hlediska naplnění znaků trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. l tr. zák. rozhodná. Podstatné je, že bylo dotčeno právo pojišťovny na to, aby jí byl sdělen uvedený podstatný údaj, který pojišťovna zjišťovala ve spojitosti s likvidací pojistné události. Ostatně to, že obviněná při uplatnění nároků z pojistných událostí zatajila pojištění sjednaná u jiných pojišťoven, evidentně souviselo s tím, že tato pojištění zapřela již při sjednávání pojistných smluv.
Obviněná naplnila znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. nejen po formální stránce, ale i z hlediska materiální podmínky trestnosti. Rozhodně nešlo jen o nějaké náhodné či ojedinělé uvedení nepravdivých údajů nebo zatajení podstatných údajů, ale o nepoctivé jednání ve vztahu ke třem pojišťovnám, a to nejen ve stadiu při sjednávání pojistných smluv, ale ve dvou případech také při uplatňování nároků na plnění z takových smluv. Nelze tedy dojít k přesvědčivému závěru, že stupeň nebezpečnosti tohoto činu byl nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.).
Otázka právního posouzení skutku též podle §250a odst. 3 tr. zák. je závislá na zjištění, zda v příčinné souvislosti s jednáním, jímž naplnila znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., obviněná dosáhla to, že jí bylo vyplaceno pojistného plnění, na které ve skutečnosti neměla nárok, resp. zda její jednání k vyplacení takového plnění bezprostředně směřovalo a nedošlo k němu (§8 odst. 1 tr. zák.), nebo zda dosáhla toho, že zaplatila pojistné, které bylo nižší, než by musela platit, pokud by pojišťovně poskytla pravdivé údaje.
Závěr Okresního soudu v Českých Budějovicích, že skutek není trestným činem, je nesprávný a rozsudek tohoto soudu je tudíž rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pak je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř., neboť jím byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání státního zástupce) proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněné zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a jako součást předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Českých Budějovicích odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a při rozhodování se bude řídit právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. ř.).
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Ačkoli dovolání bylo podáno u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 9. 1. 2007 a jeho opis byl doručen obviněné dne 27. 1. 2007 a obhájci dne 17. 1. 2007, byl spis z důvodů, které z něho nejsou zřejmé, předložen Nejvyššímu soudu až dne 2. 1. 2008. Průtahy tedy nevznikly ve stadiu řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec