ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1240.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1240/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 10. 2008 o dovolání obviněného K. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 3 To 120/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 137/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 72 T 137/2007, byli obvinění K. K., A. S. A. a A. S. uznáni vinnými trestným činem vydírání obvinění K. K. a A. S. A. podle §235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. a obviněný A. S. podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák. a odsouzeni obviněný K. K. podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a obvinění A. S. A. a A. S. každý podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, přičemž oběma byl výkon trestu podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obvinění jako údajní zástupci obchodní společnosti C. G., s. r. o., dne 23. 3. 2007 v době od 14,00 do 14,10 hodin v M. O. v restauraci A. pohrůžkou zabitím a zamezením podnikání požadovali po J. S. uhrazení pohledávky ve výši 1 450 000 Kč, která byla na obchodní společnost C. G., s. r. o., postoupena od D. F., přičemž požadovali v termínu do 30. 3. 2007 uhrazení poloviny uvedené částky, a na umocnění uvedených výhrůžek zabitím obviněný A. S. podotkl, že ti, co nezaplatili, skončili v lese, a ukázal poškozenému zbraň, kterou měl zastrčenou za pasem.
O odvoláních, která podali obviněný K. K. proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného K. K. jen proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 3 To 120/2008, tak, že tato odvolání byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný K. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proti výroku o vině uplatnil obsáhlé námitky soustředěné do tří okruhů. Namítl, že skutková zjištění uvedená ve výroku o vině neumožňují posoudit jeho jednání jako trestný čin vydírání, a to zejména pro obecnost a nekonkrétnost popisu skutku ve výroku o vině. Poukázal na to, že ze skutkové části výroku o vině nevyplývá, o jakou formu součinnosti mezi obviněnými mělo jít, tj. zda šlo o spolupachatelství nebo o účastenství. Zvláště pak vytkl, že skutek nebylo možné posoudit podle §235 odst. 2 písm. d) tr. zák., protože jednáním, jímž byl uznán vinným, žádná majetková škoda nevznikla. Obviněný K. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zčásti zjevně neopodstatněné a že jinak je zcela zřejmé, že jeho projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného pohrůžkou násilí nutí, aby něco konal. Přísněji trestný je podle §235 odst. 2 písm. b) tr. zák. pachatel, spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami, a podle §235 odst. 2 písm. d) tr. zák. pachatel, způsobí-li takovým činem mimo jiné značnou škodu.
Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině jsou dostatečně jasná a konkrétní v tom smyslu, že z nich vyplývá evidentní naplnění znaků trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Zjištění, že obvinění „jako údajní zástupci společnosti C. G., s. r. o. , …….pohrůžkou zabitím …. po J. S. požadovali uhrazení pohledávky“, znamená, že obvinění „jiného pohrůžkou násilí nutili, aby něco konal“.
Okolnost, že obviněný K. K. spáchal čin se dvěma osobami ve smyslu §235 odst. 2 písm. b) tr. zák., je ze skutkové části výroku o vině rovněž dostatečně zřejmá. Je evidentní, že těmito dvěma osobami byli ostatní dva spoluobvinění. Způsob jejich součinnosti pak je podrobně rozveden ve skutkových zjištěních uvedených v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě. Mezi výrokem a odůvodněním rozsudku není v tomto ohledu žádný rozpor, neboť v odůvodnění je součinnost všech obviněných jen blíže specifikována. Podstatné je, že tato zjištění Okresního soudu v Ostravě jasně vyznívají tak, že posuzované jednání spočívalo v koordinovaném postupu všech tří obviněných proti poškozenému a že bylo společnou akcí všech tří obviněných. Pokud Okresní soud v Ostravě výslovně neuvedl právní formu této součinnosti v tom smyslu, zda šlo o spolupachatelství nebo účastenství, nic to nemění na správnosti výroku, pokud jím byl obviněný K. K. uznán vinným podle §235 odst. 2 písm. b) tr. zák. Jestliže trestným činem byli uznáni vinnými všichni tři obvinění, je tím vyjádřeno, že Okresní soud v Ostravě posoudil jejich součinnosti jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Výslovná citace tohoto ustanovení ve výroku o vině ovšem není nutná, neboť podstatou spolupachatelství podle citovaného ustanovení je odpovědnost každé z více osob, jejichž společným jednáním byl spáchán trestný čin, jako by trestný čin spáchala sama. Spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. ř. (na rozdíl od účastenství podle §10 odst. 1 tr. zák.) tedy není institutem, který by rozšiřoval trestní odpovědnost jednající osoby nad rámec skutkové podstaty trestného činu popsané v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona. Jinak považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že zjištění týkající se účasti obviněných na činu jsou v právním posouzení skutku náležitě diferencována, neboť použití zbraně k nátlaku na poškozeného jako exces z mezí společného jednání obviněných se stalo důvodem právního posouzení skutku podle §235 odst. 2 písm. c) tr. zák. jen u obviněného A. S., a nikoli též u ostatních dvou obviněných, tj. ani u obviněného K. K.
Námitky obviněného směřující proti posouzení skutku podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. jsou tedy zjevně neopodstatněné.
Námitkám obviněného K. K. lze přisvědčit jen v tom, že aby skutek mohl být posouzen jako dokonaný trestný čin vydírání podle §235 odst. 2 písm. d) tr. zák., muselo by být zjištěno, že obvinění vyděračským jednáním dosáhli toho, že poškozený požadovanou částku skutečně zaplatil. Nedostatek tohoto zjištění umožňuje posoudit skutek, pokud jde o kvalifikaci podle §235 odst. 2 písm. d) tr. zák., jen jako pokus trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. Avšak i kdyby obviněný cestou dovolání dosáhl této změny výroku o vině, je zcela zřejmé, že by to nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení. Použití vyšší trestní sazby by tím nebylo dotčeno, navíc bylo odůvodněno i další okolností, a to spácháním činu se dvěma osobami ve smyslu §235 odst. 2 písm. b) tr. zák. Trest odnětí svobody, který byl obviněnému uložen na tři roky, je touto výměrou nepatrně nad spodní hranicí sazby stanovené v §235 odst. 2 tr. zák. v rozpětí od dvou let do osmi let. Není reálné, aby nějaké výraznější snížení této výměry mohlo být odůvodněno uvažovanou změnou právního posouzení skutku. Tato změna by evidentně nemohla mít vliv ani na nepodmíněnost uloženého trestu odnětí svobody a na rozhodnutí o způsobu jeho výkonu. Kromě toho je zcela zřejmé i to, že by šlo o změnu kvalifikace skutku spojenou s řešením otázky, která není po právní stránce zásadního významu. Rozdíl mezi dokonaným trestným činem vydírání podle §235 odst. 2 písm. d) tr. zák. a jeho pokusem je v teorii i praxi trestního práva dostatečně jasný a obecně nečiní žádné podstatnější výkladové obtíže. Za tohoto stavu zájem na zachování stability pravomocného soudního rozhodnutí zřetelně převažuje nad potřebou odstranit cestou dovolání dílčí nesprávnost v právním posouzení skutku, zvláště když tato nesprávnost nemá z hlediska postavení obviněného prakticky žádný reálný význam.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného K. K. podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec