ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1284.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1284/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. října 2008 o dovolání, které podal obviněný M. R. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 10 To 191/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 280/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 16 T 280/2007, byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §238 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Obviněný podal proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 16 T 280/2007, odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 10 To 191/2008, o odvolání spoluobviněného K. R. a zamítl odvolání obviněného M. R. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 10 To 191/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl soudům nesprávné posouzení materiální stránky trestného činu. Podle něj se nedopustil trestného činu porušování domovní svobody zejména pro nízkou společenskou nebezpečnost svého jednání. Argumentoval tím, že se jednalo o dům příbuzných, konkrétně rodičů jeho manželky, a že vstoupil pouze do garáže a nikoliv do obytné části domu, přičemž předtím upozornil na svou přítomnost zvoněním na domovní zvonek. Dodal, že hlavním motivem jednání bylo vyzvednutí jeho syna. Na základě těchto námitek je přesvědčen, že došlo k porušení ustanovení §3 odst. 1, 2 a 4 tr. zák., neboť se soudy podle něj nedostatečně zabývaly konkrétním stupněm nebezpečnosti činu a zároveň nepřihlédly k zásadě subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 10 To 191/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 16 T 280/2007, v části týkající se obviněného M. R. a sám podle §265m odst. 1 tr. ř. zprostil obviněného obžaloby Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 2 ZT 16/2007, nebo aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že nelze přisvědčit námitce obviněného, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily materiální stránku trestného činu. K argumentaci obviněného, že vstoupil do domu svých příbuzných, poznamenala, že příbuzenský vztah pozbyl významu, neboť obviněný nežije se svou manželkou ve společné domácnosti a navíc manželka obviněného podala návrh na rozvod manželství. K další námitce obviněného, že vstoupil pouze do prostor garáže, uvedla, že podle ustanovení §121 občanského zákoníku je garáž posuzována jako příslušenství domu jiného a na tyto prostory se vztahuje stejná ochrana proti neoprávněným zásahům do domovní svobody ve smyslu čl. 12 Listiny základních práv a svobod, jakož i ustanovení §238 tr. zák. Podle nejvyšší státní zástupkyně ani motiv jednání obviněného v tomto případě nesnížil míru společenské nebezpečnosti činu. Skutečnost, že si obviněný přišel vyzvednout syna v jiný den, než byl domluven s matkou dítěte, svědčí o nerespektování stejných rodičovských práv druhého rodiče. Podle nejvyšší státní zástupkyně soudy obou stupňů správně posoudily materiální stránku posuzovaného trestného činu.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování, apod.
Trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vnikne do domu nebo do bytu jiného nebo tam neoprávněně setrvá. Objektem trestného činu je v tomto případě domovní svoboda zaručená v čl. 12 Listiny základních práv a svobod.
Obviněný uplatnil právní námitku neexistence materiálního znaku trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že vešel pouze do prostoru garáže a nikoliv do obytné části domu. Tato námitka, že šlo o vniknutí do objektu, který nepožíval ochrany podle ustanovení §238 tr. zák., neobstojí. Trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vnikne do domu jiného. Citované ustanovení poskytuje ochranu domovní svobodě, která je ústavně garantována v čl. 12 Listiny základních práv a svobod. K tomu je nutno dodat, že domem ve smyslu §238 odst. 1 tr. zák. se rozumí nejen vlastní bezprostředně obývaný dům, ale i všechny ostatní uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, jako jsou sklep, ostatní vedlejší místnosti, uzavřený dvůr a přilehlá ohrazená zahrada, jakož i objekty, které se u domu nacházejí a mají povahu uzavřených hospodářských prostor (srov. rozh. č. 1/1980 Sb. rozh. tr.) Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že garáž je pevně propojena s obytnou částí domu. Jde tak bezesporu o objekt, který má povahu domu z hlediska ustanovení §238 odst. 1 tr. zák. Formy jednání, které naplňují objektivní stránku trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. jsou a) neoprávněné vniknutí do domu nebo bytu jiného (což je tento případ) a za b) neoprávněné setrvání v domě nebo bytě jiného. Vniknutím se rozumí nežádoucí, bez souhlasu nebo proti vůli oprávněného uživatele uskutečněné vejití do domu nebo do bytu, jímž se zasahuje do něčí domovní svobody. Nejvyšší soud připomíná, že ani skutečnost, že obviněný zazvonil na domovní zvonek a upozornil tak na svou přítomnost, neměla žádný vliv na to, že vstup do prostor garáže byl neoprávněný. Z takového jednání totiž nelze ani konkludentně vyvodit souhlas uživatele domu ke vstupu do domu či jiných prostor.
Nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že společenskou nebezpečnost činu, jímž byl uznán vinným, výrazně snižuje skutečnost, že je v příbuzenském vztahu s uživateli domu. Ustanovením §238 odst. 1 tr. zák. je chráněn jakýkoli oprávněný uživatel bytu či domu, tedy nejen vlastník, ale i nájemce, a to proti komukoliv (srov. rozhodnutí č. 30/1965 Sb. rozh. tr.), tedy i proti osobám, které jsou s poškozeným v příbuzenském vztahu. Oprávněný uživatel domu (bytu) je chráněn proti komukoli, dokonce i proti vlastníkovi domu nebo bytu (srov. rozh. č. 16/1995 Sb. rozh. tr.).
Soudy obou stupňů správně posoudily materiální stránku trestného činu. Při posuzování společenské nebezpečnosti činu pro společnost je nutné se zabývat všemi okolnostmi případu, které jsou uvedeny v §3 odst. 4 tr. zák. Z provedeného dokazování před soudem prvního stupně vyplývá, že obviněný byl se svou manželkou domluven na dni i čase předání nezletilého syna. Tuto domluvu však obviněný nedodržel, navíc vzhledem k existenci této dohody nebyl dán důvod domáhat se styku s vlastním synem porušením chráněného zájmu, v tomto případě domovní svobody.
Nejvyšší soud připomíná, že obviněný uplatnil stejné námitky jak v řízení u soudu prvního stupně, tak u soudu odvolacího, přičemž soudy obou stupňů se s námitkami obviněného v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 293 spisu a č. l. 321 spisu). Judikatura vychází z toho, že pokud obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek