ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1149.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1149/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. září 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 2008, sp. zn. 50 To 296/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 60/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 1 T 60/2008, byl obviněný F. P. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. a byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců s dohledem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Obviněný se trestného činu dopustil tím, že dne 19. 12. 2007 kolem 17.00 hod. v D. , na N. M. , vnikl pomocí duplikátů klíčů, které si za tímto účelem opatřil, do bytového domu majitelů R. W. , a L. W. , a následně do bytu nájemkyně R. P. , kde na nejméně čtyřech místech pomocí podpalovače úmyslně založil požár a zapříčinil tak úplné zahoření bytu, čímž R. W. a L. W. způsobil škodu ve výši nejméně 186.124,- Kč a na zařízení bytu ve výši nejméně 17.250,- Kč, přičemž pouze díky včasnému zpozorování požáru a jeho rychlé lokalizaci jednotkami HZS Plzeňského kraje, odbor D. , nedošlo nejen k úplnému shoření domu v hodnotě 3,619.423,- Kč, ale i rozšíření požáru na sousední objekty v památkové zóně v hodnotě 3,139.370,- Kč a čp. 37 v hodnotě 4,890.930,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal v neprospěch obviněného proti výroku o trestu odvolání státní zástupce. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 6. 2008, sp. zn. 50 To 296/2008, k dovolání státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §179 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně. Podle §39a odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. ho zařadil do věznice s dozorem.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že je nepochybné, že se dopustil uvedeného trestného činu, k němuž se doznal a svého jednání lituje. Proto se proti rozhodnutí soudu prvního stupně neodvolal a trest uložený tímto soudem bez výhrad přijal. Obviněný poté citoval důvody rozhodnutí soudu druhého stupně, který ho k odvolání státní zástupkyně nově odsoudil jak je uvedeno ve výroku o trestu tohoto rozhodnutí. Obviněný uvedl, že se se závěry soudu druhého stupně neztotožnil, neboť soud takto rozhodl na základě nesprávného právního posouzení skutku a okolností, za jakých se trestné činnosti dopustil. Odvolací soud podle jeho názoru nesprávně posoudil stupeň společenské nebezpečnosti činu a špatně zhodnotil polehčující okolnosti. Obviněný je přesvědčen, že trest uložený soudem prvního stupně plně koresponduje se závažností trestného činu. Uvedl, že trestné činnosti se skutečně dopustil za velmi tíživých rodinných podmínek. Nikdy se ničeho takového nedopustil, nebyl soudně trestán ani projednáván za přestupek. Domnívá se, že pokud žil 40 let jako řádný občan, je trest, který mu byl uložen, nepřiměřeně přísný, když byl v době svého jednání rozrušený a nevěděl jak má svou rodinnou krizi řešit. Připustil, že požár v bytě své manželky založil opakovaně, nicméně jediným důvodem bylo zoufalství ze stavu, v jakém se nacházela jeho rodina, na kterou se velmi upnul. Dodal, že když požár v bytě založil podruhé, přesně věděl, kdy manželka přijde domů, neboť mu to sdělila při návštěvě v nemocnici a navíc si byl vědom toho, že na náměstí probíhá rozsvěcování vánočního stromku za účasti celého hasičského sboru. Za této situace si byl obviněný jistý, že následek, který je uvažován ve znaleckých posudcích nastat nemůže. Není tedy pravdou, že nemohl vědět, kdy poškozená přijde domů a že předmětný požár ponechal zcela náhodě. Obviněný uvedl, že se nemůže ztotožnit s tím, že právě tato skutečnost je považována za přitěžující okolnost. Dodal, že mu byly v nemocnici podávány utišující léky a ty v kombinaci se stresovou situací, ve které se nacházel, vedly k jednání kterého se dopustil. Obviněný citoval polehčující okolnosti, které shledal soud prvního stupně. Vyjádřil přesvědčení, že trest uložený mu soudem prvního stupně by pro něj byl zcela dostačující a už samotné projednání věci a medializace je samo o sobě potrestáním. Nepodmíněný trest odnětí svobody uložený soudem druhého stupně považuje obviněný za nepřiměřeně tvrdý, který dopadne na celou jeho rodinu, když jeho manželka a tři nezletilé děti jsou na něm finančně závislí a zejména dvě mladší děti jsou na něm citově závislé. Uvedl, že jeho manželka pravděpodobně bude muset podstoupit odvykací kůru, jelikož po dlouhou dobu užívala antidepresiva a pravděpodobně nebude schopna postarat se o výchovu a zajištění nezletilých dětí.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, aby mu za spáchaný trestný čin byl uložen trest v rozsahu v jakém mu ho uložil soud prvního stupně nebo aby Nejvyšší soud v tomto smyslu ve věci sám rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že z argumentace uplatněné v dovolání lze dovodit, že jeho námitky nesměřují proti samotnému právnímu posouzení skutku, neboť právní posouzení skutku spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestný čin a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona jde. Jiné hmotně právní posouzení podle ní teoreticky zahrnuje i otázky ukládání trestu. Upozornila však na zásadní význam ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu může pak obviněný uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, ale nikoliv prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy, že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu nebo druhu trestu sice přípustného, ale mimo zákonnou trestní sazbu. Prostřednictvím tohoto, ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř., nelze namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 - §34 tr. zák. Pokud tedy argumentace obviněného obsažená v mimořádném opravném prostředku směřuje pouze proti nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu spatřované v jeho výměře a druhu, aniž by z ní současně bylo možné dovodit námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., není naplněn žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. a s ohledem na uložený trest ani §265b odst. 2 tr. ř.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud však shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., protože jeho konkrétní námitky neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán na taxativně stanovené důvody a který je koncipován tak, že ve vztahu k samotnému výroku o trestu připouští zásadně jen dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Z toho vyplývá, že otázka nepřiměřenosti uloženého trestu nemůže být v řízení o dovolání vůbec úspěšně uplatňována.
Obviněný v dovolání totiž uplatnil pouze námitky směřující proti výroku o trestu. Nejvyšší soud však konstatuje, že tyto výhrady dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný toliko polemizuje s obsahem odůvodnění rozhodnutí soudů ohledně výměry trestu, namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil stupeň nebezpečnosti jím spáchaného trestného činu a zároveň špatně posoudil polehčující okolnosti a situaci, ve které se obviněný nacházel. Obviněný těmito námitkami v podstatě vyjadřuje toliko svou nespokojenost s výší uloženého trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný a má za to, že soudy nesprávně hodnotily všechny okolnosti případu. Uvedené námitky nespadají pod dovolací důvod podle citovaného ustanovení, a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku.
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a nepřicházelo to ani v úvahu, protože odvolacím soudem byl obviněnému podle §179 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, tedy přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené od tří až do osmi let odnětí svobody. Námitky, které se týkají pouze přiměřenosti trestu, nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přiměřenost trestu je sice záležitostí aplikace hmotného práva, v daném případě ustanovení §23 odst. 1 tr. zák., §31 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., avšak hmotně právní povahu má i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vzájemný vztah obou dovolacích důvodů je takový, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, z jehož rámce je vyňata otázka samotného trestu, která je předmětem speciálního hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Odpovídá to také povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě jen těch nejzávažnějších pochybení při ukládání trestu, jimiž jsou právě uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo sazbu. Obviněnému byl tedy v trestním řízení uložen přípustný druh trestu a jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby a námitky v tom smyslu, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřený a neopodstatněný, nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný důvod podle §265b tr. ř. Účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku není, aby jeho cestou byl výrok o trestu napadán z důvodu „pouhé“ nepřiměřenosti, byl-li uložen přípustný druh trestu v mezích zákonné trestní sazby.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného F. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o odložení výkonu rozhodnutí, neboť předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. zák. návrh na odklad výkonu trestu nepodal. K postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud neshledal důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš