ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1110.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1110/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. září 2008 o dovolání obviněného L. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 13 To 495/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 131/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 11. 2007, sp. zn. 4 T 131/2007, byl obviněný uznán vinným pod bodem 1) trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., pod bodem 2) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3) trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen podle §161 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jeden a půl roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest 50.000,- Kč, a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Dále podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky.
Podle skutkových zjištění soudu spáchal trestné činy tím, že
dne 30. 9. 2006 kolem 05:00 hodin po předchozím požití alkoholických nápojů v P. od nám. D. h. směrem na komunikaci obce D. řídil osobní motorové vozidlo majitele společnosti R. p. P., s. r. o., na křižovatce přejel přes protisměrný jízdní pruh a středový ostrůvek křižovatky, kde poškodil dopravní zařízení – vodící obrubník ostrůvku a svislé dopravní značení, přičemž pokračoval v další jízdě směrem na obec D., kde s vozidlem asi po ujetí 300 metrů v důsledku jeho poškození zastavil, po příjezdu hlídky Policie České republiky SDN Pardubice se podrobil orientační dechové zkoušce, která byla u něho pozitivní, poté byl vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve, kterému se podrobil téhož dne v 06:55 hodin na PAZS v Pardubicích a metodou plynové chromatografie bylo u něho zjištěno 1,42g/kg alkoholu v krvi /bod 1) výroku rozsudku/,
dne 30. 9. 2006 kolem 05:35 hodin mezi P. a D. na komunikaci na místě dopravní nehody během šetření hlídkou Policie České republiky SDN Pardubice za asistence hlídky Policie České republiky, OHS Pardubice ve složení nprap. M. D. a prap. J. K. a za přítomnosti hlídky Městské policie Pardubice strážníků I. H. a M. P., když strážníci městské policie použili v průběhu zákroku proti obviněnému L. L. donucovacího prostředku hmatů a chvatů, při kterém se obviněný pokálel, uchopil do ruky svůj exkrement a na vzdálenost asi dvou metrů za slovního doprovodu tento hodil směrem k příslušníkovi Policie České republiky nprap. M. D. /bod 2) výroku rozsudku/, a
dne 30. 9. 2006 v P., poté, co bylo provedeno šetření dopravní nehody a na základě orientační dechové zkoušky, která byla u obviněného L. L. pozitivní, po poučení a následném vyzvání zakročující hlídky Policie České republiky ve služebních stejnokrojích, aby se podrobil převozu na PAZS v Pardubicích za účelem odběru krve, kam byl dodán kolem 06:50 hodin, této výzvy uposlechl, po nastoupení do služebního vozidla počal během jízdy službu konajícím policistům oddělení hlídkové služby nprap. M. D. a prap. J. K., kteří ho převáželi služebním vozidlem v barevném provedení Policie České republiky nabízet částku 100.000,- Kč za to, když jej policisté propustí /bod 3) výroku rozsudku/.
Obviněný L. L. podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 13 To 495/2007, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný včas prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. odůvodnil tím, že mu bylo zabráněno zvolit si obhájce, ačkoliv si obhájce chtěl zvolit, přestože nešlo o případ nutné obhajoby, a tím byla zkrácena jeho práva obviněného. Poprvé k tomu došlo v době po převezení do protialkoholní záchytné stanice v P., kde mu nebylo orgány Police České republiky umožněno zavolat právníkovi. Po druhé se tak stalo tím, že odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení veřejného zasedání za účelem zvolení jiného obhájce a veřejné zasedání konal, ačkoliv obviněný vypověděl plnou moc svému obhájci.
Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že od počátku trestního stíhání popíral, že by řídil motorové vozidlo a tvrdil, že vozidlo řídil K. H. Výpovědi příslušníků městské policie jsou podle jeho názoru subjektivní, účelově modifikované a jsou v rozporu s objektivně zjištěnými údaji jako např. záznamy z bezpečnostní kamery i výpovědí svědka E. R. Podle názoru obviněného bylo nesprávně posouzeno jeho jednání, jímž měl spáchat trestný čin výtržnictví, neboť se jednalo pouze o obrannou reakci proti bezdůvodnému a nepřiměřeně tvrdému zákroku ze strany příslušníků městské policie. Chtěl tím dát najevo, že v důsledku tohoto zásahu se pokálel. Obviněný dále namítl, že pokud by cílem jeho jednání měla být urážka zasahujících strážníků nebo vyvolání pohoršení, bylo by nesmyslné, aby házel svým exkrementem směrem k přicházejícím příslušníkům Policie České republiky, s nimiž neměl žádný konflikt. Obviněný také namítl, že byl nesprávně posouzen i výrok kvalifikovaný jako trestný čin podplácení podle §161 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. s tím, že svědci nprap. M. D. a prap. J. K. nejsou zcela věrohodní a navíc dopravní nehoda v té době byla již zadokumentována a pokud jde o krevní zkoušku tito svědci ho k ní odváželi s jeho výslovným souhlasem. Výrok formulovaný přibližně tak: „Kolik byste chtěli, chlapi, abyste mne nechali na pokoji?“ byl reakcí na předchozí urážlivé výroky strážníků městské policie, které byly směřovány k podnikatelům, k nimž patří i obviněný.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 13 To 495/2007, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné v části, v níž obviněný namítá zkrácení práva na obhajobu, a to argumenty, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. K převozu obviněného na protialkoholní záchytnou stanici v P. došlo dne 30. 9. 2006, a úkony trestního řízení byly zahájeny až 30. 10. 2006. Převoz obviněného na záchytnou stanici nebyl prováděn podle ustanovení trestního řádu a v této fázi obviněný nemusel mít obhájce a objektivně vzato ho mít ani nemohl, neboť ustanovení trestního řádu se ještě na postup orgánů Policie České republiky nevztahovala. Poukázala na to, že v trestní věci obviněného nešlo o případ nutné obhajoby podle §36 tr. ř., a i v případě vypovězení plné moci byl stávající obhájce povinen vykonávat obhajobu obviněného až do jejího převzetí nově zvoleným obhájcem. V žádném případě však skutečnost, že obviněný odvolal plnou moc svému obhájci, nebyla důvodem k odročení veřejného zasedání konaného o odvolání obviněného.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že námitky obviněného směřují z převážné části k hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání obviněného fakticky napadá učiněná skutková zjištění. Údajně nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V této části bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolání obviněného bylo podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby o dovolání Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. s tím, že projevila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného týkající se zvolení obhájce před zahájením trestního stíhání, neboť dne 30. 9. 2006 ještě nebyl v postavení obviněného a neměl práva obviněného ve smyslu §33 odst. 1 tr. ř. Pokud jde o další část argumentace obviněného týkající se účasti obhájce u veřejného zasedání odvolacího soudu poukazuje Nejvyšší soud na ustanovení §37 odst. 2 tr. ř., podle něhož si obviněný může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonné stanové lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Jestliže tedy obviněný krátce před konáním veřejného zasedání vypověděl plnou moc svému původnímu obhájci a nově zvolený obhájce obhajobu osobně nepřevzal, byl povinen obhajobu vykonávat ve smyslu §37 odst. 2 tr. ř. původní obhájce obviněného. Námitku porušení práv na obhajobu z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal nedůvodnou.
Pro úplnost Nejvyšší soud k této námitce dodává, že v průběhu trestního stíhání řada obviněných postupuje obdobným způsobem jako obviněný L. L. v domnění, že vypovězením plné moci zvolenému obhájci zmaří veřejné zasedání odvolacího soudu a oddálí vyhlášení odsuzujícího rozhodnutí žádostí o odročení veřejného zasedání za tím účelem, aby obviněnému bylo umožněno zvolení nového obhájce. Takový postup obviněných je zřejmou obstrukcí. Vzhledem k ustanovení §37 odst. 2 tr. ř. bylo povinností obhájce Mgr. J. H., aby se dostavil k veřejnému zasedání dne 22. 1. 2008 konaného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, když si obviněný nového obhájce před tímto veřejným zasedáním nezvolil a ani mu jej nezvolila jiná osoba uvedená v §37 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud proto postupoval naprosto správně a v souladu s trestním řádem, když žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání nevyhověl.
Otázkou se zabýval i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, který byl uveřejněn pod č. 87 ve svazku 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, v němž mimo jiné uvedl: „Z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce však nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), byť by obhajobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědnosti) obhájce, převezme-li zastoupení „na poslední chvíli“, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá; změnou v osobě obhájce není proto obecný soud v průběhu řízení co do jeho režimu nikterak vázán“.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Do rámce dovolacího důvodu nespadají s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolacím důvodem tudíž nejsou námitky proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Cestou dovolání proto nelze napadat skutkový základ rozhodnutí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Ze zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže zabývat těmi námitkami obviněného, které jsou svým obsahem námitkami skutkovými. Takovými námitkami jsou námitky, jimiž obviněný namítá, že vozidlo řídila jiná osoba, popírá způsob jednání i skutečnost, že přikládá výroku, kterým nabízel úplatek, jiný smysl. Dovolací soud v řízení o dovolání je povinen vycházet ze skutkových zjištění, které učinily soudy v předcházejícím řízení. Proto všechny skutkové námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř.
Protože převážná část námitek obviněného nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. a námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. jsou zcela nedůvodné, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a nejvyššího státního zástupce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek