ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1015.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1015/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. září 2008 o dovolání obviněného E. T. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 5 To 196/2008, který rozhodl jako soud odvolací ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 267/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného E. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 101 T 267/2007, byl obviněný E. T. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále byl obviněnému tímto rozsudkem uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to revolveru Detective, ráže 38 mm special, výrobce KORA Brno, jednoho kusu prázdné nábojnice ráže 38 mm a čtyř nábojů ráže 38 mm, uložených u Policie České republiky, Okresního ředitelství, Služby správních činností v Karviné – Novém Městě.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výroku o vině. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 5 To 196/2008, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 5 To 196/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti všem jeho výrokům opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen o tom, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný v dovolání namítl, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že spáchal skutek, jímž byl uznán vinným. Soudy podle něj nesprávně vyhodnotily výslechy svědků F. T., K. H. a M. K., a nevzaly dostatečně v úvahu další provedené důkazy. Poukázal zejména na výpovědi svědků V. K. a R. P., kteří údajně potvrdili jeho verzi skutku, i to, že vystřelil jednou do vzduchu, byl hrubě slovně i fyzicky napadán poškozeným a že poškozenému nevyhrožoval usmrcením nebo způsobením násilí. Nesouhlasil se zjištěním soudů, že došlo ke dvěma výstřelům, protože vrypy v betonu mohly být způsobeny celou řadou příčin. V závěru dovolání obviněný uvedl, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako jednání v nutné obraně.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 5 To 196/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 101 T 267/2007, v celém rozsahu, a aby sám zprostil obviněného obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný sice namítl, že nebyly naplněny znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., avšak své hmotně právní námitky opřel o svou verzi skutkových zjištění, odlišnou od skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů. V daném případě nejsou dány obecné předpoklady pro přezkoumání dovolání obviněného, ani nejde o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu a právním posouzením skutku. K námitce obviněného, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestné, vzhledem k tomu, že jednal v nutné obraně podle §13 tr. zák., nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že takový právní závěr obviněný dovozuje na rozdíl od soudů obou stupňů z odlišných skutkových okolností. Z těchto důvodů podle jejího názoru obviněný nenaplnil svými námitkami důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného E. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný uplatnil dovolací námitky směřující z podstatné části do oblasti skutkových zjištění. Tím, že namítl nesprávné hodnocení výpovědí svědků F. T., K. H. a M. K., jakož i nedostatečné hodnocení ostatních provedených důkazů, obviněný napadl skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, jimiž je dovolací soud vázán. Obviněný se domáhá změny právní kvalifikace tím, že nabízí odlišnou verzi hodnocení důkazů. Za jedinou, byť nedostatečně odůvodněnou právní námitku, která je relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat námitku obviněného, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestné, protože jednal v nutné obraně podle §13 tr. zák. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že v případě nutné obrany podle §13 tr. zák. se jedná o čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Útok musí bezprostředně hrozit nebo trvat, nesmí být však ukončen ani přerušen. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný až po potyčce se svým bratrem F. T. vešel do garáže, kde z vozu, který tam měl zaparkovaný, vzal legálně drženou zbraň, z níž vystřelil nejméně jedenkrát v prostoru před garáží. V posuzovaném případě je vzhledem ke skutkovým zjištěním zcela zřejmé, že ve chvíli, kdy obviněný vystřelil směrem k nohám poškozeného, jím nebyl nijak bezprostředně ohrožován, což potvrzuje i skutečnost, že poškozený F. T. v té chvíli telefonoval. Obviněný se tedy dopustil činu ve chvíli, kdy přímo nehrozil ani netrval útok na jeho osobu. Z ustanovení §13 tr. zák. dále vyplývá, že nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, přičemž podle skutkového zjištění soudu prvního stupně došlo mezi obviněným a poškozeným ke slovní rozepři, při níž se vzájemně drželi za oděv a třásli sebou. Použití zbraně za těchto okolností bylo zcela nepřiměřené, a proto i vzhledem k okolnostem zmíněným shora nepřicházelo v úvahu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák.
Nejvyšší soud připomíná, že obviněný uplatnil námitku aplikace nutné obrany podle §13 tr. zák. již v odvolacím řízení, přičemž Krajský soud v Ostravě se v odůvodnění usnesení ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 5 To 196/2008, s touto námitkou dostatečně a v souladu se zákonem vypořádal (srov. č. l. 128 spisu).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. září 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek