ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1134.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1134/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. ledna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné M. P., které podala proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 5 To 212/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 112/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2007, sp. zn. 3 T 112/2006, byla obviněná M. P. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené České správě sociálního zabezpečení částku ve výši 129.180,- Kč a Úřadu práce v Karviné částku ve výši 35.431,- Kč.
Uvedeného trestného činu se obviněná dopustila jednáním spočívajícím v tom, že v době od 4. 8. 2003 do 31. 12. 2004 v K. a v B., vedena snahou neoprávněně získat co nejvyšší nemocenské dávky a hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, po předchozí dohodě s R. L. (stíhaným samostatně), nejprve dne 31. 7. 2003 a opět dne 17. 6. 2004 podepsáním pracovních smluv fingovala uzavření pracovního poměru s Občanským sdružením S., s pracovním zařazením referent a se základní měsíční mzdou ve výši 12.000,- Kč a u smlouvy ze dne 17. 6. 2004 ve výši 18.000,- Kč, přičemž stanovenou práci však v souladu s původním záměrem podle této smlouvy nikdy nevykonávala, neboť dne 4. 8. 2003 a opět dne 22. 6. 2004, tedy krátce po údajných dnech nástupu do pracovního poměru, nastoupila na nemocenskou s ohledem na již dřívější zdravotní potíže, na základě čehož jí byly ke škodě Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné vyplaceny nemocenské dávky v celkové výši 129.180,- Kč a následně po ukončení fingovaného pracovního poměru uzavřeného dne 31. 7. 2003, se dnem 9. 12. 2003 zaevidovala jako uchazeč o zaměstnání, kde jí byl stanoven nárok na hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání podle příjmu z tohoto fingovaného pracovního poměru, čímž jí bylo ke škodě Úřadu práce v Karviné vyplaceno za období od 9. 12. 2003 do 17. 6. 2004 hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání v celkové výši 35.431,- Kč, a takto způsobila celkovou škodu ve výši 164.611,- Kč.
Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podala obviněná odvolání proti výroku o vině i trestu, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 5 To 212/2007, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadla obviněná řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněná v nesprávném závěru soudu o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu, když odvolací soud z jiné trestní věci dovozuje, že všichni zaměstnanci u stejného zaměstnavatele si museli být vědomi, že zaměstnání vykonávat nebudou a budou neoprávněně čerpat dávky a jejich část v mnoha případech odevzdávat zaměstnavateli. Tento závěr, že by ale bylo možno akceptovat, pokud by něco takového bylo závislé na její vůli či vůli zaměstnavatele, resp. pokud by v postavení zaměstnance mohla svou vůlí ovlivnit to, že jí bude vystavena pracovní neschopnost. To by však bylo možné pouze tehdy, pokud by si úmyslně přivodila nějaké poškození zdraví anebo pokud by jejím spolupachatelem byl lékař vystavující její pracovní neschopnost. Ani jedné z těchto okolností se ale napadené usnesení nedovolává a pouze konstatuje, že nastoupila nemocenskou s ohledem na dřívější zdravotní potíže. Tento závěr ale považuje za nesprávný, protože uznání nemocnou nelze učinit jinak, než na základě aktuálních zdravotních potíží znemožňujících výkon práce a toto rozhodnutí je vždy na lékaři vycházejícího z objektivního vyšetření zdravotního stavu. Z hlediska naplnění subjektivní stránky trestného činu považuje za ještě markantnější i její případné vědomé zavinění ve vztahu k délce trvání pracovní neschopnosti a tedy k výši čerpaných nemocenských dávek. Naplnit subjektivní stránku trestného činu podvodu by tak mohla pouze v případě, že by již v době uzavírání údajně fiktivních pracovních smluv měla vliv jak na uznání pracovní neschopnosti, tak i na délku jejího trvání, což však závisí výlučně na rozhodnutí lékaře. Při absenci její reálné možnosti ovlivnit vystavení pracovní neschopnosti a její délku, jakož i její vědomosti o poměrech u zaměstnavatele, tak považuje za absurdní závěr o fingovaném uzavření pracovních smluv a za nelogický závěr o naplnění subjektivní stránky. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že ve vztahu k námitce obviněné o vadné právní kvalifikaci jejího jednání je třeba jí přisvědčit, protože rozhodnutí soudu I. stupně o vině obviněné se opírá toliko o rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 9 T 185/2001, kterým byl R. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit v době od 15. 5. 2000 do 2. 4. 2001, přičemž takto nejednal vůči nikomu z příbuzných obviněné, když u OS S. byli zaměstnáni také její druh R. Z. jako řidič a kontrolní pracovník, otec pan K. jako řidič a matka A. K. Soud I. stupně v této trestní věci obviněné nečiní vůbec vlastní závěry a přebírá závěry jiného senátu téhož soudu z jiné trestní věci, aniž by vzal v úvahu, že tento soud posuzoval výlučně jednání R. L., kterého se měl dopustit po dohodě s jinými osobami v době více než dva roky předcházející. Podle státního zástupce tak skutková věta rozsudku soudu I. stupně neodpovídá závěru o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., protože výrok o vině se fakticky opírá o presumpci viny obviněné, když se výlučně opírá o důkazy provedené v jiné trestní věci a v důkazech provedených v posuzované věci nemá oporu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a Okresnímu soudu v Karviné bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná namítá toliko nesprávné právní posouzení skutku, a to konkrétně nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou ve formě úmyslného zavinění. Ze znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je přitom zřejmé, že posuzuje-li Nejvyšší soud nesprávné právní posouzení skutku, vychází ze skutkových zjištění soudu uvedených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku, tyto nemůže měnit, jsou pro něj závazné a posuzuje je pouze z hlediska, zda naplňují všechny znaky trestného činu, jímž byl pachatel uznán vinným.
Subjektivní stránka trestného činu zahrnuje znaky týkající se psychiky pachatele a jejím obligatorním znakem je zavinění, jako nezbytná podmínky naplnění skutkové podstaty každého trestného činu. Ze zásady odpovědnosti za zavinění vyplývá, že pachatel může být uznán trestně odpovědným za způsobený následek jen tehdy, pokud tento následek zavinil. Závěr o existenci a formě zavinění je sice závěrem právním o subjektivních znacích trestného činu, ale stejně jako závěr o objektivních znacích se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Zavinění má subjektivní charakter a okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivních, ze kterých lze podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní psychický vztah pachatele k porušení konkrétního zájmu chráněného trestním zákonem.
Soud I. stupně v daném případě dospěl k závěru, že obviněná jednala v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., když k tomuto právnímu závěru dospěl na základě skutkového zjištění, že v předmětné době, vedena snahou neoprávněně získat co nejvyšší nemocenské dávky a hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, po předchozí dohodě s R. L. stíhaným samostatně, dne 31. 7. 2003 a opět dne 17. 6. 2004 podepsáním pracovních smluv fingovala uzavření pracovního poměru s Občanským sdružením S., s pracovním zařazením referent a se základní měsíční mzdou ve výši 12.000,- Kč, resp. 18.000,- Kč, přičemž v souladu s původním záměrem stanovenou práci nikdy nevykonávala, neboť dne 4. 8. 2003 a opět dne 22. 6. 2004, tedy krátce po údajných dnech nástupu do pracovního poměru, nastoupila na nemocenskou s ohledem na již dřívější zdravotní potíže.
Protože obviněná využila svého práva a odmítla k věci vypovídat, vycházel soud I. stupně zejména z výpovědí ošetřujících lékařů MUDr. H. M. a MUDr. V. P. a z listinných důkazů ve věci provedených (pracovní smlouvy ze dne 17. 6. 2004; sdělení OSSZ a ÚP Karviná včetně příloh; rozsudku OS Karviná sp. zn. 10 T 78/2005), na základě kterých dospěl k závěru o jednoznačném prokázání viny obviněné.
Pokud obviněná v dovolání namítá nesprávnost závěru soudu o naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou a že ji dovozuje z jiné trestní věci, Nejvyšší soud se s touto námitkou neztotožnil. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně totiž existence jejího přímého úmyslu spolehlivě vyplývá, když bylo zjištěno, že uvedeným způsobem jednala vedena snahou neoprávněně získat jak nemocenské dávky, tak i hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, a to po předchozí dohodě s R. L. Samotné poměry v OS S. jako zaměstnavateli obviněné byly objektivizovány již v trestní věci R. L. (rozsudek Okresního soudu v Karviné sp. zn. 10 T 78/2005). V případě obviněné M. P. soud I. stupně sice ohledně okolností přijímání zaměstnanců do pracovního poměru v OS S. odkazuje na „kontext těchto zjištění“. To ale neznamená, že v trestním stíhání jednotlivých zaměstnanců již není nutné ohledně naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. provádět žádné dokazování a subjektivní stránku u každého z nich je možné dovozovat z jiného pravomocného rozsudku týkajícího se jiné osoby. To ale soud I. stupně ve věci M. P. ani nečiní, když z odůvodnění rozsudku (str. 5) je zřejmé, že vycházel ze skutkových zjištění učiněných z důkazů provedených v hlavním líčení a z nich zjistil, že obviněná vždy nejpozději 10 dnů po sjednaném nástupu do zaměstnání, s ohledem na své dřívější zdravotní potíže, nastoupila nemocenskou a dlouhodobě čerpala nemocenské dávky, pracovní poměr sjednávala opakovaně, fakticky žádnou činnost pro OS S. nevykonávala a nedostala ani zaplacenou mzdu. Tyto skutkové závěry mají oporu v provedených listinných důkazech a soud I. stupně také výslovně uvádí, že k závěru o vině obviněné dospěl po vyhodnocení provedených důkazů.
Z důkazů provedených soudem I. stupně (tedy bez ohledu na předchozí odsouzení R. L.) vyplývá, že pracovní poměr uzavřela obviněná v roce 2003 v pátek dne 1. 8. 2003 a hned první pracovní den 4. 8. 2003 byla u lékaře MUDr. V. P., který jí tímž dnem vystavil potvrzení o pracovní neschopnosti do 17. 8. 2003. Aniž by po ukončení této pracovní neschopnosti obviněná nastoupila do práce, hned následující den navštívila dalšího lékaře MUDr. H. M., která jí vystavila další potvrzení o pracovní neschopnosti od 18. 8. 2003 do 30. 11. 2003. Poté byl tento pracovní poměr dne 7. 12. 2003 ukončen, vzápětí na základě potvrzení zaměstnavatele jí bylo přiznáno hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání od 8. 12. 2003, když Úřad práce v Karviné požádala o zprostředkování práce. Toto hmotné zabezpečení bylo ale přiznáno nejdéle na podpůrčí dobu 6 měsíců a po uplynutí této doby obviněná opět uzavřela pracovní poměr u OS S. od 18. 6. 2004, tj. bezprostředně po zániku nároku na hmotné zabezpečení.
Tento druhý pracovní poměr u OS S. uzavřela na dobu určitou od 18. 6. 2004 do 30. 9. 2004. Ač měla nastoupit do práce v pátek dne 18. 6. 2004, hned v úterý dne 22. 6. 2004 opět navštívila lékařku MUDr. H. M., která jí tímž dnem vystavila potvrzení o pracovní neschopnosti až do 31. 12. 2004, tj. na dobu, která pokrývala také celou dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou.
Nejen ze skutečnosti, že lékař při posuzování pracovní schopnosti pacienta vychází také z jeho subjektivního sdělení o existenci zdravotních potíží, ale také z uvedených časových souvislostí mezi uzavíráním pracovních poměrů, návštěv lékařů a následných pracovních neschopností, vyplývá, že se obviněná dopustila daného jednání v přímém úmyslu. Zvláště pak, kdy R. L. byl v trestní věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 10 T 78/2005 uznán vinným i ve vztahu k obviněné M. P., její matky A. K. a jejímu druhovi R. Z. a i z důkazů provedených v této její trestní věci vyplývá ze zprávy ČSSZ z 24. 7. 2006, že za celé období činnosti OS S. tato organizace neprovedla ani jedinou platbu obsahující srážky ze mzdy zaměstnanců. Je tedy zřejmé, že ani M. P. v této organizaci vůbec nebyla vyplacena mzda a tedy ani nepracovala. Závěr o zavinění obviněné tak není dovozován z jiné trestní věci, ale vychází ze skutkových zjištění, která mají oporu v důkazech provedených soudem v řízení proti M. P.
S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, protože uplatněný důvod dovolání ve věci námitkami obviněné naplněn nebyl.
Aby vzhledem k návrhu státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné, byly vyloučeny pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudů ve věci M. P., považuje Nejvyšší soud za nutné k tomuto vyjádření ještě uvést následující. Návrh státního zástupce na zrušení, jak rozsudku soudu I. stupně, tak i usnesení soud odvolacího, vychází z argumentů, které jsou v rozporu se skutečností. Je sice pravdou, že soud I. stupně nadbytečně obsáhle v odůvodnění rozsudku cituje oba odsuzující rozsudky ve věci obviněného R. L. (Okresní soud v Karviné sp. zn. 9 T 185/2001 a 10 T 78/2005), které jsou pro posouzení viny M. P. v zásadě bez významu. Odůvodnění rozsudku je tak do jisté míry zavádějící, ale ze samotného odkazu na kontext trestné činnosti R. L. nelze, bez ohledu na další části odůvodnění rozsudku, činit závěry uvedené ve vyjádření státního zástupce. Jak vyplývá z výše uvedeného, předně nelze přisvědčit tvrzení státního zástupce, že se rozhodnutí prvoinstančního soudu opírá toliko o rozsudek Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 185/2001, ze dne 21. 5. 2004, v trestní věci R. L. Byť soud I. stupně tento rozsudek v odůvodnění rovněž cituje na str. 3 rozsudku, jedná se pouze o konstatování rozsudků (včetně sp. zn. 10 T 78/2005) dokumentujících „činnost Občanského sdružení S. a osobu R. L., jako ředitele …“. S ohledem na obsah rozsudku sp. zn. 10 T 78/2005 (str. 4, třetí odstavec), který státní zástupce přehlédl, nelze přisvědčit ani jeho tvrzení, že R. L. nejednal vůči nikomu z příbuzných obviněné. Rozsudkem Okresního soudu v arviné ze dne 17. 8. 2006, sp. zn. 10 T 78/2005, byl totiž R. L. uznán vinným nejen ve vztahu k M. P., ale také ve vztahu k pracovnímu poměru uzavřenému s jejím druhem R. Z. a její matkou A. K. Tento rozsudek byl jako důkaz proveden u hlavního líčení.
Nejvyšší soud se neztotožnil ani s tvrzením státního zástupce, že soud I. stupně v odůvodnění odsuzujícího rozsudku „vůbec nečiní vlastní závěry a přebírá závěry jiného senátu téhož soudu z jiné trestní věci“. Tyto vlastní závěry totiž uvádí soud I. stupně sice v kontextu se zjištěními ohledně činnosti OS S. v trestní věci R. L. na str. 5 rozsudku, kde ale jeho argumenty vychází z celé řady listinných důkazů provedených v hlavním líčení. Názor státního zástupce, že výrok o vině se opírá o presumpci viny obviněné a výlučně o důkazy provedené v jiné trestní věci, resp. že v důkazech provedených v posuzované věci nemá oporu, je tak v rozporu nejen s obsahem trestního spisu, ale také s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně, který vycházel z desítek stran listinných důkazů (viz protokol o HL – č. l. 103 tr. spisu) a výpovědi ošetřujících lékařů, když obviněná ve věci odmítla vypovídat a výpověď R. L. jako svědka byla shledána nevěrohodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš