ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1041.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1041/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. září 2008 o dovolání obviněného R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 4 To 124/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 133/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 32 T 133/2006, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. účinného do 30. 6. 2006, které spáchal tím, že dne 16. 9. 2005 v době kolem 22.34 hodin v Č. B. jako řidič osobního automobilu tov. zn. Renault 19, při jízdě po ulici A. B. ve směru od ulice V. V., v sídlištní zástavbě, když měl v krvi nejméně 0,94 g/kg alkoholu, v prostoru pod domem v důsledku nesledování situace v silničním provozu a ovlivnění alkoholem, srazil zleva mimo vyznačený přechod pro chodce přecházející osoby, a to M. B., který v důsledku střetu s vozidlem utrpěl tržné rány obličeje, tržnou límcovitou ránu vpředu na krku délky 10 cm, tříštivou zlomeninu kůstek s posunem, zakrvácení čichových sklípků oboustranně, vícečetné zlomeniny žeber vpravo s posunem, částečné zavzdušnění dutiny hrudní vpravo, zhmoždění pravé plíce, částečné zakrvácení dutiny hrudní vpravo, rozedmu hrudní stěny vpravo, zhmoždění jater, zlomeninu krčku levé stehenní kosti a zlomeninu zevního kondylu pravé holenní kosti s posunem, když takové zranění si vyžádalo pracovní neschopnost nejméně po dobu devíti měsíců s následnou plnou invaliditou, a L. B., který při nehodě utrpěl mimo jiné difusní zhmoždění mozku a tomuto zranění dne 19. 12. 2005 podlehl.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. k §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu šesti let. Dále byl obviněný podle §228 odst. 1 tr. ř. odsouzen k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené V. z. p. Č. r., územní pracoviště Č. B. se sídlem L., Č. B. částku 453.453,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 4 To 124/2008, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výrocích o uložených trestech a ve výroku o náhradě škody. Podle §229 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uložil obviněnému podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na dobu 22 měsíců, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř roků. Dále obviněnému uložil podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. ř. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu čtyř let. Rozhodl také, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit na náhradě škody poškozené V. z. p. Č. r., územní pracoviště Č. B., se sídlem L., Č. B. částku 317.417,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. tuto poškozenou organizaci odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti všem výrokům rozsudku, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání uplatnil základní námitku, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze podle §224 odst. 1 tr. zák. v souběhu s trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. účinného do 30. 6. 2006. S odkazem na provedené důkazy i okolnosti případu měla být odpovědnost za těžkou újmu na zdraví jakož i smrt poškozeného posouzena pouze podle §224 odst. 1 tr. zák. Oproti názoru soudu se obviněný domnívá, že ze čtyř variant nehodového děje měla být vzata za základ čtvrtá varianta, která je pro něj nejpříznivější a nemělo by přitom hrát žádnou roli, že skutkový děj v ní uvažovaný neodpovídá jeho prvotní výpovědi. Dále obviněný opakoval argumentaci uvedenou již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, na jehož obsah výslovně odkázal, a své výhrady opírá o odchylné hodnocení provedených důkazů. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2008, č. j. 4 To 124/2008-469, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2007, č. j. 32 T 133/2006-434, a to ve výrocích o vině i trestu, a aby poté věc byla vrácena Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázala na to, že obviněný uplatnil především námitky skutkové povahy, které neodpovídají žádnému z důvodů dovolání. K námitce obviněného, že nejsou dány znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. spočívající v porušení důležité povinnosti podle zákona uvedla, že tento znak naplnil obviněný tím, že v době nehody řídil motorové vozidlo pod vlivem požitého alkoholu, přičemž tato okolnost ho jako řidiče zcela diskvalifikovala z účasti na silničním provozu. Na tomto faktoru, který lze přičítat pouze obviněnému, se riskantní počínání obou poškozených nijak neprojevilo a nemělo na ně žádný vliv. Proto nelze připustit ani argument, že spoluzavinění poškozených mělo být vyjádřeno v mírnějším právním posouzení skutku, neboť pro takový postup neměly soudy žádný podklad.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné s tím, aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasila s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Do rámce dovolacího důvodu nespadají s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolacím důvodem tudíž nejsou námitky proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Cestou dovolání proto nelze napadat skutkový základ rozhodnutí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Ze zákonného vymezení důvodu dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže zabývat těmi námitkami obviněného, které je nutno podřadit pod tzv. námitky skutkové. Jedinou právní námitkou je námitka obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno kromě trestného činu porušení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud tuto námitku shledal nedůvodnou. Zjistil totiž, že obdobnou námitku obviněný uplatnil v řízení před soudem odvolacím, který se s ní v souladu se zákonem vypořádal. Nejvyšší soud na jeho správné závěry pro stručnost odkazuje (srov. č. l. 473 spisu).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, když většinu námitek obviněného představují námitky skutkové a jedinou právní námitku týkající se mírnější právní kvalifikace skutku Nejvyšší soud shledal nedůvodnou, dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek