ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1232.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1232/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. října 2008 o dovolání obviněného I. N. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 11 To 10/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu pro Příbrami pod sp. zn. 2 T 100/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 2 T 100/2007, byl obviněný I. N. uznán vinným v bodě 1) rozsudku trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a v bodě 2) rozsudku trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a byl za tyto trestné činy odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 8.000 Kč. Podle §54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 19 T 270/2005, a dále výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Písku ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 2 T 214/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. pod bodem 2) napadeného rozsudku a proti výroku o trestu. Odvolání podal také státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 11 To 10/2008, odvolání obviněného i státního zástupce zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 11 To 10/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání popírá jakoukoliv svou účast na trestné činnosti, neboť podle něj neexistuje žádný přímý ani nepřímý důkaz prokazující skutečnost, že po předchozí dohodě se dvěma spolupachately seděl v nastartovaném vozidle vědom si toho, že jdou provést loupežné přepadení. Argumentoval tím, že nelze z žádného důkazu dovodit, o jaké vozidlo se jednalo. Obdobně namítá, že v žádném provedeném důkaze nemá oporu tvrzení, že oba spolupachatelé jsou stejně vysocí, ani policisté, kteří viděli přejíždět vozidlo přes křižovatku, údajně nemohli určit, kolik je ve vozidle osob, natož kdo vozidlo řídil. Obviněný má tudíž za to, že z žádného důkazu nelze dovodit takové skutkové zjištění, k jakému došel soud prvního stupně a jaký potvrdil i soud odvolací. Namítl, že za této situace byla porušena zásada in dubio pro reo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 2 T 100/2007 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 11 To 10/2008, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že námitky uplatněné obviněným jsou zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť předkládá dovolacímu soudu svou verzi průběhu skutkového děje, která je zcela odlišná od podoby skutku, která je uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný napadá skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, dovolací soud je však jimi vázán. Nepřípustná je podle nejvyšší státní zástupkyně rovněž námitka porušení procesních zásad platných pro trestní řízení, konkrétně zásady in dubio pro reo. Obviněný tudíž nenaplnil žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jasně o tom svědčí dikce „… nebo jiném … hmotně právním …“. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž dovolatel namítá nedostatečný rozsah dokazování, nebo se snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení vlastní verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Nejvyšší soud se na podkladě dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zabývá správností právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný v dovolání popírá jakoukoliv účast na trestné činnosti. Své tvrzení však opírá o argumenty, kterými napadá soudy učiněná skutková zjištění, jimiž je dovolací soud vázán. Z tzv. skutkové věty pod bodem 2) výroku o vině rozsudku vyplývá, že po předchozí domluvě se dvěma osobami P. L. a P. K., které byly stíhány odděleně, seděl v nastartovaném vozidle, zatímco zmínění pachatelé prováděli loupežné přepadení poškozeného J. M., a po té je oba z místa činu odvezl. Tím, že obviněný namítl nesprávné vyhodnocení provedených důkazů, respektive absenci důkazů svědčící o jeho účasti na trestné činnosti, uplatnil pouze skutkové námitky, jimiž napadal soudy učiněná skutková zjištění. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že v řízení byla porušena zásada in dubio pro reo, neboť ta se týká procesních pochybení soudu. Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňoval obviněný již v řízení o odvolání a odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal (srov. č. l. 1912-1913 spisu). Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Těmito námitkami nenaplnil ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného I. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek