ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1116.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1116/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 9. 2008 o dovolání obviněného S. R. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 4 To 25/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 1/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 4 To 25/2008, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 10 T 1/2008. Výrok o zamítnutí odvolání obviněný napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas s tím, na jakém podkladě soudy učinily závěr, že je osobou totožnou s pachatelem činu. Vyjádřil názor, že rekognice jako úkon, při kterém byl označen za pachatele, byla provedena v rozporu s trestním řádem a že k ní soudy proto neměly přihlížet. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný byl odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný S. R. dne 29. 6. 2007 kolem 10,30 hodin v B. , M. , provedl přepadení pobočky K. b. , a. s., při kterém pod hrozbou použití střelné zbraně přinutil pracovnici banky, aby mu vydala bankovky v hodnotě 1 019 150 Kč, a poté s penězi odešel.
Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by uvedený skutek neměl znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) t. ř. Nesouhlas obviněného s tím, jak byla provedena rekognice, na jejímž podkladě soudy zjistily, že je osobou totožnou s pachatelem, a výhrady obviněného proti tomu, jak soudy tento důkaz hodnotily, nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Do rámce dovolacího důvodu nespadají s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolacím důvodem tudíž nejsou námitky proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Cestou dovolání proto nelze napadat skutkový základ rozhodnutí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Pro úplnost lze dodat, že obviněný v dovolání jen opakoval námitky uplatněné předtím v řízení před soudy obou stupňů proti rekognici jako důkazu, na jehož podkladě soudy zjistily jeho totožnost s pachatelem činu. Těmito námitkami se soudy zevrubně zabývaly, přičemž způsob provedení rekognice i její obsah a výsledky hodnotily tak, že své úvahy logicky vysvětlily a přitom nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů. To, že obviněný s tímto hodnocením soudů nesouhlasí, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec