ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1168.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1168/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. října 2008 o dovolání obviněného F. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 9 To 113/2008, který rozhodl jako soud odvolací ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 123/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 3 T 123/2007, byl obviněný F. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené H. K., náhradu škody ve výši 2.700,- Kč.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 9 To 113/2008, podle §259 odst. 2 tr. ř. doplnil napadený rozsudek ve výroku o vině o právní větu, která zní: „tedy: přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen“. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 9 To 113/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti všem jeho výrokům opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že se žádného trestného činu nedopustil, a že neexistuje žádný přímý důkaz, který by jeho vinu prokazoval. Má za to, že skutkový stav, ke kterému došly soudy obou stupňů na základě dokazování, nenaplňuje všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Poukázal na rozpor mezi obsahem skutkové věty, v níž je uvedeno, že si poškozená všimla skutečnosti, že obviněný odcizil při odchodu z prodejny mobilní telefon položený na stolku za pultem, a odůvodněním, které podle něj vyvrací obsah skutkové věty. Upozornil zejména na to, že poškozená si všimla pouze šňůrky visící z jeho kapsy, nikoliv mobilního telefonu, navíc dodal, že oděv, který měl na sobě v době jeho zadržení policií, se neshodoval s popisem oděvu, který měl mít na sobě v době spáchání trestného činu. Z těchto důvodů je obviněný přesvědčen, že skutkové závěry obsažené v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a že skutkový děj, tak jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, nenaplňuje znaky žádného trestného činu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 9 To 113/2008, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 3 T 123/2007, a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v jiném složení senátu, případně aby Nejvyšší soud České republiky sám ve věci rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá pouze námitka, podle níž popis skutku neodpovídá jeho právní kvalifikaci. K této námitce konstatovala, že popis skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně obsahuje okolnosti odpovídající všem znakům trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Podle nejvyšší státní zástupkyně se údajný rozpor mezi obsahem tzv. skutkové věty a odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně týká pouze okolnosti, zda poškozená celou situaci zaregistrovala již v momentě odcizení telefonu nebo až v okamžiku, kdy poškozený s telefonem v kapse odcházel z prodejny. Tato okolnost je z hlediska právní kvalifikace skutku naprosto nerozhodná. K dalším námitkám uvedla, že směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a obsahově neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu. Dodala, že z okolnosti, že soudy hodnotily výpověď poškozené H. K. jiným způsobem, než jak si představuje dovolatel, nelze dovozovat existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že odvolací soud v předmětné trestní věci nerozhodl o zamítnutí ani o odmítnutí odvolání obviněného, a proto uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. z formálních důvodů nepřichází vůbec v úvahu. Podle nejvyšší státní zástupkyně uplatněné dovolací námitky z velké části neodpovídají deklarovaným dovolacím důvodům, z části pak jde o námitky zjevně nedůvodné.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného F. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný směřuje většinu svých námitek do oblasti skutkových zjištění. Tím, že namítl neexistenci důkazů, které by prokazovaly jeho vinu, a že oděv, který měl na sobě v době jeho zadržení policií, se údajně neshodoval s popisem oděvu, který měl mít na sobě v době spáchání trestného činu, obviněný napadl skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, jimiž je dovolací soud vázán. Tyto námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný dále ve svém dovolání poukázal na rozpor mezi obsahem tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně a odůvodněním tohoto rozsudku, když uvedl, že poškozená si podle odůvodnění rozsudku všimla pouze šňůrky mobilu v jeho kapse, a nikoliv odcizení mobilu, jak je uvedeno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky se zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně jen ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný se trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. dopustil tím, že dne 15. června 2007 kolem 10:10 hod. v P., v prodejně G. odcizil mobilní telefon zn. Ericsson K750i poškozené H. K., a to tak, že vstoupil do prodejny, prošel až k pultu, kde bral vystavené zboží do ruky a po slovním konfliktu s poškozenou z prodejny odešel, přičemž při odchodu z prodejny odcizil mobilní telefon, který byl položen na stolku za pultem, čehož si poškozená všimla a tímto jednáním způsobil poškozené škodu ve výši 2.700 Kč. Tzv. skutková věta rozsudku vyjadřuje skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů na základě dokazování. Odůvodnění rozhodnutí je nutno pojímat jako vyložení myšlenkových úvah, jež vedly k výroku rozhodnutí. Obviněný v řízení o dovolání uplatnil totožnou námitku, týkající se toho, jakých okolností odcizení si všimla poškozená, jako v řízení o odvolání, přičemž odvolací soud se s ní vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí tak, že uvedl: „Ze svého jednání je pak plně usvědčován výpovědí poškozené H. K., která ….. popsala skutečnosti, za kterých došlo ke ztrátě telefonu, když z její výpovědi je naprosto nepochybné, že jiná osoba než obžalovaný jí telefon odcizit nemohl, navíc poznala při odchodu obžalovaného z provozovny šňůrku připevněnou k jejímu mobilnímu telefonu, jak mu vyčuhuje z kapsy a z tohoto důvodu také vyběhla za obžalovaným, který však již byl pryč“ (srov. č. l. 85 spisu). Za této situace nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním, neboť při logické úvaze lze dojít k závěru, že šňůrka byla součástí odcizeného mobilu a poškozená, která viděla visící šňůrku z kapsy obviněného, mohla důvodně předpokládat, že obviněný má její mobilní telefon ve své kapse. Tzv. skutková věta výrokové části rozsudku soudu prvního stupně tedy plně odpovídá provedenému dokazování.
Obviněný rovněž namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným, nenaplňuje všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Tuto námitku lze považovat jako právní námitku relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud je v řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, ke kterým došly soudy nižších stupňů, přičemž z tzv. skutkové věty rozsudku jednoznačně vyplývá naplnění všech znaků trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud tuto námitku obviněného nedůvodnou.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání lze uplatnit pouze v případě, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., protože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, případně odvolací soud rozhodl o odmítnutí opravného prostředku pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání. Další možností uplatnění tohoto dovolacího důvodu je, že řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut z jakýchkoliv důvodů, ale řízení přecházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však odvolací soud přezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku soudu z hlediska vytýkaných vad i správnost postupu řízení, které napadenému rozsudku předcházelo a poté rozhodl rozsudkem, jímž doplnil napadený rozsudek ve výroku o vině o právní větu. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna formální podmínka podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. týkající se způsobu rozhodnutí soudu druhého stupně, není dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplněn.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek