ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1139.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1139/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. září 2008 o dovolání obviněného D. L. ,proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 67 To 264/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 176/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 2 T 176/2006, byl obviněný D. L. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněným V. Č., který spáchal tím, že dne 7. 2. 2005 v P. , na parkovišti obchodního centra C. Č. M. , u restaurace obviněný D. L. podepsal, po předchozí dohodě s obviněným V. Č. , úvěrovou smlouvu na částku 209.930,- Kč se společností se sídlem P. , V. a na úhradu kupní ceny osobního motorového vozidla značky A. , reg. značky v hodnotě 299.900,- Kč, a to jménem své družky J. J. , když si předtím pořídil kopii jejích osobních dokladů, a to občanského průkazu, řidičského průkazu, živnostenského listu a kartičky od bankovního účtu a odevzdal je obviněnému V. Č. , který mu přislíbil vyřízení předmětné úvěrové smlouvy u své známé dealerky společnosti, obviněné M. C. , což taky učinil, když jí předložil kopie předmětných dokladů při vyřizování úvěrové smlouvy pro obviněného D. L. , obviněná M. C. tyto doklady použila při vyplňování údajů úvěrové smlouvy a následně tuto vyplněnou úvěrovou smlouvu bez podpisu předala zpět obviněnému V. Č. , který ji odnesl podepsat obviněnému D. L. a takto podepsanou smlouvu jménem J. J. odevzdal zpět obviněné M. C. , která po schválení této smlouvy v centrále úvěrové společnosti dne 10. 2. 1995 částku 209.930,- Kč předala nikoliv osobě uvedené na úvěrové smlouvě, ale obviněnému V. Č. , když ještě předtím obviněná M. C. vyplnila fiktivní příjmový doklad na přijetí akontace ve výši 89.970,- Kč od J. J. a následně výdajový doklad na předání celé částky ve výši 299.900,- Kč obviněnému V. Č. , kterému současně zprostředkovala prodej předmětného osobního vozu ve svém autobazaru P. , B. n. L. , a tímto jednáním obvinění způsobili společnosti se sídlem P. , V. , škodu ve výši 209.930,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný D. L. odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 věty prvé tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla uložena všem obviněným (tj. D. L. , V. Č. a M. C. ) povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti se sídlem P. , V. , částku 209.930,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se sídlem P. V. , odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 67 To 264/2007, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných D. L. , V. Č. a M. C. , která podali proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 2 T 176/2006.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný D. L. prostřednictvím obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný v dovolání namítl, že soud neuvěřil jeho tvrzení, že krátce po podpisu smlouvy telefonicky informoval spoluobviněného V. Č. , že od smlouvy odstupuje. O jednání obviněné M. C. se dozvěděl až v průběhu trestního stíhání. Obviněný se domnívá, že mezi jeho jednáním a škodlivým následkem nebyl žádný vnitřní vztah, který by bylo možné charakterizovat jako zavinění, neboť ani nevěděl o výplatě finančních prostředků. Soudy se podle něj ani nezabývaly zjištěním, zda jednání obviněného V. Č. nebylo excesem z jejich dohody. Obviněný se z těchto důvodů cítí nevinen a odmítá zaplatit způsobenou škodu.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 67 To 264/2007, zrušil rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a poté přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázala na to, že argumentace obviněného je shodná s jeho argumentací obsaženou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a směřuje proti výsledkům dokazování, tj. způsobu hodnocení provedených důkazů a zjištěnému skutkovému stavu. Obviněnému však nelze přisvědčit ani z věcného hlediska, neboť po skutkové stránce byla věc objasněna bez jakýchkoliv pochybností. Obviněný věděl, že se podílí na uzavření úvěrové smlouvy tím, že jedná za třetí osobu a navíc způsobem, který je v obecném povědomí chápán jako nezákonný. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně každý dospělý občan s normální mentální výbavou naprosto přesně ví, že uzavření úvěrové smlouvy na základě pouhých fotokopií osobních a dalších dokladů cizí osoby je vyloučeno, takže obviněnému muselo být zcela jasné, že jedná v rozporu se zákonem. Obviněnému muselo být také známo, že obviněný V. Č. není oprávněn jednat za úvěrující společnost, že je pouhým zprostředkovatelem, přičemž eventuelně poskytnutý úvěr bude podvodně vylákán na základě nepravdivých údajů. Obviněný D. L. při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a toto jeho jednání směřovalo k vyplacení částky 209.930,- Kč, která představuje ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. větší škodu. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že tyto skutečnosti však nejsou pro řízení o dovolání rozhodné, neboť žádný konkrétní argument obviněného nesměřuje proti právnímu posouzení skutku ani proti jinému hmotně právnímu posouzení.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Do rámce dovolacího důvodu nespadají s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolacím důvodem tudíž nejsou námitky proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Cestou dovolání proto nelze napadat skutkový základ rozhodnutí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Ze zákonného vymezení důvodu dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže zabývat těmi námitkami obviněného, které je nutno podřadit pod tzv. námitky skutkové. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný v dovolání opakoval námitky uplatněné v řízení před soudy obou stupňů, těmito námitkami se soudy zevrubně zabývaly, přičemž při hodnocení důkazů nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů. Dovolacím důvodem není, že obviněný nesouhlasí s hodnocením důkazů soudů obou stupňů a prosazuje vlastní verzi skutkového děje, která se neopírá o žádné důkazy.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházejícím řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání nepotřeboval souhlas obviněného a nejvyššího státního zástupce.
Poučení: Proti usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek